Sotva se objevil na oddělení, dolehl k jeho uším naštvaný jekot. Povzdechl si. Občas to bylo vážně náročné, vysvětlit mudlovským rodičům, kteří do teď neměli o světě kouzel ani tušení, proč jste jejich dítě vyrvali ze spárů mudlovských lékařů, kteří se mu snažili pomoci.

Mnohem raději bych byl zpátky ve sklepení, pomyslel si a zasněně se pousmál.

Zavrtěl nad sebou hlavou a přede dveřmi pokoje nasadil profesionální výraz. Teď ho čekala práce a pak, když to dobře půjde, snad bude čas na nějakou tu zábavu.

„Dobrý den, jsem léčitel Potter,“ představil se nervózní ženě a povzbudivě se usmál na chlapce.