,, Mám tě! "zavískala vesele Bonnie, když se jí konečně podařilo zelenou žábu z jezírka chytit do zubů. Žába byla však velmi kyselá a tak jí fenka znechuceně pustila. Žába rychle odskákala pryč a Bonnie se napila, aby zahnala kyselý pocit na jazyku. Posadila se a koukla na oblohu. Slunce bylo již na obzoru  a nebe bez mráčku. Svou výpravu si velmi užila, ale přitom zapomněla na čas. Leeroy bude určitě naštvaný a bude ji celý den hubovat za to jak je nezodpovědná. Bonnie rychle vstala a vyběhla z lesíčku rychle ven. Když míjela poslední strom, do nosu ji uhodil silný smrad. Zarazila se a koukla před sebe. Uviděla, před sebou hustá černá mračna vytvářena kouřem, který se linul z jejich farmy. Farma byla v plamenech. Bonnie pohltil strach z budoucnosti, ale bohužel nemohla nic dělat. V duchu doufala , že jsou Leeroy i ovce v pořádku, ale naděje byla mizerná. Fence se při pohledu na domov v plamenech, vrhaly slzy do očí a kutálely se jí po tvářích. Z chmurného přemýšlení jí vythrlo až vzdálené houkání velkých strojů, které mířily k farmě. Hlasitě houkaly a vydávaly ze sebe modrou záři.Bonnie nevěděla co dělat. Nemohla se vrátit, byla pouze jediná možnost. Uteč.

Bonnie bloudila lesem bez většího zájmu. Tlapky jí bolely, měla hlad a srst měla zacuchanou a špinavou. Bloudila takhle již několik dní a uvědomovala si, že takhle to dál nejde. Musím něco ulovit. Při myšlence na jídlo, zakručelo hlasitě v žaludku. Bonnie tedy přitiskla čumák k zemi a větřila.  Takhle chodila po zemi několik dlouhých chvil, ale ani mravenec. Bonnie zužovalo zoufalství a strach, že jídlo již neuvidí. Najednou jí něco blesklo hlavou. Ovce, můžu ulovit ovce. Farem je tady určitě hodně. Tahle myšlenka pro ni byla lákavá, ale zároveň neuvěřitelně šílená. Tvory, které celý život hlídá, teď musí zabít. Tahle myšlenka byla hrozná, ale nebyla jiná možnost. Bonnie tedy vyběhla z lesa a vydala se hledat nejbližší farmu. Po nápadně krátké době našla menší farmu z ovcemi. Důkladně vše očuchala, zda tady není nějaký pes, ale nic necítila. Prolezla tedy pod plotem a vydala se hledat nejbližší a nejslabší kus. Svíral se jí žaludek, při pomyšlení na to co chce udělat, ale hlad byl silnější. Plížila se pomalým krokem k ovcím a už se zaměřovala na tu svou. Když se chystala k rozběhu, přerušila ji velká rána a štípnutí v slabině. Pak jen viděla temnou  temnotu, nic víc. Prozatím...