„Mami? Co je proboha tohle za fotku?"

Delaney Malfoyová se zakuckala vínem, zatímco její nejlepší kamarádka po jejím boku se hlasitě rozesmála, když jim patnáctiletá Natalia v závěsu s o rok mladší Marlee, která se nezadržitelně smála, podobně jako její teta Danelle, přinesla fotografii už několik let starou, ale oběma ženám se při pohledu na ní chtělo brečet smíchy stejně jako ve chvíli, kdy fotografii spatřili poprvé.

„Strejda Philip se ještě ve dvaceti letech rozhodoval, jestli si náhodou tetu Celeste nevybral špatně?" pokračovala zmatená, ale nad míru se bavící Talia, která si všimla, jak její táta spolu se svým nejlepším kamarádem zbledli a sklenice, jež připravovali na stůl na vánoční večeři,  jim málem vypadly z rukou.

„Za chvíli bude na stole večeře, do žádného vyprávění bych se nepouštěl," pokusil se tomu zabránit Ashton. 

„Přesně! Barty už jí beztak během minutky přinese," přitakal Philip a podíval se směrem ke kuchyni, odkud se dostal ale úplně opačné reakce, než si přál, protože Barty na všechny houkl, ať si klidně ještě pár minut sednou a povídají si, protože jídlo ještě chvíli nebude hotové. Z jeho hlasu bylo znát pobavení, tudíž si moc dobře uvědomoval, co za fotku asi dívky přinesly.

Delaney se konečně podařilo polknout lok vína a poklepala na místo na pohovce. „Na to abyste si možná sedly, holky."

„Tali, pojď-"

Zrzavá žena důrazně pohlédla na svého manžela a gestem, připomínajícím zamykání zámku a poté zahození klíče, ukázala na něj a následně na jeho pusu. Její pokyn byl jasný a Ashton se zmohl jen na zmučené zakňučení, což vyvolalo u dívek i jejich matek další vlnu veselí.

„To se takhle jednou tvůj táta a Philip s Bartym rozhodli, že oslaví tátovy jednadvacáté narozeniny ještě před Vánoci..." začala vyprávění Danelle a samotné jí pobaveně cukaly koutky při té vzpomínce. 

„Když už to musíme holkám vyprávět, i když to rozhodně není příběh pro dětské uši," podotkl Philip, což byla poslední snaha o to, jim v tom nějak zabránit, „tak si to vezmu na starost já, jasné? Ať to alespoň slyší popravdě."

Jeho nejlepší přítel na něj varovně koukal a zdálo se, že mu skočí po krku a zabrání mu v tom, aby cokoliv řekl. Philip na něj vrhl poslední pohled, pokrčil rameny a za pomoci Bartyho, který přispěchal z kuchyně a nakonec i Ashe, který si předtím ovšem rezignovaně povzdechl, se pustil do vzpomínání na onu předvánoční oslavu. 

xxx

Philip odjakživa měl Vánoce rád. Užíval si celý ten čas, jak předvánoční, tak i samotné Vánoce, obzvlášť kvůli té vší zábavě, co se stihla. A pokud myslel na zábavu, nemohl by mezi to nezapočítat oslavu narozenin svého nejlepšího přítele, která se buď odehrála před Vánoci, či se spojila se oslavou Nového roku. Obvykle si s Ashem vystačili sami spolu s dvojčaty Weasleyovými, jakmile se dokázali vypařit z formální rodinné oslavy, ale dnes tak částečně na žádost jeho sestry, mezi sebe s mladým Lloydem, který měl za pár dní oslavit jednadvacet let života, vzali ještě jejího přítele, na nějž se spoustu rodinných příslušníků, či jiných přátel, koukalo skrz prsty. Bartyho pravděpodobný švagr se to tedy na Vánoce rozhodl změnit.

Ashton neměl nic proti tomu, že se k nim Barty připojí, tudíž Philipův večer pro získání nového přítele se mohl spustit. Lana měla na tváři úsměv, když všichni tři opouštěli dům, což jindy na Ashovy narozeniny nebylo zrovna obvyklé, zatímco Danelle se tvářila ještě starostlivěji, než obvykle. Barty podal těsně před odchodem své přítelkyni jejich dcerku, která měla v dubnu oslavit už druhé narozeniny, načež jí věnoval ještě krátký polibek na čelo, stejně jako Ash Danelle, nad čímž Philip jen zamrmlal a v duchu pomyslel na Celeste, jež se momentálně nacházela v nemocnici i s jejich den starým synem. I proto byl vlastně dnešní den ideální k předčasné oslavě Ashových narozenin - bylo přece nutností nového člena rodiny řádně zapít, aby byl zdravý jako řípa. 

Když měl pocit, že loučení trvá už moc dlouho, položil oběma svým kumpánům ruce na ramena a zatřásl s nimi. „Dost bylo loučení, pánové, neodjíždíte přece do války. V noci, nebo případně zítra ráno tu jsme zase jako na koni."

„Seženu vám všem pořádnou dávku lektvaru proti kocovině," poznamenala Philipova sestra a pošťouchla Bartyho směrem k bratrovi. „Tak toho našeho drobečka pořádně zapijte, ať je zdravý. Ale předem vás varuju, pokud budete přespávat u nás," vrhla varovný pohled na Bartyho, „tak já nebudu po nikom uklízet, když tam hodí šavli."

„Já bych byla nejklidnější, kdybyste přišli sem, jinak budu celou noc vzhůru a přemýšlet, jestli jste všichni v pohodě," podotkla Danelle, jejíž starostlivost se s mateřstvím ještě zvýšila a byla na své přátele ještě opatrnější, než doposud.

„Jen ať se někam zašijou, jestli mě někdo z vás v noci vzbudí, nebo vzbudí děti, tak si mě nepřejte," varovala je Delaney a tentokrát výhružně pohlédla na všechny tři. 

„Laney, zlato," pousmál se nevinně Barty na svou přítelkyni, „tebe by nevzbudilo, ani kdyby vedle tebe spadla bomba."

Philip se rozhodl chvatně zareagovat, jakmile si všiml, že jeho sestra už se nadechuje k nějaké pádné odpovědi. Popadl oba kamarády a než si to kdokoliv z nich pořádně uvědomil, s prásknutím se všichni tři přemístili pryč, daleko od jejich drahých poloviček.

„Přimíchám jim do toho lektvaru proti kocovině jmelí," zabrblala Lana, zatímco se snažila utěšit Marlowe, natahující ručky směrem k místu, kde ještě před chvílí stál její táta a najednou tam bylo prázdno. 

„U jmelí ale nikdy nikdo přímo neprokázal, že-"

„Nekaž mi radost!"

Danelle se jen rozesmála a zavřela dveře do domu, aby jim nadále nešla dovnitř zima, jako doteď, než se jejich drahé polovičky a Lanin bratr přemístili pryč do Londýna, aby našli nějaký příhodný bar, který jim poslouží k jejich účelům.

„Utahovat si z Lanina tvrdého spánku chce odvahu, někdy si na to netroufnu ani já, když má blbou náladu," uchechtl se Philip a poplácal Bartyho po rameni.

„Věř mi, že zrovna tvoje sestra je jedna z těch méně děsivých lidí, co jsem měl tu čest poznat," poznamenal pobaveně Barty, „pokud jí tedy člověk nějakým zázrakem nevzbudí uprostřed noci, zároveň s ní probudí ještě Marlee a překazí jí ten nejhezčí sen, co se jí zrovna mohl zdát."

„Zkušenosti?" povytáhl Ashton obočí, stejně tak pobaveně, jako jeho přátelé.

„Bohužel."

Za všeobecného veselí zapadli do prvního, vánočně vyzdobeného, baru, který jim padl do oka a zaujali místo u baru. Ashton se jakožto oslavenec zhostil úkolu objednání alkoholu, který jim dnes poslouží jako zábava a následně ke každému z jeho společníků.

„Tak," zaujal pozornost obou Philip, který se pro změnu ujal slavnostního proslovu, „dovolte mi, abych tuto naši malou předvánoční lomeno vánoční lomeno zapíjecí oslavu na počest Ashe, Vánoc a mého syna zahájil. Takže pánové, na život a na to, že jsme se tu všichni ve zdraví sešli a v klidu si žijeme dál život s našimi drahými polovičkami a rodinnými příslušníky, ačkoliv všichni občas umí být pěkně protivní. Na to, že Ash tady s náma je už skoro jednadvacet let, Barty se dokázal poprat s těmi všemi problémy, a teď výjimečně nemyslím ty s Lanou a na to, že ze mě je od včerejška pyšný táta!"

„Na nás!" shrnul to Ash a po symbolickém přiťuknutí do sebe všichni tři obrátili obsah svých skleniček, ihned následovaný ještě jednou porcí onoho mírně nahořklého, ale přesto příjemně vánočním kořením vonícího alkoholu, jelikož každý měl přece dvě nohy, no ne?

Ovšem pokud by se počet nohou měl přepočítávat na počet panáků pití, tak by ani z jednoho ze tří přítomných mladíků nebyl člověk s obvyklým počtem dvou nohou, ale tenhle počet se minimálně pěti znásobil, jakmile se večer trochu rozjel. V baru bylo lidí po málu, rozhodně méně, než by bylo v obvyklých dnech, ale možná proto, že před Vánoci měli všichni lepší věci na práci, než se opít v baru, jako Ash, Philip a Barty. Nikomu z nich ale absence jiných lidí nevadila. V baru bylo celkem deset lidí, spolu s nimi třináct, a ještě k tomu většina hostů posedávala u stolků, až na skupinku tří dívek, které v hloučku postávaly na parketu, pohupovaly se do rytmu znějící hudby a mezi upíjením míchaných nápojů se bavily tím, že sledovaly jinou skupinku, tentokrát tří mužů rozjíždějících to na parketu. Respektive dvou tmavovlasých mužů rozjíždějících to na parketu na hudbu šílenými tanečnými kreacemi, zatímco třetí z nich držel v rukou fotoaparát a zvěčňoval své přátele na pohyblivé fotografie.

„Last Christmas, I gave you my heart
But the very next day you gave it away
This year, to save me from tears
I'll give it to someone special."

„Once bitten and twice shy
I keep my distance
But you still catch my eye
Tell me, baby
Do you recognize me?
Well, it's been a year
It doesn't surprise me."

Philip na zpěv svého nejlepšího přítele plynule navázal a oba na sebe dělali obskurní gesta, z nichž by se dalo docela spolehlivě usoudit, že ti dva jsou do sebe hluboce zamilovaní. A to si zřejmě domyslela jedna z dívek opodál a přešla za Bartym. Ten měl vypito podstatně méně, než jeho dva společníci, protože přece jenom byl o pár let starší a poslední, po čem toužil, by byl několika dní přetrvávající bolehlav. Na malou chvíli odložil fotoaparát a pokýval na mladičkou, zhruba osmnáctiletou hnědovlásku, co k němu přistoupila.

„Zdravím, pane," usmála se na něj mile a trochu nesměle. „Veselé skoro Vánoce."

„Veselé skoro Vánoce i vám, slečno," opětoval její přání Barty a v domnění, že je to všechno, znovu zvedl fotoaparát a chystal se dál cvakat jednu fotografii za druhou. V tom mu ale hnědovláska zabránila.

„Tohle jsou vaši přátelé, že?" kývla směrem k Philipovi s Ashem, stále tancujícím na parketu a čím víc se k sobě přibližujícím, zatímco netrpělivě čekali na speciální vánoční alkoholický drink, který si oba poručili.

„Dá se to tak říct."

„Všimla jsem si, že oba mají snubní prsteny na rukou," pokračovala dívka a sklouzla pohledem na parket, „no a tak jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, jak se jim to povedlo. Víte, moje sestra a její přítelkyně už dlouho přemýšlí nad tím, jak by se mohli legálně nechat oddat, aby jejich manželství bylo bráno jako opravdu manželství a ne pouze registrované partnerství. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli nevíte, jak se to povedlo vašim přátelům, když to tady u nás v Anglii není povolené."

Bartymu pobaveně zacukaly koutky, když si její dotaz vyslechl a ulevilo se mu, že dívka nechce nic zkoušet na něj. Snažil se nerozesmát na plné kolo, aby se dívka nezalekla, ale uchechtnutí mu přece jenom uteklo.

„To jste si ale špatně vyložila, oni nejsou-"

„Jmelí! Ozdobili nám pití jmelím! Vždyť to nemůžeme pít, jmelí je jedovatý!" zvolal vyděšeně Philip, zatímco upřeně zíral do své skleničky, v níž se nacházel nápoj z jakési červené a tekutiny, skoro jistě nějakého alkoholu, v němž byla namočená cukrová hůlka a vedle ní snítka jmelí.

„Jmelí není jedovatý," poučoval ho jeho Asthon, který už měl přes polovinu obsahu skleničky v sobě, nehledě na to, že se poté podle Philipa otráví. „Danelle říkala, že jm-jmelí není jedovatý, ale naopak šíří štěstí a lásku."

Barty si povšiml toho, jak hnědovláska trochu zmateně svraštila obočí, při Ashově zmíňce jakéhosi dívčího jména, a chystal se jí vysvětlit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale nestihl to, protože Philip ho přerušil svými slovy a gestem, po nichž se dívka vedle něj zatvářila nadšeně, zatímco sám Barty vykulil oči a netušil, jestli se smát, nebo ne.

„Lásku jo? Tak to potom jo! Já umím šířit lásku taky!" zvolal nadšeně Philip, kopl do sebe pití na ex. Poté poplácal nejlepšího přítele po tváři, protože už doposud se o něj opíral, aby udržoval rovnováhu a následně přitiskl svoje rty na jeho, což vzbudilo pozornost ostatních hostů a lokálem se rozneslo pískání a tleskání, doplněné o smích, či mumlání.

„Tak řekl byste mi, jak-"

„Moment," přerušil nadšenou hnědovlásku Barty a rychle zvedl fotoaparát, aby onen moment stihl navěky zvěčnit na snímku. Přemáhal přitom smích a až poté, co se ujistil, že fotografii v pořádku pořídil, se otočil na svou společnici. „Tak já vás za těmi hrdličkami vezmu, oni si s vámi o tom určitě promluví, uvidíte."

xxx

Barty se smál i teď a rozhodně nebyl sám. Celým obývacím pokojem u nich doma se rozléhal smích a jenom Ash s Philipem se tvářili uraženě a dotčeně, ačkoliv Philipovi po chvíli zacukaly pobaveně koutky. 

„Musíš alespoň uznat, že jsem líbal dobře, Ashi," prohodil směrem k Ashtonovi.

„Kdybych si to pořádně pamatoval, klidně ti to řeknu," utrousil oslovený.

Natalia Lloydová se zadívala na svého tátu a zlomila se v pase pod náporem další vlny smíchu, jež na ni udeřila. Marlowe si pro změnu otírala z koutků očí slzy, které se jí proti její vůli natlačily do očí, kvůli neustávajícímu smíchu a obě přítomné ženy na tom byly dost podobně. 

„Ale pořád si stojím za tím, že kdybyste se dali dohromady, byli byste roztomilej páreček," popíchla bratra Delaney a opřela se o Bartyho, který jí položil ruce na ramena. „Jen chudák ta slečna, co doufala, že se dozví, jak by pomohla sestře a její přítelkyni."

„A od té doby už se spolu nikdy neopili tak moc, aby nedokázali pořádně kontrolovat, co dělají," zakončil vyprávění Barty s pobaveným úsměvem na tváři. „Tedy alespoň pokud já vím. Bůh ví, co dělají někde o samotě."

Ash ho probodl varovným pohledem a podíval se na svou manželku, aby se mu dostalo alespoň nějaké podpory. Danelle se však jen nevinně pousmála a rozhodla se vyprávění nasadit korunu.

„Pak už žili šťastně až do smrti. A legenda praví, že když je nikdo nevidí, tak se oddávají polibkům pod jmelím dodnes, za účelem společného šíření lásky na Vánoce."