Ne, neumřela jsem. Jen jsem si dala pauzu. Vždyť to znáte Advent, přípravy, Vánoce, žádný čas a nechuť k psaní. No jo. Nebudu se vymlouvat a užijtě si příběh.
____________________________________
Lea hned pochopila. Uhasila svůj oheň a vrátily jsme se k naší, teď již sedmičlenné, partě.

Už z dálky jsem tak nějak poznala, z je tu něco jinak. Ve vzduchu si poletovala mokrá Luisa útočící na Kate a Elis opklopená ptáky všeho druhu. A pak tu byly Siff a Netta, které na mě s Leou i holky koukaly s otevřenou pusou.

Potom mi došlo, že tady asi nemají schopnosti jako my.

Jakmile si nás všimly, všechno jakoby se zastavilo. Všech deset očí se dívalo na nás. Luisa s Kate se vzápětí přestaly škádlit a Elis propustila všechny okřídlené stvoření. Jako ok. Nemusely ale přestat. Byla by legrace.

Co to zas povídám. Chvíli bylo ticho. To prolomil až hlas Siff.

"Proč si mi tom neřekla?"

"No, já," jak jen z toho vybruslit," myslela že to tady máte taky."

"Ne ne, takle jsem to nemyslela. Jako to jak jsi v tom tak dobrá. Jo, překvapilo mě to ale dalo se čekat, že budete v něčem speciální."

Nevěděla jsem co říct. Byla to příjemná lichotka, ale zároveň nechci vypadat povýšeně. Navíc Natta narodila výraz Neber mi moji kámošku. Že to vypadalo jako bych se vytahovala? Ééé... Teď se trochu bojím co se stane.

"Jak ti to vysvětlit. Prostě trénink. Na druhou stranu mi nejde proměna na draka."

Byla jsem roztřesená. Nevydržela jsem to a rozběhla jsem se do neobydlené části lesa. Snažila jsem se při tom nevnímat naštvané pohledy zdejších. Jak se mi jen mohlo tohle místo líbit?

Za sebou jsem uslyšela šum dračích křídel. Proto jsem se dalším krokem přeměnila na tmu. Unavená, neunavená, teď mi to bylo  jedno.

Přiletěla jsem ke stromu kde bylo šero. Podél  jeho kmene jsem se dostala do koruny. Proplétala jsem se mezi větvemi až jsem byla nad svým cílem.

Siff, Netta, Lea a ostatní mě pořád hledaly. Našla jsem teda větve, které by mě kryly a proměnila se zpátky na Lilu.

Byla jsem naštvaná, smutná, ale i vystrašená. Až teď jsem si totiž uvědomila co mi moje schopnost dovoluje.

"Co to do tebe vjelo Lilo?" uslyšela jsem za sebou Luisin hlas.

Lekla jsem se, ale vzápětí si uvědomila, že je tu sama.

"Všechno ti vysvětlím, ale prosím nevolej holky," zašeptala jsem.

"Jak chceš. Tak mi to teda vysvětli."

"Nechápu proč mi to nedošlo dřív..."

"Co?"

"Nepřerušuj mě! No to jak je má schopnost silná. Můžu ji využít jako pomalejší způsob teleportace, můžu lítat, vystrašit lidi a věci můžou skrz mě procházet."

"To je super, ne?"

"No právě že není! Všechny ty věci se dají využít spíš ke špatným věcem! Už to chápeš? Je to jakoby negativní! Promiň, že křičím."

Luisa chtěla něco říct, ale pak ji to asi došlo a tak zavřela pusu. Nervózně jsem si zkousla  spodní ret. Bála jsem se reakce.

"Takže si připadáš nebezpečná?" zeptala se opatrně Luisa.

Jenom jsem přikývla. Pak jsem si vzpomněla ještě na jednu věc.

"A ještě něco. Schopnosti už ovládáme nějaký ten pátek a já si všimla, že když ji používáme, záleží na emocích."

"Jakože když jsem naštvaná ovládá se hůř než když jsem v pohodě?"

"Dá se to tak říct."

Jestli jsem si připadala na dně při problému s Leou, tak teď jsem někde v podzemí.

"Hele poradím ti jen jednu věc. Jdi za holkama a vysvětlí jim tvůj útěk a myslím, že to bude v poho."

"Když já nevím."

"Žádné výmluvy a pojď."

Pak mě chytla za ruku a vrhla se po hlavě dolů. Zaječela jsem. Přesně v tom momentu se Luisa přetočila a ušetřila nás bolestivého pádu. Ani mě nenapadlo se vysmeknout pomocí proměny.

To už u nás byly holky. Všechny se tvářily nechápavě nebo naštvaně.

"Co jsme udělaly, že jsi najednou zdrhla?!" začala s nepříjemnou situací Siff.

"Nech ji. Kdyby se ti taky stalo myslím, že by ses zachovala stejně!" (Luisa)

"Dobře, co se teda stalo? (Lea)

"No, já...ééé." (Já)

"Tak už to konečně vyklop!" (Netta)

"Já nevím jak to říct." (Já)

"Ale mi jsi to řekla úplně v pohodě, takže kde je chyba?" (Luisa)

"Tak fajn. Prostě jsem si uvědomila co ve mě je," řekla jsem rychle.

"A to je?" (Elis)

Byla jsem se jim to říct.

"No tak Lilo, nemáme na to celý den." (Netta)

"Jen si uvědomila, že její schopnost je spíše k dělání špatných věcí." (Luisa)

"A kvůli takově prkotině jsme tě hledali po celém městě." (Lea)

"Jen tak pro info, není to úplně prkotina." (Kate)

To jsem si zase něco vymyslela. No, spíš uvědomila. Není to prkotina, ale ani věc, která by se musela řešit celý týden.

"Je. Prostě jsem se jenom lekla a vymyslela si něco, co ve výsledku neznamená nic." (Já)

"Souhlasím." (Netta)

"Ale notak Netto. Nemusíš být pořád taková zlomyslná." (Siff)

"Když sama Lila řekne, že je to blbost, tak to asi blbost je." (Lea)

"No, já bych to už neřešila." (Elis)

"Já taky." (Kate)

"Kdyžtak se Lila bude muset krotit. (Luisa)

"Stejně nikdo z vás ty vaše schopnosti nepouživá furt, ne?" (Siff)

"Takže když to tak shrneme, tak je to v pohodě a už to nechcete rozebírat," odfrkla si Netta.

"Takže to je ok?" zeptala jsem se opatrně.

"Jo." "Ano." "Jasně," mluvily holky přes sebe.

Potom jsme, i s nesouhlasící Nettou, šly na kraj skály a povídaly si.
____________________________________
Tak zas konec kapitoly.

Na tuhle jsem původně měla úplně jiný plán. Pak jsem dostala nápad, rozepsala se a už se mi to nechtělo mazat. Tak s toho je trochu zbytečná kapitola.

Tak hezký Silvestr, protože všichni víme jak na tom, co se dodržování termínů týče, jsem.

Ahoj👋