V Zásvětí to už nějakou dobu hučelo jako v úle. Všichni samozřejmě pilně sledovali to, co se dělo ve světě živých, kde to vřelo jako v kotli s výbušným lektvarem, když k němu přiblížíte zapálenou louč. Vzhledem k tomu, jak to všechno tam dole vypadalo, všichni, i ti ne příliš bystří tušili, že rozhodující bitva, nebo něco takového, je na spadnutí.

Jelikož bylo nad slunce jasnější, že až to dole vypukne, lze očekávat zvýšenou frekvenci příchodů, chtěli zakladatelé posílit služby na bráně, narazili ale na tuhý odpor. Nikdo nechtěl vzít službu, a už vůbec ne navíc, když by tím mohl přijít o něco z dění. Nakonec bylo potřeba nebelvírské kuráže, havraspárské vynalézavosti, zmijozelské mazanosti a mrzimorské smířlivosti, aby dokázali přijít s přijatelným řešením.

Plocha pro promítání se přesunula k bráně a všichni obyvatelé Zásvětí souhlasili, že pomohou zakladatelům postarat se o nově příchozí. Dokonce i Ekrizdis a jeho parta souhlasili, že si vezmou na starost případné příchozí kouzelné tvory. Akorát Červíček prohlásil, že ho ze zvěřince nedostanou ani párem hipogryfů, a že bude dělat styčného důstojníka a koordinátora na místě. A podobně statečný Quirrell se ihned přihlásil jako jeho asistent.

Události vzaly rychlý spád. Když všichni s napětím sledovali únik Harryho Pottera a jeho přátel na hřbetě draka, atmosféra ještě celkem připomínala vzrušující sportovní utkání. Pak to šlo ale rychle z kopce.

Situaci trochu odlehčil moment, kdy Aberforth Brumbál se značnou dávkou drzosti, ale též kreativity vysekal Zlaté trio z průšvihu tím, že z pronásledujících Smrtijedů udělal ještě větší blbce, než ve skutečnosti byli. Ovšem jak se pustil do vyprávění své rodinné historie, mnohým jejich pobavené úsměvy rychle zmizely a Albus se začal ježit.

„Ten ale přehání, kecá jak sardel v noci, bručoun jeden. Brácho, slibuju, že až se tady objevíš, zvalchuju tě, jak když nám bylo osm, za ty kecy," ulevil si, ale vzápětí se přikrčil, když na zátylku ucítil průvan. Marně. Otcova ruka dopadla.

„Mladej, říkal jsem ti několikrát, že se nemáte škorpit a už vůbec ne prát. Jste bráchové a rodina má držet pohromadě," zahromoval Percival Brumbál.

„Otče, dovoluji si tě upozornit, že jsem zemřel v celkem požehnaném věku sto šestnácti let..." ozval se dotčeně Albus, ale dál se nedostal.

„Pořád jseš můj syn a nařezat ti můžu, kdykoli si vzpomenu," odfrkl si Percival. „Dovoluj si, co chceš, ale ne na mě, nebo ti to zrovna předvedu." Albus něco zabrblal, ale pak poslušně sklopil uši. Cti otce svého...

Během jejich výměny Harry skutečně přesvědčil Aberfortha, že navzdory všemu se hodlá dál držet svého a Albusova plánu a Albusovi do jeho bezbřehé jámy studu a sebepohrdání přiteklo další vědro. Ten kluk je mnohem laskavější a loajílnější, než by si od něj Albus zasloužil. Aby se trochu rozptýlil od trudnomyslnosti, která už už hrozila, že se ho zmocní, zaposlouchal se do vyprávění Nevilla Longbottoma, který Harrymu, Ronovi a Hermioně právě líčil, jak jeho babička nadělala konfety z Dawlishe.

Ozvalo se uznalé zabručení.

„Copak Augusta, ta měla vždycky koule," poznamenala Amélie Bonesová. „I když si tak říkám, že ke klukovi mohla zaujmout trochu jinej přístup, když zjistila, že ta její drsná láska moc nefunguje."

„Ona ale asi fungovala," namítla Vendelína. „Kluk vypadal jako bačkora, ale je houževnatej je jako málo co a jen tak se nezlomí."

„To je asi fér připomínka, i když nevím, jestli by s tebou souhlasil i Neville," poznamenala Amélie.

„Jen ať si kluk zvyká, život není peříčko," oblažil je svou moudrostí Ekrizdis. „Od drbání za ouškem měl mladýho Lupina a Brumbálovu schovanku McGonagallovou." Albus se na něj zaškaredil, ale Ekrizdis ho ignoroval. Ještě neskončil se svými moudrostmi. „Moc nechápu, kde jste sebraly, že jeho babi má koule, když je to ženská. Snad vaječníky, ne?"

„No, tak má pár ocelových vaječníků. Spokojenej, ty jazykovej puristo?" obrátila oči v sloup Amélie.

„Já jsem purista? Ty seš purista. Za prvý nevím, co to je, a za druhý mě to uráží," naježil se Ekrizdis.

„Mlčte, není slyšet," houkla Batylda. To je dneska mládež...

A dole zatím Harryho Pottera vítali jeho přátelé a ozývalo se volání k revoluci, které Harry odmítal.

„Merline, to je tele. On si prostě nenechá pomoct," zavyl Ekrizdis.

„Hele, opatrně, mluvíš o mým synovi," houkl James.

„No a? Bodejť by nebyl tele, když jeho otec je kůl," kontroval Ekrizdis.

„Hele, radil bych ti tuhle analogii s rodinou hovězího dobytka opustit, protože jestli jenom naznačíš, že Lilly je tráva, bude to to poslední, co v posmrtným životě uděláš," zasyčel Sirius.

„Jo, a kolik vás na to je?" poškleboval se Ekrizdis. „A jak bys to chtěl zařídit?"

„No, je nás dost," ozvali se Pobertové jako jeden muž. „A co se týče tý procesní části, náš čestnej Poberta je domácí skřítek, a těm magie tak nějak zůstala," poznamenal škodolibě Fabián. Ekrizdisovi sklaplo. Tohle byl neprůstřelný argument.

Harry doprovázený Lenkou Láskorádovou dorazil do havraspárské věže. Tady příhlížejícím poprvé opravdu zatrnulo, když se zdánlivě odnikud vynořila Alecto Carrowová a její prst se dotkl Znamení zla na předloktí. Lence se podařilo Smrtijedku sejmout skvěle provedeným Omračovacím kouzlem.

Ozval se potlesk.

„To je moje holka," hvízdl uznale Herpo.

„No, a navíc je to moje holka," ozvala se Lenčina maminka. „Pokud vím, tak s tebou ji nemám."

„Byla bys na tom líp, než s tím potřeskem, se kterým sis ji pořídila," nadhodil Herpo s úsměvem.

„Tiše, ať slyšíme," ozvalo se zepředu skupinové zasyčení.

„Neodpovídá, vy stará můro," řval Amycus Carrow zatím na Minervu McGonagallovou.

Sirius zaťal pěsti a rozhodně nebyl sám, kdo to udělal.

„Pusťte mě za ním dolů, stačí mi jenom minuta. Zařídím, že bude litovat dne, kdy se narodil, a až s ním skončím, přivleču ho rovnou sem!" vyjel Alastor.

Minerva si prohlížela Carrowa před sebou jako by to bylo to nejodpornější, co kdy v životě viděla, což nejspíš nebylo daleko od pravdy.

„Potter patří do mé koleje," prohlásila hrdě Minerva.

Ti obyvatelé Zásvětí, kteří se rovněž hlásili k Nebelvíru, to odměnili jásáním. Nejvíc ječel Godric.

„Tak tahle ženská má taky pár ocelových vaječníků," prohlásila obdivně Dilys.

Carrow zatím meditoval o tom, jak shodí karambol, který se jim stal na studenty.

„Píšu si ho na seznam lidí pro zvláštní režim," zašeptal Gideon ostatním Pobertům, což přijali s vřelým souhlasem. Ekrizdis, kterému tato výměna neušla, se začal psychicky připravovat na to, že až sem pan Carrow dorazí, zvěřinec získá dalšího obyvatele.

Minerva před ním neustoupila ani o píď, a to ani tehdy, kdy jí plivl do obličeje.

Alastor vyskočil.

„Prd jeden zapranej! Průrva, proč nemůžu ani pořádně nadávat?! A vůbec, proč už nejsem dole? Zaškrtím ho holýma rukama a tu svoji dřevěnou hnátu mu narvu do sardele tak hluboko, že bude smrkat třísky!"

„Ty mole, neřvi a čum, ona si poradí i bez tebe," řekl Albus. Ukázalo se ale, že nemá úplně pravdu, protože než si stihla poradit...

Harry odhodil neviditelný plášť a Carrowowi jeho hulvátství pěkně osladil.

„Ty mole, dobře on," hvízdl uznale Herpo.

„No, takhle bych to úplně neřekla," poznamenala Lilly. „Střihla bych mu takovou, že by se olíznul."

„A to mu měl jako zatleskat, pajzlovi?" ptal se Herpo.

„To ne, ale používání Nepromíjitelné není něco, za co bych svého syna pochválila," odpověděla Lilly přesvědčeně.

„No jo, vy z Nebelvíru jste všichni tak ušlechtilý, až je vám to platný, jak hadovi boty," rýpl si Ekrizdis.

Harry se právě přivítal se svou kolejní ředitelkou a v rychlosti si vyměňovali informace. Padlo rozhodnutí zajistit hrad. Harry s Minervou chvatně domlouvali válečný plán, když se před nimi nečekaně vynořil Severus Snape.

„Pusťte mě na něj, na zmetka," zavrčel Sirius.

„Srabus je můj," opáčil James.

„Držte huby, oba," houkl Salazar.

Minerva a Severus rozpoutali impozantní souboj, který vyvrcholil tím, že Severus opustil budovu školy.

„Hodně mávej, hodně mávej," utrousil Ekrizdis když černovlasý profesor vyskočil z okna.

„Vyper se na to! Vyper se na to!" skandovali Pobertové.

„Ty číčo, on umí lítat," ujelo Arianě. Percival se natáhl, ale k Arianině štěstí na ni nedosáhl. Vrazil proto další záhlavec Albusovi.

„Jau, tati, za co?" ozval se Albus.

„Za to výrazivo, beztak to má od tebe," usadil Percival svého syna.

„To není fér," fňukl Albus vyloženě dospěle.

„Teda, tady dneska snad nebude klid," posteskl si Salazar.

Mezitím, co se dohadovali, dole Voldemort předestřel své ultimátum a obě strany se připravovaly k, teď už nevyhnutelnému, boji. Harry Potter zatím dole lítal jako utržená okenice a naháněl havraspárského ducha. Rowenu bodlo u srdce. Ta křivda nepřebolela ani po tolika staletích.

„Tady bude za chvíli husto, přátelé," poznamenal Godric věcně. „Co nechat otevřenou bránu? Ať tam nemusíme furt lítat."

„A pak, že já jsem pragmatická a cynická číča," řekl Salazar.

„Ty nemůžeš bejt cynická číča, ty jsi leda tak cynickej kojot," odfrkl si Godric. „Navíc, na tvým místě bych se moc neprojevoval a sklopil bych uši. Ten tvůj výlupek všem pije krev a to tady ještě ani není."

„Tak už dost, vy dva," houkla Helga.

Ekrizdis si udělal mentální poznámku, že je dost dobře možné, že i z Voldemorta bude další podnájemník. Sakra, v tom zvěřinci bude ale nátřesk, jestli se sem Salazarův dědic dostane i s tou svojí ženskou.

Hermiona dole zničila pohárek Helgy z Mrzimoru a všichni zajásáli, a Helga snad nejvíc. Aberforth se rozčílil nad tím, že nikoho nenapadlo nechat pár lidí ze Zmijozelu jako rukojmí.

„Váš bratr by to nikdy neudělal," prohlásil Harry pevně.

Albusovi se sevřelo srdce. Jak ho ten kluk může hájit i po tom všem, když on sám sebou tak strašně pohrdal? Harry Potter byl nepochybně lepší člověk.

„Merline, ten náš kluk je tak strašně hodnej..." řekl James upřímně dojatě.

„...až je blbej..." dodala Lilly.

„Jouda je to," řekl Ekrizdis. „To s tím držením rukojmí vůbec není blbej nápad."

„Toma by to stejně nezastavilo," řekl smutně Salazar.

Harry Potter použil stejný argument.

„Ten kluk se mi začíná líbit," řekl Salazar.

„Zapomeň, nedám," odpověděl Godric.

„Ty si taky zatím nech zajít chuť, Godricu, náš kluk zůstane ještě dlouho pěkně dole," odsekl Sirius a Lilly se pobavila tím, jak rychle se stal Harry synem celé komunity. ‚Náš kluk.'

„Neviděli jste Remuse?" ptala se Tonksová hlasem plným úzkosti.

„Bojoval s Dolohovem," odpověděl Aberforth.

„Tonksová," hlesla Ginny. „Tonksová, klid, určitě bude v pořádku."

„Ať Remus tomu pajzlovi urazí palici u samý sardele. Já už se na něj taaak těším," protáhl Fabian Prewett.

„Taky mu budu mít co říct," dodal Gideon.

„Jen kdyby Merlin dal a Morgana podržela, aby ho Náměsíčník opravdu udolal," zadoufal James.

Sotva to dořekl, viděl, jak se Remus skácel k zemi.

„No do sardele!" zařval Sirius. Ještě nikdy mu tak nechyběly vulgarismy. Dal by pravou ruku, aby mohl alespoň teď říct ‚kurva', a celý zbytek těla, aby jeho kamarád mohl zůstat naživu.

„Jdem si pro něj?" zeptal se James.

„Máme dole Harryho, však on sem Remus trefí," řekl Sirius smutně.

Harrymu se zatím podařilo zničit další viteál, a uniknout Zložáru i se spolužáky jen s mírně ožehlým obočím. To Vincent Crabbe takové štěstí neměl a vydal se stejnou cestou, jako před chvílí Remus. Percy Weasley se připojil k rodině a jen pár vteřin po tom –

„Godricu, budeš tu mít další přírůstek," řekla Vendelína nakřáplým hlasem. V očích se jí leskly slzy, jen jen vytrysknout.

A mělo být ještě daleko hůř. Harry zjistil, kde se právě teď nachází poslední viteál a vydal se ho s kamarády zničit. Jejich výprava ovšem málem skončila dřív, než začala, a to při pohledu na desítky mozkomorů.

„Tak dělej, Harry, Patrona umíš, však tě to Remus dobře naučil," šeptala Lilly.

„To si piš, že jsem ho to naučil," ozval se Remusův hlas. Objala ho a rozvzlykala se mu do ohbí krku.

„Náměsíčníku, kamaráde, nikdy jsem tě neviděl míň rád," objal ho Sirius.

„Nebul," řekl mu Remus s pokřiveným úsměvem hlasem, ze kterého čišelo pohnutí. „Pobertové budou zase spolu." Neměl radost, že dole nechal svou ženu a syna samotné, ale co už... Pokud už to musel jeden z nich být, lepší on než Dora.

„Ti se rozrostli, kamaráde, to budeš koukat," řekl James.

„Lupine, máš tu svoji krásnější polovičku," ozval se Eldon. Remus se otočil se zaťatými pěstmi a nebyl sám, rovněž Pošuk vedle něj vypadal, že je schopný z Eldona udělat paštiku.

„To je hodně blbej vtip," řekli oba unisono.

„Ta ať se tu ani neukazuje, nechci ji vidět ještě hezky dlouho," zavrčel ještě Alastor.

„Copak vy mě nemáte rád, šéfe?" ozval se hlas Tonksové.

„Právě že mám," odpověděl automaticky Alastor. „A neříkej mi šéfe!" Pak mu to celé došlo. „A do pajzlu," zaklel.

„Zlato, jak vidíš, tak to není vtip," obrátila se Tonksová na manžela a pak zpět na Pošuka. „Taky vás ráda vidím."

„Tak moment, co ty tu děláš? Ty tady nemáš být," řekl Remus.

„Právě jsem chtěla říct to samé," ozvala se Nymphadora. Objala ho a on jí objetí chvíli oplácel, než ztuhl.

„Mám tu reklamaci. Moje žena pomaže okamžitě zpátky," houkl na zakladatele.

„Ani náhodou, vracíš se ty," opáčila Dora. „Moje máma a Teddy tě budou potřebovat. Kluk potřebuje tátu."

„Takhle to bohužel nefunguje, my o tom nerozhodujeme," řekla Helga smutně. „Není odtud cesty zpět."

„Tak to vypadá, že jsme v tom spolu, zlato," ozvala se Dora. „A kde je vůbec táta?"

„Helga ho poprosila, aby někoho doprovodil, hned tu bude," odpověděl Cedric.

„Už tu je," ozval se Tedův hlas. „Holka jedna bláznivá, ty tu nemáš bejt. Cos to provedla?" objal dceru.

„To já ne, to Bellatrix,"odpověděla tónem pětileté holčičky žalující na staršího bratra.

„Trubka jedna," ulevil si Sirius.

„Řekla bych to jinak," uchechtla se Dora.

„Tak to zkus," vyzval ji Sirius.

„Průrva je to a sprcha. Sakra, co to melu? Proč říkám sprcha, když chci říct sprcha?!"

„Jo, tak přesně tak to tady funguje, nebo spíš nefunguje. Teda, nefungujou tu vulgarismy," vysvětloval James.

„No, já se na to vyperu," ozval se zrzavý mladík, který se tu zjevil před minutou, a tak vyslechl část předešlého dialogu. „To je jak kdyby to tu organizovala naše mamka!"

„Merline, on je tu taky Fred," ozval se Vendelínin hlas.

„Jo, a podle toho, co se děje dole, přijdou další, za chvíli tu bude provoz jak na dálnici a osobně jsem dost zvědavej, co se stane, až se přivlní některej z obrů. Dost nerad bych, aby nám to tu rozbili pod sardelí," poznamenal Herpo.

„Jak víte, co se děje dole?" zeptal se Fred, který tím vyjádřil i pocity Remuse a Dory. Ti byli dosud dost zmatení.

„Na to pečte, pak vám to někdo vysvětlí. Prostě můžeme vidět, co se odehrává ve světě živých, a že je to teď pěknej masakr, tak nerušte."

Severus Snape umíral a vzpomínky z něj tryskaly jako voda v horské bystřině za jarního tání. Harry Potter je chytal do lahvičky a vůbec nic nechápal. Všechno v něm vřelo a nenávist, které byl ještě před chvílí plný, ustupovala vzteku nad další, zbytečnou smrtí. Nad smrtí, která si nevybírá a kosí všechny, kdo jí přijdou do cesty. Celou cestu zpět do hradu dumal nad kolosální marností toho všeho zabíjení. Jeho pocity ještě zesílily ve chvíli, kdy viděl těla Remuse, Tonksové, zahlédl Weasleyovy shromážděné kolem Freda... Vykročil k Brumbálově pracovně, kde doufal najít myslánku.

Albus si uvědomil, co bude následovat a potichu a opatrně vyklouzl. Nemohl už snést svoje pocity a měl důvodné podezření, že až obyvatelé Zásvětí uvidí Severusovy vzpomínky, nebudou si o něj chtít opřít už ani koště. Nikdo by neměl být nucen dělat to, co on a bylo mu ze sebe strašně zle, i když věděl, že to bylo nutné. To ovšem neznamená, že ostatní to uvidí stejně.

Prošel branou, odhodlaný se prostě rozplynout v nicotě nebo najít jakýkoli jiný způsob, jak opustit život po životě. Byl by se klidně rád stal hvězdnou mlhovinou nebo jakýmkoli jiným nebeským bordelem. Doufal, že se ve svých propočtech nezmýlil a že Harry Potter skutečně přežije tak, jak to naplánoval, ale to mu v jeho nevolnosti moc neulevilo. Navíc měl důvodné podezření, že by ho Harryho rodiče mohli zlynčovat, ještě než stihne dojít k ověření jeho teorie. Bloumal sem a tam a snažil se vypařit, když tu ucítil, jak ho něco táhne neznámo kam...

U brány mezitím všichni sledovali, jak si Harry přehrává vzpomínky a těm, kteří dění dole nesledovali, začaly některé věci zapadat do souvislostí a začali se na Albuse pěkně dopalovat, zatímco ti informovanější doufali, že to skutečně klapne tak, jak to ten starý pletichář naplánoval. Už kvůli jeho vlastnímu bezpečí.

Objevil se Severus a rozhlédl se kolem. Rychle mu došlo, kde se asi tak ocitl a v duchu zaklel. Sakra, copak nemohla jeho bídná existence skončit jednou provždy? Nenápadně se vmezeřil do davu, aby vysledoval, jestli ten Brumbálův geniální plán vyjde nebo ztroskotá. Podružnostmi, jako je to, aby si to s tím bláznivým dědkem vyřídil, nebo se pokusil zjistit, jak odtud může zmizet, se bude zabývat později.

Postřehla ho ovšem Lilly a vyrazila k němu. Nedokázal z její tváře vůbec nic vyčíst. Tohohle setkání se skutečně bál. A vzápětí se ukázalo, že oprávněně. Rozpřáhla se a ‚plesk, plesk' mu vlepila takové dvě facky, že mu hlava lítala ze strany na stranu a zakřupalo mu v krku.

„Ta první byla za to, že jsem ničil život tvému synovi, to chápu," řekl Severus. „Ale nejsem si jistý, za co měla být ta druhá."

„Ta byla za to, žes ničil život sám sobě,"odpověděla Lilly. Pak ho nečekaně objala.

„A tohle bylo za co?" zeptal se Severus. Teď už vůbec ničemu nerozuměl.

„Za to, žes ho chránil, mole," odpověděla Lilly.

„Ticho tam, hádat a usmiřovat se můžete, až to skončí. Budete na to mít celou věčnost," reptal Eldon.

Harry Potter kráčel lesem. „Chystám se zemřít," zašeptal a převrátil v ruce kámen vzkříšení.

„Opovaž se!" houkl Sirius.

Objevily se přízraky Siriuse, Remuse, Jamese a Lilly. Harry posbíral všechnu svou sílu a v doprovodu svých blízkých kráčel dál.

„Omlouvám se, Remusi..."

„Mně je to taky líto. Je mi líto, že ho nikdy nepoznám... Bude ale vědět, proč jsem zemřel, a doufám, že to pochopí. Snažil jsem se vytvořit svět, ve kterém by mohl žít lepším životem."

„Řekni mu, že jestli bude jako kmotr stát za houby, budu ho chodit strašit," řekla Dora a tahala u toho Remuse za rukáv.

„Zůstaň mi nablízku..."

Lilly po tváři stékaly slzy a James ji chytil kolem ramen.

„Myslel jsem, že přijde... Očekával jsem, že přijde," usykával Voldemort. „Zdá se, že jsem se mýlil..."

„Nemýlil," řekl Harry pevně a vystoupil ze stínu stromů

„Harry Potter. Chlapec, který zůstal naživu. Avada kedavra!"

***

Albus se poddal tomu tlaku a nechal se jím vést. Náhle se ocitl v povědomém prostředí, kde pod lavicí fňukal zmrzačený kousek Voldemortovy duše...

„Tomu už nepomůžeš," řekl hlasem plným smutku. „Pojďme se projít."

Kráčel s tím pošetilým, statečným, neuvěřitelně ušlechtilým mladíkem a vysvětloval mu, jak to celé vlastně bylo. Nejdříve se zdráhal, ale nakonec se z něj slova řinula jako voda z protržené přehrady. Čím déle mluvil, tím mu bylo lépe, i když tíha z jeho ramen a duše dosud nezmizela.

„Vy jste to věděl?"

„Myslel jsem, že to tak bude a moje odhady se obvykle ukazují přesné, ale i tak jsem vroucně doufal, že se nemýlím. Ani ty mnou nemůžeš pohrdat víc, než sebou pohrdám já sám."

„Já vámi nepohrdám,"řekl Harry.

„Tak bys měl," odpověděl Albus zlomeně.

„A k čemu by to bylo?"

Albus dojatě poslouchal, jak mu Harry rozvrací jeho pečlivě vystavené pevnosti sebepohrdání a sebenenávisti, jak mu odpouští.

„Mám na vybranou?" zeptal se Harry nakonec, když už skoro všechno bylo vyřčeno.

„To je na tobě."

„Voldemort má bezovou hůlku," nadhodil Harry.

„Ano," souhlasil Albus.

„Vy byste chtěl, abych se vrátil."

„Myslím, že pokud by ses tak rozhodl, podaří se ti s ním skoncovat, i když ti to nemohu slíbit. Nelituj mrtvé, Harry, lituj živé a především lituj ty, kdo žijí bez lásky."

„Je tohle skutečné? Nebo se to všechno děje jenom v mé hlavě?"

„Samozřejmě, že se to děje v tvé hlavě, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?"zakončil to trochu šalamounsky, protože nikdo na zemi, ani ten statečný mladík se srdcem ze zlata, nesmí vědět, co následuje po smrti. To bylo svaté pravidlo, a to ani Albus nehodlal porušit.

***

U plátna to vřelo čím dál víc. Albus se najednou objevil uprostřed dění.

„Vy máte jedinou kliku, že to vyšlo," procedila skrz zuby Lilly a Albus se odhodlaně napřímil v předtuše další facky. Byl připraven nést veškeré následky, které přijdou, ale Lilly nad ním vztekle mávla rukou.

„Tys mi nemohl aspoň naznačit, že to ten kluk má přežít?" zavrčel Severus, rozžhavený doběla tak, že zapomněl bývalému nadřízenému vykat. „Strávil jsem rok tím, že jsem se smiřoval, s tím, že jsem se podílel na plánování vraždy Lillyina syna. Byla ze mě troska!"

„Drahý chlapče, a co kdyby to nevyšlo? Snášel bys líp, kdybych ti slíbil něco, co se nesplní?" zeptal se Albus.

„Tohle je tak hluboký, že nevidím na dno," odpověděl Severus.

„Ticho, je to napínavý," houkl Herpo.

Narcissa právě klečela u Harryho a překvapivě něžným dotekem zjišťovala, že jeho srdce stále bije.

„Nešmatlej na něj," zavrčel James.

„Je mrtvý," řekla Narcissa. Hlas se jí ani nezachvěl.

„Pak, že ve Zmijozelu jsou jenom zbabělci," utrousil Salazar směrem ke Godricovi. „Jestli to praskne, bude si přát, aby se nikdy nenarodila, nebo aby se sem dostala co nejdřív."

„Nepamatuju se, že by sestřenka uměla tak dobře lhát," podivil se obdivně Sirius.

„Krvezrádkyně," zasyčela Eladora Blacková.

„Ty drž... mlč," řekla Walburga k překvapení všech. „Jestli ti ani po tom, cos všechno viděla, není jasný, že to, co se tam děje už je hezky dlouho za čarou, tak ti není pomoci."

Vzlykající Hagrid donesl Harryho až k hradu a obránci začali truchlit. Jako by toho nebylo málo, vzápětí Nevilla s Moudrým kloboukem na hlavě obalily plameny. Zadrnčely tětivy a Smrtijedi se rozprchli před sprškami šípů.

Neville vytasil z klobouku Godricův meč a jako hrdina z rytířských bájí usekl Nagini hlavu.

„A za chvíli ji tu máme, potvoru," poznamenal James.

„Co bys tak řekl na rukavičky z hadí kůže?" nadhodil Sirius.

„Na to zapomeňte a hodně rychle," řekl Salazar. „Pořád je možný, a já vlastně i celkem doufám, že se tu objeví můj prapraprapra a ještě několik pra vnuk, a to hodně brzy. Hádám, že ji bude chtít mít u sebe."

„Chtít může," odsekl Herpo.

„Moment, moment. Pokud se tu ten pajzl objeví, bude mít kulový, a ne hlasovací právo," řekl James.

„Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina," zadeklamovala Vendelína posměšně.

„Kušte, ve smrti jsme si všichni rovni, nebo bychom aspoň být měli," řekla Rowena.

„Někteří si jsme a budeme pořád ještě rovnější," řekl Herpo tlumeně, aby ho neslyšela a úkosem pohlédl na Ekrizdise.

Dolohov padl pod zásahem Filiuse Kratiknota...

Gideon s Fabianem zajásali. „Tak toho si vychutnáme."

Ron s Nevillem s vypětím všech sil zpacifikovali Šedohřbeta, ten se jim ale na poslední chvíli vysmekl, odrazil se ke skoku, a –

Bill skočil před bratra a vyslal kletbu. Šedohřbet, zasažený do hrudi, přepadl dozadu a s křupnutím si zlomil vaz o okenní římsu. Bill sebou cukl. Zabít ho přímo nechtěl, ale plakat pro něj nebude.

„Ten je za tebe, Remusi, a za ten můj zjizvenej ksicht," zašeptal tiše s pohledem upřeným vzhůru.

Ekrizdis poslal spěšný interní vzkaz do zvěrince: „Budeme mít Šedohřbeta."

Jen o pár sekund později se mu vrátila „Já bych radši kuře. Q."

„Svatá Morgano, to je cement," ulevil si Ekrizdis. Vzal znovu brk a napsal: „Ne k večeři, pitomče, bydlet u nás bude, připravte to!"

Quirrel se zastyděl, pak ho ale napadl vtípek. Připsal odpověď: „A mám chystat postel, a nebo radši klec?"

Bellatrix bojovala s Ginny, Hermionou a Lenkou, než se před ně postavila Molly. Druhý dechberoucí souboj se odehrával mezi Voldemortem, Minervou, Horáciem Křiklanem a Kingsleym Pastorkem. Náhle se Bellatrix rozjařeně zachechtala a vzápětí se skácela k zemi. Výbuch Voldemortova vzteku mrštil jeho soupeři dozadu a Voldemort namířil hůlku na Molly.

„Tu si přivítám sám," oznámil Salazar. „Přece jenom, je to baba mýho dědice."

„Myslíš spíš to, že se pelešila s tvým dědicem, tím bastardem, manželovi na očích, a ještě si s ním pořídila dalšího bastarda," utrousila pohrdavě Eladora. Salazar ji probodl pohledem. Vyřídí si to s ní později.

„Eladoro, už jsem ti o tom dneska jednou něco řekla. Je mi jedno, že jsi starší. Někoho, jako jsi ty, odmítám respektovat. A pokud nevíš, kdy máš mlčet, mlč pořád, než tě někdo umlčí."

Salazar si udělal mentální poznámku, že Walburgu Blackovou možná pozve, až si to bude s její tetičkou vyjasňovat, a zároveň si pomyslel, že jí vyhoví a na nejbližších pár – řekněme pět set – let ji vyškrtá ze služeb v kuchyni, které z hloubi duše nenáviděla.

Harry Potter vyslal k nebesům zuřivý výkřik naděje: „Expelliarmus."

Voldemort – Tom Raddle se skácel k zemi jako loutka s přestřiženými vodícími šňůrami. Chvíli bylo hrobové ticho, které následovala bouře jásotu.

Objevili se Bellatrix s Voldemortem. Lilly zaječela a skočila Voldemortovi kolem krku. Políbila ho na rty.

„Kde mám hůlku?!" zaječela Bellatrix. „Já tu mudlovskou tetku ubezduším."

„Tu tetku si nech od cesty, trubko," odsekla Lilly, stále visící Voldemortovi na krku.

„Lilly, co to má znamenat, proč ho tak vítáš, nikdo ho tu přece nechce," zavrčel James.

„Miláčku, něco ti ušlo. Když je tu on, znamená to, že náš chlapeček to doopravdy vyhrál a hned tak se neukáže," vysvětlovala Lilly svému natvrdlému manželovi.

„No jo, vlastně," podrbal se ve vlasech James rozpačitě. Vykročil ke svému nepříteli. „Ty buráku jeden, ani nevíš, jak rád tě vidím! Ale líbat tě teda nebudu."

„Kde mám hůlku?" vzpamatoval se konečně Voldemort. „Asi tě budu muset sejmout podruhý, Pottere."

„K prdu ti tu bude, frajere, tady magie nefunguje. Jestli si to se mnou chceš vyříkat, tak leda ručně. A stručně bych prosil, chci slavit," vysmál se mu James a dál ho pleskal po zádech, zatímco Sirius k velkému překvapení všech objal Bellatrix kolem ramen. Nikoho už ale nepřekvapilo, když prohlásil: „Milovaná sestřenko, vítej v pekle, které pro tebe chystám!"

„Zklidněte to, už jsem vám – a ne jednou - řekla, že se tady k sobě budeme všichni chovat slušně," řekla Rowena přísně.

„No jo, no jo, my víme, Roweno. Jak říkala tady Vendy: ‚Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina!'," rozsekl to Herpo.

FINITE INCANTATEM...

„Ale prd!" skočil Belle a Apoleně do rádoby vhodného ukončení Sirius, načež Pobertové, jako jeden muž zadeklamovali:

„NEPLECHA UKONČENA!"