Poslechni si veršů pár,co možná přirostou ti k srdci.Protože básník co je psal,věří, že lásku každý v sobě nosí.Já znám ten pocit příteli,když hlavou do zdi v noci bušíš.A přeji si abychom věděli,že citům svým prostě neporučíš.Z těch emoci co v sobě máme,z těch vzniká moje poezie.Tak zapomeň na chvíli co je ti známé,a vstup do říše mé fantazie.…
Jsme lidé, ti nemají křídla,hledáme jiný způsob jak vzlétnout.Spatřit svět z výše, ta touha je stydlá,chcem z nebes na zem shlédnout.Nosíme masky každičký den,to podle lidského obyčeje.A budem dál prožívat jen další zlý sen,než se nám rozpadnou obličeje.Já nejsem výjimka, jsem totožný s vámi,bohužel to tak už bude.Dělám i věci co nejsou mi známy,jedině tak tady žít půjde.Kreslím si úsměv od ucha k uchu,červenou barvou, možná snad krví.S pestrými stíny na každém oku,skláním se k zemi tak jako vrby. Vraťte mi důstojnost zase nazpět,je nepraktický klaunův pláč.Tak prozraďte, co je to za svět,a co jsme my lidé vlastně zač.Horké slzy mi z očí kanou,každá v jinak barevném pruhu.Dobře vím, že téct nepřestanou,a na tváři mi tvoří duhu.…