„Ale, ale, Salazare, snad nejsi naměkko," uchechl se Godric, když přistihl svého kolegu zakladatele, jak v promítacím sále zdánlivě sám uprostřed noci sleduje Bellatrix Lestrangeovou, která zrovna v náručí chovala svou novorozenou dceru.

„Kdo je tady naměkko?" ohradil se Salazar, ale jeho atypicky měkký tón hlasu ho prozradil.

„Ty, ty páprdo," šklebil se Godric.

„A i kdyby, tak co? Sleduji svoji praprapravnučku," odsekl Salazar a raději se znovu zadíval na výjev, kde se právě objevil i novopečený otec a zrovna si bral malou do náručí.

„Ženská, nedávej mu to, vždyť to rozbije!" vyjekl Godric.

„Jsi kůl!" křikl na něj Salazar, přestože i on byl překvapený, že se jeho praprapravnuk pokouší chovat jako lidská bytost.

„Co na něm ta Blacková vidí?" zakroutil hlavou Herpo, který opět prokázal, že se umí vždy zjevit tam, kde je jeho přítomnost nejméně žádána.

„Láska je přeci slepá," odpověděla mu Dylis, která tu také doteď nebyla. Nebo si to alespoň Salazar myslel.

„No, a Blacková podle všeho taky," přitakala jí škodolibě Vendelína, která po jejím boku nemohla chybět.

„Já bych si dovolil připomenout, že ta Blacková je pořád ještě Lestrangeová," popichoval Godric dál.

„Tak a dost!" zvýšil už Zmijozel hlas. „Jděte se všichni vycpat! Prostě jen závidíte, že si ten náš kluk našel tak pěknou ženskou a navíc ještě čistokrevnou. Ne, jako jeho povedená matinka!"

„Já bych řekla, že zrovna já mu hezkou ženskou závidět nemusím," rýpla si do zakladatele Vendelína. „A jeho chápu, ona je fakt hezká. Nerozumím ale té Bellatrix."

„Milá, drahá, ty jí nemůžeš rozumět už jen ze své podstaty!" odsekl jí Salazar.

„Jako že jsem hloupá?" postavila se před ním Vendelína s rukama v bok. Co na tom, že to byl zakladatel? Byla ochotná mu jednu plesknout, pokud se pokusí naznačit, že má v hlavě piliny.

„Hloupá ne, ale teplá," zaúpěl Salazar. Hned, jak to dořekl, se přikrčil. Hádal, že právě přestřelil a očekával facku.

„Jo, na tom něco bude," poškrábala se Vendelína ve vlasech. „Tenhle argument beru," dodala a přestala se na Salazara výhrůžně mračit.

„Jen škoda, že ho nepřivedla k rozumu," zamyslel se Herpo nahlas.

„Těžko by ho přivedla k něčemu, co sama taky nemá," ušklíbl se Godric.

„Jistě, a zrovna ty víš, co je rozum, že? Ty, který sis ještě na smrtelné posteli myslel, že logika je něco, co se maže na tousty," vrátil mu Salazar jedovatost.

Na promítacím plátně si mezitím malá Delphi odříhla, nahodila tím plivancem Tomův hábit a když zaklel, hlasitě se rozplakala.

„Tak už víme, který člen té podivné rodiny má nejvíc rozumu," začala se chechtat Vendelína. Salazar měl už už na jazyku další sžíravý komentář o inteligenci členů Godricovy koleje, ale včas se zarazil, když si vzpomněl, že to není ani pět minut, co Vendelínu ujistil, že ji nepovažuje za hloupou. Byť to byla lež v rámci nutné sebeobrany, teď už si za ní musel stát. Ke všem rarachům s tím...

Nakonec si jenom povzdechl, vypnul promítací plátno a tím dal všem najevo, že jejich dnešní zábava na jeho účet stačí. Tento verdikt potvrdil ještě spěšným strategickým ústupem do své ložnice.