Pokud se v Bradavicích konala nějaká slavnost, byl spoleh na to, že to bude nezapomenutelné. Výzdoba byla dech beroucí, lahodící oku, zkrátka pohádková, na lahodné jídlo a pití byli studenti i jiní obyvatelé hradu zvyklí i v běžné dny, ale přece jenom se zdálo, že během takovýchto školních akcí si dali skřítci ještě více záležet a všechny možné pochutiny se takřka rozplývali na jazyku a mnohým se sbíhaly sliny už při ucítění té lahodné vůně, vznášející se u stolu s občerstvením. Ovšem na těchto akcích byla přece jenom jedna věc důležitější, než dobré jídlo, pití a výzdoba. Lidé a společnost, kterou jsme se obklopovali mohli nějakou takovou akci povznést ještě na vyšší úroveň a my si ji mohli užívat plnými doušky, ale stejně tak ji nesprávná společnost dokázala naprosto zničit a z původně vysněného příjemně stráveného večera se mohla ve vteřině stát katastrofa.

Aalyiah Malfoyová se o tom přesvědčila na vlastní kůži už mnohokrát. Od svých třinácti let, kdy měla poprvé svolení zúčastnit se jednoho z plesů, pravidelně pořádaný její rodinou, či se podívat na nějaký pořádaný jinou čistokrevnou rodinou, kam byla ta její samozřejmě zvána, už takových společenských událostech zažila rozhodně víc, než by dokázala spočítat na prstech jedné ruky. V nižším věku se lidí styděla, nerada se seznamovala s někým novým a ač se s rostoucím věkem naučila tuhle vlastnost potlačit, stále nebyly velké akce s desítkami lidí její oblíbenou záležitostí a obvykle se modlila, aby byl rychle konec a ona se mohla odebrat do klidu svého pokoje.

V jejím sedmém ročníku se jí poštěstilo a ona měla příležitost účastnit se vánočního plesu tam, namísto toho, aby jela na ten její rodiny, kde by jakožto dcera hostitele měla být. Její nadšení ještě vzrostlo, když byla k její velké radosti jakožto primuska vybrána, aby se ujala slavnostního předtančení spolu s prefekty všech čtyř kolejí a samozřejmě se svým tanečním partnerem, primusem letošního školního roku, Jamesem Potterem, což bylo něco, za co byla snad nejvíce vděčná. Strávit byť i jen těch několik skoro až chabých minut zrovna s ním, v jeho přítomnosti, pro ni v tu dobu bylo něco jako sen, přání, co se nikdy nesplní, vzhledem k tomu, jak se James choval k její koleji a Aalyiah samotné, pokud tedy zrovna nebyla pod mocí mnoholičného lektvaru. Ale dnes ho nepotřebovala a stejně mohla být alespoň na chvíli středem jeho pozornosti.

Bohužel víc než pár minut to opravdu nebylo, ale co jsi vlastně čekala, Aalyiah? povzdechla si v duchu. Že na tebe zničehonic začne pohlížet jinak a ty budeš moci celý večer strávit v jeho náručí? To si vážně tak naivní? Ten kluk tě možná má rád, ale ne takhle, ne v tomhle těle a se zmijozelskou kravatou na krku. Kvůli oné části povinné školní uniformy ji James tak moc nesnášel a soudil ji jen podle stereotypů, pojící se s její v uvozovkách zlou a špatnou kolejí. Její kolej a k tomu její jméno, prozrazující všem, že je příslušnice z jednoho z osmadvaceti čistě čistokrevných rodů v Británii, tvořilo kombinaci, kterou James nemohl skousnout a proto se obávala, že ačkoliv by poznal, jaká ve skutečnosti je, mezi nimi nebude nic jiného, než dvoumetrový rozestup.

S povzdechem se odvrátila od míst, kde seděl právě letošní primus se skupinkou svých přátel, ochuzených o Remuse Lupina, který byl nucen trávit dnešní večer na ošetřovně. Aalyiah si slíbila, že se vytratí z plesu dříve a bude mu alespoň chvíli dělat společnost, když už to stejně nevypadalo, že by se mělo dít i něco víc. Upila z punče ve své sklence, kterou svírala v prstech a vydala se nazpět za svou stávající společností, skládající se z jejího mladšího bratra a jeho snoubenky, lomeno přítelkyně. V duchu zazoufala nad tím, že tu dnes není i Talia, jejíž optimistický náhled na všechno jí opravdu chyběl, obzvlášť v tuhle chvíli, kdy měla pocit, že zbytek večera už se pro ni bude odehrávat v naprosto nudném duchu, jelikož nemá nikoho jiného, s kým by mohla tančit, než byl James. Kdo by o to taky stál, vyjma jejího bratra, který se do toho pustí ale zejména kvůli tomu, že se nebude moci koukat na to, jak je jeho sestra skleslá a bude ji chtít rozveselit.

Zrovna ve chvíli, kdy odvrátila zrak od nebelvírského studenta, James Potter oříškovýma očima schovanýma za obroučkami brýlí pohlédl přímo do míst, odkud jeho předchozí taneční partnerka právě odcházela. Nemohl si pomoct. Pohled na ni ji z nějakého zvláštního důvodu zrovna dnes večer fascinoval. Netušil, jestli to bylo těmi červenými šaty, co si pro dnešní večer vybrala, v nichž vypadala v jeho očích mnohem půvabněji, než v běžné školní uniformě, nebo tím, jak měl před očima ještě stále úsměv, jakým ho obdařila během jejich prvního tance, ale zkrátka si nemohl pomoct od toho, neustále k ní utíkat pohledem. Připadal si provinile kvůli Denise, jež tu s ním dneska nemohla být, ale ač se snažil co nejvíce myslet na ní a na to, že by se jí určitě nelíbilo, jak si svou přidělenou taneční partnerku tak prohlíží a myslí na ní. Přesto se od toho nedokázal odprostit a raději se začal opět věnovat svým přátelům, aby vypustil blonýdnku z hlavy.

Jak se ale vzápětí dozvěděl, byl u svého zamyšlení a sledování Aalyiah Malfoyové přistižen. Calliin potutelný úsměv mluvil za vše. „Měl bys za ní dojít a vzít jí minimálně ještě jednou tancovat."

Zakroutil hlavou. „Proč myslíš? Brumbál nám nařídil jenom jeden tanec a ten mi bohatě stačil."

„Stačil jo? Tak proč na Aalyiah pořád tak koukáš?" popichovala ho tmavovláska, která s ním v tu chvíli zůstala u stolu jako jediná, protože Peter to se svou přítelkyní Giannou roztáčel na parketu a Sirius se dle všeho vydal na lov nějaké příjemné společnosti.

„Nechceš si raději zatančit ty?" pokusil se to zamluvit a napřáhl k ní ruku.

„Sice je pravidlo, že dívka by žádost o tanec nikdy neměla odmítnout, pokud ji tanečník neobtěžuje, ale já dneska udělám výjimku," mrkla na něj a pohodila hlavou směrem k blonďaté zmijozelské studentce. „Tak šup, jdi za ní, já myslím, že bude jenom ráda. Podívej se, jak sama samotinká tam sedí."

Zdálo se, že James se k ničemu nezmůže, ale když si zapnul vrchní knoflík na saku a zhluboka se nadechl, tmavovláska zadoufala, že si třeba její slova vzal k srdci a skutečně se rozhodl za Aalyiah Malfoyovou zajít. A pouhé doufání se změnilo v gratulaci sama sobě, když se její dosavadní společník rozešel napříč sálem, mířící rovně za svou předchozí taneční partnerkou.

„Úkol splněn, Remusi," radovala se tiše sama se sebou a poté už se jen se smíchem kochala Jamesovými rozpaky, když ke svému cíli dospěl.

Aalyiah vypadala překvapeně, ale jeho žádost jí na tváři vykouzlila úsměv a bez váhání přikývla a vložila svou ruku do své, hned na to se zavěšujíc do jeho nabízeného rámě.

„Překvapil jsi mě," poznamenala po cestě na taneční parket, kde zrovna končil svižný foxtrot a páry se buď odebraly ke svým místům, nebo se přizpůsobily dalšímu tanci, tentokrát klasickému valčíku.

„A teď toho trochu lituju," přiznal v rozpacích, protože rozeznal tóny valčíku, který rozhodně nebyl jeho silnou stránkou. Zvládl ji uchopit do tanečního držení, ale když mělo přijít na kroky, rozhodně si nebyl tak jistý, jako při jejich prvním tanci, o něco jednodušším waltzu. „Je to valčík, že?"

Zasmála se a položila mu svou ruku na paži. „Je to valčík. Neumíš ho?"

„Máma mě ho učila, ale nejsem si jistý, jestli ho pořád zvládám," přiznal a chtě nechtě se nad jejím veselím musel pousmát. Když se smála, byla opravdu půvabná.

„Nějak to ošidíme, neboj," pobaveně se usmívala a vykročila pravou nohou dopředu, čímž jeho donutila o krok couvnout a ustoupit do strany. Několikrát s ním základní krok valčíku zopakovala, aby si byl trochu jistější, než se pustili i do otáčení, a sama byla v duchu ráda za všechny ty taneční lekce, které musela absolvovat, na nichž jí dělal právě vídeňský valčík největší problém. Nespočítala by kolikrát kvůli němu nadávala na bolavé palce a naraženou kostrč, kdy ji zradily boty, podklouzly jí nohy a ona velmi neelegantně dopadla na zadek, z čehož měl její taneční mistr blízko k infarktu a hudroval nad tím, jak může být tak nešikovná.

I přes to, že jeden z nich si v krocích vůbec nebyl jistý a druhý z nich byl považován během tanečních lekcí za neschopného, dokázali společně vytvořit poměrně elegantně působící taneční dvojici, otáčející se po parketu. Alie tvář zdobil úsměv a ve chvíli, kdy si ho James všiml, i on se musel pousmát. Byl rád, že Calliinu radu vyslyšel a dal Aalyiah nabídku k dalšímu tanci.

„Valčík je náročnější, než by člověk čekal," poznamenal zadýchaně, když hudba dohrála a on blondýnku pomalu pustil z tanečního držení. Na jejím čele nenalezl sotva kapku potu, na rozdíl od sebe, kde pot zřetelně cítil. „Jak je možný, že nejsi tak zpocená?"

„Ale jsem, jen méně než ty," utahovala si z něj. „Roky povinných rodinných společenských akcí tě naučí mít na tanec alespoň trochu fyzičku. Ale je pravda, že s těmi všemi čistokrevnými zazobanci se obvykle ani nezapotím, protože je to s nimi nesmírná nuda. S tebou to bylo takové... přirozené, nestrojené. Ne jako u nás doma. Tam musí být všechno bez chybičky a dokonalé a nejspíš by mě za takový valčík otec vyhodil ze sálu, nebo mi až do konce plesu zakázal tancovat. To jsou potom Vánoce na nic."

Udiveně na ni pohlédl. Zřejmě si stále nezvykl na to, že mu sem tam poodhalí nějaké to temnější zákoutí své rodiny a ukáže mu tím, že její život rozhodně není takový, jak si on myslel. „Upřímně si neumím představit, že by Vánoce ve vaší rodině s tvým otcem byly nějak zvlášť příjemná záležitost. A to jsem ho poznal jenom díky tomu bubákovi tehdy v lese."

„Jako o příjemné záležitosti by se o našich svátcích rozhodně nedalo mluvit," souhlasila a tentokrát se s ním roztančila v tónech klidnějšího waltzu, který spolu v tenhle večer už jednou tančili, „ale když se nestane nic, co by ho až moc popudilo, může to být fajn. Ale jsem ráda, že si letos můžu Vánoce užít tady v Bradavicích, ještě když je to náš poslední rok."

„Už jsi přemýšlela, co bys chtěla dělat po škole?" zeptal se, což ji překvapilo, ale zároveň potěšilo, protože mezi nimi nemuselo panovat jen to trapné ticho.

„Očekává se ode mě, že se co nejvýhodněji vdám a mým jediným úkolem bude starat se o děti a mého manžela, takže o tom ani moc přemýšlet nemusím."

„Já vím," opáčil James, „ale co bys chtěla dělat, kdyby sis mohla vybrat z čehokoliv, nehledě na to, jestli to po tobě tvoje rodina chce? Vybrala by sis být takovouhle paničkou někde doma? Upřímně si tě neumím představit, jak je tvou celodenní náplní jen scházet se s dalšími povedenými dámičkama nad čajem a probírat, co je nového."

„Vážně? A kdy jsi na to tak rychle změnil názor?" neodpustila si poznámku a úsměv jí na chvíli z tváře sklouzl. Stále měla živě v paměti jejich rozhovor z jedné z primusských hlídek po večerech, kdy jí oznámil, že přesně tohle ji čeká a nic víc z ní nebude.

Předpokládám, že ty se budeš hřát hezky doma v obýváku, chovat v břiše jedno čistokrevné dítě za druhým a pořádat čajové dýchanky s kamarádkami, stejně prohnilými, jako jsou všichni čistokevní na Voldemortově straně.

Zřejmě se za sebe zastyděl, protože si mírně povzdechl a na chvíli se odmlčel. „Já... za to se omlouvám, ale chápej mě, většina zmijozelských a čistokrevných je přesně takováhle, teda podle Siriuse a já si to umím docela dobře představit. Tak jsem tak nějak automaticky myslel, že ty jsi taky taková, ale myslím, že jsem tě jen zbytečně rychle odsoudil. Ale zjišťuju, že umíš být i fajn společnost."

Tím si od ní znovu vykouzlil úsměv. I tohle chabé označení jako fajn společnost ji potěšilo snad víc, než kdyby jí kdokoliv jiný skládal ódy na její krásu. Od něj to totiž bylo něco nečekaného a zase začala věřit v to, že pokud uznal její společnost jako příjemnou, možná nemusí hned ztrácet naději a brzy nebude Denise Campbellová potřeba k tomu, aby s ní bez urážek a pohrdavého tónu mluvil. Tedy alespoň v to doufala.

„Hele když jsou ty Vánoce... Já bych se chtěl omluvit celkově i za to, jak jsem se k tobě choval. Teď chápu, že jsem tě jen zbytečně soudil podle stereotypů a ty sis to nezasloužila. Neříkám, že čistokrevná sebranka není většinou zkažená do morku kostí a jediná pořádná věc, co umí je-" zarazil se, když po něm hodila káravým pohledem a došlo mu, že pokud chce tenhle monolog držet u původního účelu - pokusit se jí udělat radost a dát jí najevo, že už ji nebere tak, jako pár měsíců zpátky, tak by měl raději rychle změnit téma, což pro jistotu udělal. „Chtěl jsem prostě říct, že jsem rád, že nejsi taková, jak jsem si o tobě myslel. A že i potom, jak jsem se choval, se ti pořád nehnusím ale ty se mě pořád snažíš trochu poučit a ukázat mi, že ne všichni zmijozelští jsou takoví, jako jsem si myslel."

„Když jsou ty Vánoce," zopakovala jeho slova a s trochu ostýchavým úsměvem si stoupla na špičky a líbla ho na tvář, „tak tohle je to nejhezčí, co bych od tebe čekala, že řekneš. A jsem ráda, že jsem dokázala tvůj názor na mou kolej změnit."

Nejistě se poškrábal na zátylku, ale nakonec se taky usmál a stiskl jednu její ruku, kterou držel ve své dlani. Nakonec to nebyl jenom jeden tanec, k němuž ho pošťouchla Callie, ale protančil s Aalyiah ještě několik dalších skladeb a vidět její spokojený a šťastný úsměv pro něj byla ta největší odměna. V tu chvíli naprosto vypustil z hlavy to, že má přítelkyni, nebo to, že blondýnku před ním ještě pár týdnů zpátky považoval za špínu a někoho, v jehož přítomnosti by dobrovolně strávil sotva pár minut, dnes její přítomnost považoval za něco, co nutně potřebuje a pociťoval podivné nutkání se ujistit, že Aalyiah už během dnešního večera nesklouzne ten nádherný úsměv z tváře. Protože pokud byly její Vánoce doma skutečně tak špatné a ona si je neužívala, cítil povinnost postarat se o to, že na ty letošní bude ještě dlouho a ráda vzpomínat. A o to se taky zasloužil. Aalyiah na jejich společné dovádění pamatovala ještě několik měsíců na to. Až do své smrti, do níž v té době zbývalo něco okolo osmi měsíců, si ty chvíle připomínala a byla neskonale vděčná, že James jí dopřál alespoň nějaké společné šťastné okamžiky, když jim nebylo osudem dopřáno, aby skončily spolu. To byl pro ni ten nejhezčí vánoční dárek.