začátek ledna 1996

„Bylo nebylo, byla jedna parta nevycválaných puberťáků, kteří si řekli, že musí oslavit Ashovi narozeniny a Silvestr ve dvou po sobě jdoucích dnech. Pili a pili, po celé dva večery, než McGonagallová je chytila a školní trest jim určila," zanotovala pobaveně Lana, když došla na chodbě svého bratra a jeho spolužáky. 

„Sklapni, Lany," zachmuřil se Ashton, „kdybys tam byla s námi vypadáš úplně stejně."

„Dvojčata nevypadají ani zdaleka tak zřízeně, jako vy dva," poznamenala Delaney, když se na ní obě zrzavá dvojčata zazubila.

„Přece je všeobecně známo, že oslavenec a jeho nejlepší kamarád musí pít nejvíc," uchechtl se George.

„A tihle dva to vzali zodpovědně," doplnil ho Fred.

„Ash má ale pravdu, sestro," ozval se Philip a hodil Laně ruku okolo ramen, „kdybys tam byla s náma, tak jsi na tom hůř, než my dva dohromady."

„Ale naštěstí jsem tam nebyla. I když bych si to možná rozmyslela a šla s vámi, kdybych věděla, jak bude můj Silvestr probíhat."

Oba tmavovlasí mladíci oslabeni kocovinou a silnou bolestí hlavou povytáhli obočí a Lana jim z tváří vyčetla totožnou otázku. Co jsi dělala na Silvestra?

„Byla jsem s Danelle. Bylo jí ten večer nějak zle," vysvětlila a chystala se to rozvést, ovšem to ji přerušil Ash.

„Beztak se rozešla s tím... No s tím jedním frajírkem od vás z koleje," zabručel žárlivě. Ač do něj spoustu jeho přátel neustále hustilo, ať se jejich vztah pokusí obnovit, tak tvrdohlavě odmítal, protože se jí přece nebude ničeho doprošovat.

„Kde jsi vzal informaci, že s někým chodí?" Tentokrát to byla Delaney, kdo tázavě povytáhl obočí.

„Probíraly to Levandule Brownová a Parvati Patilová z naší koleje," pokrčil rameny mladý Lloyd, jako by to mělo být nad slunce jasné.

Delaney se zatvářila pochybovačně. „A tyhle dvě ví všechno nejlíp, viď? Danelle s nikým nechodila od té doby, co jste to ukončili spolu. Bylo jí-"

„Co to ona ukončila se mnou, jsi chtěla říct."

„Protivo," protočila očima Lana, „chtěla jsem tě poprosit, jestli by sis s ní nemohl promluvit. Poslední týdny se chová zvláštně. Celý Silvestr se střídavě cpala jako blázen a potom zvracela, pořád má chuť se hádat, ale do pěti minut je zase jako sluníčko... Zkrátka něco není dobře. A takhle už se chová dobré dva měsíce. Začalo to někdy potom, co jste se rozešli."

„Nebudu se jí doprošovat. Ukončila to sama, mně je teď prd po tom, co jí je," zachmuřil se Ashton, i když by se za Danelle nejraději rozběhl ihned. Bránila mu v tom jediná věc.

„Sakra odlož konečně to svoje pošramocený chlapský ego a jdi si s ní promluvit. Všichni tady moc dobře víme, co mezi váma dvěma bylo a pořád to tam je." Všichni přítomní tohle odkývali. „Tak se seber a jdi za ní, protože vy dva k sobě prostě patříte."

Ashton nejprve otevřel pusu, aby něco namítl, ale nic kloudného z něj nevypadlo. Jen si prohrábl vlasy a sám pro sebe si přikývl. Bez toho, aniž by komukoliv cokoliv řekl, se od nich odpojil a vydal se směrem k havraspárské koleji, kterou jeho bývalá přítelkyně navštěvovala.

„Myslíš, že to pomůže?" prohodil směrem k Laně Fred.

„Doufám v to. Oba se chovají jako blbci, když si vzájemně takhle ubližují a nejdou si spolu promluvit."

Nesvěřila se jim se svým podezřením, stejně jako to neřekla Danelle, která sama ale musela něco tušit, podle zřetelných změn, které ji v posledních týdnech ovládaly. Prozatím doufala v to, že si to Ash s Danelle vyjasní a budou spolu zase spokojení a přehnaně roztomilí, jako před pár měsíci.

xxx

Ashtonovi se v hlavě honilo spoustu myšlenek, když čekal před vchodem do Havraspáru na Danelle. Přemítal v hlavě nad tím, co mu řekla Delaney před pár minutami a zároveň nad tím, co vlastně chce Danelle říct, až přijde za ním. 

„Proč to trvá tak dlouho," zamumlal si pro sebe nervózně. Už to bylo dobrých pět minut od chvíle, kdy nějakou prvačku poslal, aby mu přivedla Danelle, kteoru jakožto primusku ona dívčina moc dobře znala. 

Jako na zavolanou vyklouzla na chodbu osoba s hřívou zrzavých vlasů zabalená v modrém svetru. Překvapeně zamrkala, když se její pohled setkal s tím Ashtonovým a nejistě zahákla prsty na rukou do sebe, jako to dělávala vždy, když byla nervózní. Sama Danelle ovšem pořádně nevěděla, jestli se na Ashtona stále zlobí, nebo ne. Co tady vůbec tak nečekaně dělá? Celou tu dobu za ní ani jednou nepřišel a nevypadalo to, že by s ní chtěl mluvit, tak co tak najednou?

„Ahoj," pozdravila ho, když to vypadalo, že z něj nic nevypadne.

„Ahoj," vydechl a nejistě se poškrábal na zátylku.

Povytáhla obočí. „No... prý jsi se mnou chtěl mluvit. Tak mluv, poslouchám tě."

Nejraději by mu sice vyklopila, jak moc jí chybí a chtěla by, aby bylo všechno zase jako dřív, už jen kvůli tajemství, které teď před všemi zatím raději tajila, ale nejprve si chtěla poslechnout, proč vlastně přišel.

„Jo, jasně," povzdechl si, „hele posledních pár měsíců jsem se možná choval jako blb. Oba se asi shodneme na tom, že ta hádka v říjnu byla nejspíš zbytečná, protože kdybychom to pořádně probrali, nejspíš bych tady teď vůbec nemusel stát jako pako a snažit se ze sebe vymáčknout něco rozumnýho, co by tě donutilo dát to zase dohromady. A-"

Nedokázala se udržet a aniž by si poslechla všechno, co jí chtěl říct, si ho přitáhla k sobě a políbila ho. Skoro se jí podlomila kolena jak příjemné to po těch měsících bylo, zase cítit jeho měkké rty přitsknuté na těch jejích. Položila mu dlaň na tvář, zatímco jeho ruce spočinuly na jejím pase. Ovšem to jí připomnělo jednu neodkladnou záležitost, kterou s ním musela vyřídit.

Odtáhla se a pohladila ho po tváři, než ruku spustila opět podél těla. „Ani nevíš, jak jsi mi za ty měsíce chyběl," vydechla, nad čímž se Ashton jen pousmál a pokusil se ji znovu políbit, v čemuž mu ale dost neochotně zabránila. 

„Co se děje, Dan?" zeptal se zmateně, když se na jejím čele vyrýsovala hluboká vráska, která značila jediné. Danelle něco trápilo.

„Je tu něco... Co bys měl vědět."

„Našla sis mezitím někoho novýho? Nebo chceš někoho jiného, protože já už nestačím? Zahnula jsi mi s někým a teď jsi s tím člověkem těhotná?" střílel jednu možnost za druhou, než mu připlácla ruku na pusu, aby přestal. 

Přejel ji pohledem a snažil se přijít na kloudné řešení. Ten modrý svetr... Od kdy Danelle nosí tak neforemné svetry? Pleť neměla ani zdaleka tak hlaďounkou a porcelánovou, jako když s ní naposledy mluvil z očí do očí. Všechno se to spojilo i se slovy Delaney: Poslední týdny se chová zvláštně. Celý Silvestr se střídavě cpala jako blázen a potom zvracela, pořád má chuť se hádat, ale do pěti minut je zase jako sluníčko... Zkrátka něco není dobře. A takhle už se chová dobré dva měsíce. Nejistě polkl a jeho oči znovu skolouzly dolů na její tělo a rozšířily se údivem, když mu konečně došlo, co mu chce říct.

„T-ty jsi..."

„Těhotná," dokončila jeho větu sama Danelle zkroušeným hlasem. „Jo, je to tak..."

„Jak se to... Kdy se to.." zakoktal se, neschopný ze sebe dostat něco víc, jak byl tou informací zaražený.

„Chceš dát lekci z biologie?" povzdechla si podrážděně, „spali jsme spolu, Ashi, a ne vždycky to bylo... bezpečně."

Její přítel zatřásl hlavou a nervózně si prohrábl vlasy. Co by měl v takové situaci říct, nebo jak se zachovat? 

„Tak řekneš něco, nebo na mě budeš jenom zírat?" 

„Promiň já jen-" povzdechl si a chytil ji za ruku, „jak dlouho to víš?"

„Ověřilo se mi to až dneska, když mi vyšel pozitivní test, ale mám podezření už pár týdnů. A myslím, že Lany taky, jen je moc slušná a nic neřekl, ani mi to nenutila, protože už tak jsem z toho byla dost na nervy," povzdechla si a pohlédla mu vážně do očí, „já... budu chápat, když se toho nebudeš chtít účastnit, protože přece jenom je nám jenom sedmnáct a osmnáct, ale chci abys věděl, že na potrat nepůjdu. Jednak už je na to pozdě, ale já bych asi nedokázala dopustit, aby mu někdo ublížil. A pokud nebudeš chtít-"

Tentokrát to byla ona, kdo byla přerušena polibkem, jako v nějakém přeslazeném románu. Ashton pevně stiskl obě její ruce, protože byl rozhodnutý před svými problémy neutíkat, ale o Danelle i o to malé cosi, co právě vyrůstalo v jejím břiše, se postarat, i kdyby měl vypustit duši. Opřel se svým čelem o to její, když se jejich rty zase oddělily.

„Tohle zvládneme. A zvládneme to spolu."

Danelle se usmála a pohladila ho po tváři, než ho políbila znovu. Neměla ponětí, že otěhotní už takhle mladá. Chtěla pracovat na ministerstvu, udělat kariéru, ale tímhle se situace poněkud zkomplikovala. Ale Danelle v duchu uznala, že to je asi ta nejhezčí komplikace, jaká jí zatím do života přišla.