říjen 1993/říjen 1977

Philip Malfoy neměl sebemenší ponětí o tom, co se jeho sestra chystá udělat. V posledních dnech se na něj jen mračila a vyhýbala se mu, poté, co se jí snažil umoudřit v jejím vzteku na Harryho. I jeho štvalo, že nevěděl nic, o vztahu jejich rodičů, ale rozhodně ne tolik, jako jeho mladší dvojče. Delaney byla až moc zvídavá a potřebovala se za každou cenu dozvědět všechno, co potřebovala, ideálně hned. Pobaveně se usmíval nad představou, že pokud se jeho sestra v budoucnu vdá a její manžel bude mít milenku, Lana na to okamžitě přijde. Teď jí ale potřeboval najít a nezaobírat se možnou komickou budoucností a představou toho, jak Delaney propleskává svého manžela a jeho milenku, když na ně přijde.

Nemusel pátrat přehnaně dlouho. Jakmile vešel do knihovny, zahlédl jí úplně vzadu mezi policemi knih, kde se soustředěným výrazem něco hledala a zřejmě si pro sebe mumlala nějaké nadávky, protože se jí hýbaly rty. Pobaveně se nad tím usmál a zamířil za ní.

„Tebe někde odchytit to je něco," poznamenal, když přišel až k ní.

Vyděšeně sebou trhla, když ji jeho hlas vyrušil, prudce se otočila a zaklapla knihu, kterou zrovna vytáhla z police. Když zjistila, že je to jen on, trochu se zklidnila.

„Přišel jsi mi zase vyčítat, jak hrozně nespravedlivá jsem k Harrymu? Jestli ano, tak můžeš zase jít, protože to nemíním poslouchat," odvětila a snažila se nenápadně zastrčit knihu nazpět do police.

„Nic jsem ti nevyčítal, jen jsem se ti snažil vysvětlit, že se k němu chováš trochu nefér. Přece jenom je vlastně ve stejné situaci, jako my, když ztratil oba rodiče," namítl Philip, zatímco sledoval nervózní chování jeho sestry.

„Jo, ale náš táta opustil mámu, kvůli té jeho a on teď dělá, jako kdyby byla naše máma nějaká zmijozelská mrcha, co na něj používala kdovíjaké kletby. Já se s jeho řečmi odmítám jen tak smířit, když to tak nebylo,"

„Ale Lano, vždyť- co tam pořád děláš?"

Změřil si jí podezřívavým pohledem. Nervózně přešlapovala a něco dělala rukama za zády. Takhle se normálně nechovala, hýřila sebevědomím a takhle nejistou ji zatím nikdy nezastihl.

„Nic, co by?" pokrčila rameny a chystala se zamluvit řečmi na předchozí téma, když v tu chvíli tlustá kniha, nedostatečně zastrčená v polici, dopadla s velkou ránou na zem. Tmavovláska zavřela oči a tlumeně zaklela.

„Tak nic, jo?" povytáhl obočí mladík. Čapnul jí za ruku a donutil o několik kroků ustoupit do strany. Nic nenamítala, jen sledovala, jak ze země sbírá onu knihu a nahlas předčítá její název. „Rizika cestování časem? O co se snažíš, Delaney Malfoyová?"

„Studuju," odvětila zostra a vytrhla mu knihu z rukou.

„Cestování časem? Řekl bych, že to není součást žádného předmětu." Založil si ruce na hrudi. Chce znát pravdu a jeho jen tak neobelže. Pozná, když neříká pravdu. Zvedá se jí obočí, stejně jako jemu.

„Copak nemůžu něco studovat jen tak?" oddalovala stále odpověď. Tušila, že on z jejího plánu nebude ani zdaleka tak nadšený, jako ona, ačkoliv by mohl reagovat trochu lépe, než třeba Danelle s Rogerem, striktně dodržující pravidla, nebo Cedric, který by se snažil rozmluvit jí to a najít jiný způsob. Ale když Remus nechce nic říct, tak jaký jiný způsob?

„Kdybys chtěla studovat jen tak, tak si tu knihu normálně půjčíš, nebudeš taky takhle pozdě, skoro po večerce a rozhodně bys přede mnou tu knihu neschovávala, kdyby to nebyla nějaká kámasútra."

„Hele, to, že jsme dvojčata neznamená, že musíme vědět všechno o tom, co ten druhý dělá."

„Ne, ale znamená to, že na sebe vzájemně budeme dávat pozor, aby ten druhý nedělal nějaký blbosti," opáčil, „takže mi koukej vyklopit, co děláš s tou knihou a co máš v plánu, že tohle studuješ."

S povzdechem se opřela o polici za sebou a vážně se na něj podívala. „Musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš, ani babičce, ani Remusovi a už vůbec ne někomu z profesorů."

„Teď mě trochu děsíš, Lany. Co se děje?"

„Chci cestovat v čase. Vrátit se do minulosti, do let, kdy studovali rodiče, a zjistit jak to s nimi bylo. Já se prostě nedokážu smířit s tím, že to nevím, Philipe. Chci to zjistit a jestli si myslíš, že mi v tom zabráníš, tak se pleteš, protože už jsem se rozhodla a-"

„Tak jo, sestřičko, zpomal," zarazil ji. Několik vteřin si jen v hlavě urovnával, co mu to teď řekla a snažil se na to najít nějakou patřičnou odpověď, po níž by se neurazila, nebo se nenaštvala.

„Nebudu ti v ničem bránit, vím, že by ti nemělo cenu," zavrtěl hlavou, „ale nenechám tě v tom samotnou."

Tentokrát to byla ona, kdo se zarazil. „Chceš do toho jít se mnou? Čekala jsem, že mi v tom budeš spíš bránit."

„Tak to jsi mě za ten rok dostatečně nepoznala," ušklíbl se pobaveně, aby odlehčil situaci. „Ale nevím, jak se chceš do minulosti dostat, když-"

Zatáhla za řetízek a z pod košile vytáhla zlatý blyštivý předmět. Přímo před Philipovýma očima se teď houpal obraceč času, který teprve před krátkou dobou ukradla z pokoje Hermiony Grangerové. Tmavovlasý Nebelvír zakroutil hlavou.

„Jak ses k němu dostala?"

„To je tajemství, které si nechám pro sebe," odvětila s mrknutím, ale potom zvážněla, „jestli to uděláme a někdo na o přijde, tak z toho budou dost velké problémy."

„Problémy jsou moje druhé jméno, drahá sestro. Tak ukaž, co máš a víš a uvidíme, co se s tím dá dělat."

xxx

„Takže pokud to dobře chápu, šestnáct otáček napravo a šestnáct nalevo by nás mělo dostat šestnáct let zpátky," zkonstatoval Philip.

„Tudíž do roku sedmdesát sedm, kdy rodiče studovali v posledním ročníku," navázala Delaney, zatímco jim přehodila dlouhý řetízek obraceče kolem krku. Byla nervózní, zatímco Philip vypadal klidně, jako kdyby tohle bylo na jeho denním pořádku. Zadívala se na něj. „Ty nemáš strach?"

„Z toho, že to nevyjde, nebo z toho, co se dozvíš?"

„Já nevím, možná z obou důvodů," povzdechla si, „co když se nedozvím to, co bych chtěla?"

„Pořád to budou naši rodiče, i když možná bude něco, co udělali a nám se to nebude líbit," stiskl jí povzbudivě ruku.

„Řekla bych, že je to to nejchytřejší, co jsem od tebe za celou dobu slyšela."

„To si budu brát osobně," uchechtl se a potom uchopil obraceč volnou rukou, „tak do toho."

Hluboký nádech a výdech. Nervozita stoupla u obou, když udělala první otočku obracečem. Druhá... Osmá... Jedenáctá... Patnáctá... Na jednu stranu, poté na druhou, Delaney přišlo ono otáčení nekonečné. Pořád se nic nedělo... Co když to pokazili, nebo obraceč nefunguje? Ne, to je hloupost, proč by ho Hermiona tak střežila, kdyby byl k ničemu?

Šestnáctá otáčka, nejmenší kroužek obraceče s drobnými přesýpacími hodinami se roztočil, následně i kolečko prostřední. Knihovna kolem nich se začala měnit obroskou rychlostí. Kolem se míhali studenti, či knihovnice Pinceová, počasí za okny se měnilo, stejně jako uspořádání knih, či jiné drobnosti. Během několika vteřin ale celý ten mumraj zase utichl a okolí kolem nich se uklidnilo.

„Vyšlo to?" prolomila ticho Lana, zatímco těkala pohledem po knihovně, která vypadala téměř identicky, jako o šestnáct let později.

„Přijde na to. Musíme se dostat ven z knihovny a zjistit, co se děje venku."

Přehodila mu řetízek obraceče přes hlavu, aby ho opět schovala pod košili a zhluboka se nadechla. „Vzhůru do minulosti. Uvidíme, kam jsme se to vlastně dostali."

Společně prošli mezi policemi. Minuli několik učících se studentů, včetně dívky, která kráčela naproti nim s hromadou knih, přes níž prakticky neviděla. Několik knih spadlo přímo na Philipa, který je obratně chytil do rukou a pousmál se na tmavovlasou dívku, která knihy nesla.

„Děkuju za pomoc. Byl bys tak hodněj a odložil je támhle na tu polici, potom je uklidím," usmála se na něj dívka.

Rovnou jí odebral několik dalších, čímž sourozenci konečně spatřili dívčin obličej. Philip se na ni jen mírně usmál, zatímco Delaney se zarazila. Tvář oné dívky jí byla podivně povědomá.

„Za málo," odvětil a odložil knihy na požadované místo. Uhnul jí z cesty, aby mohla knihy zařadit a měla volné ruce.

„Nemám pocit, že bych vás znala, z jakého jste ročníku?" zajímala se mezitím.

„Philip O'Neill, tohle je moje dvojče, Delaney," představil oba akčně Philip, aby přišel na to, s kým se to vlastně baví, „jsme z pátého ročníku, já z Nebelvíru, Lana z Havraspáru."

„Callie Woodworková, moc ráda vás oba poznávám."