Vstoupil do místnosti a zadrhl se mu dech. Spatřil ho okamžitě. Byl usazený u stolu v rohu, zády ke zdi, tak aby měl dobrý přehled o dění v celé místnosti.

Harry nepotřeboval žádný certifikát, aby si mohl být jistý, že je to Severus Snape. Jistě, změnil se, zestárl, vlasy měl kratší a upravenější než dřív, mudlovské oblečení tolik neskrývalo jeho postavu a kupodivu nebylo ani černé… Harry ztěžka polkl. Musel uznat, že těch několik let strávených kdoví kde, tomu muži jedině prospělo.

Pozvednutí obočí ho donutilo vzpamatovat se a překonat zbývající vzdálenost.

„Rád vás vidím, profesore,“ pozdravil Severuse s úsměvem.