„Promiň,“ povzdechl si Potter a promnul si kořen nosu. „Nechtěl jsem to na tebe takhle vychrlit. Chtěl jsem na to jít pomalu. Zkusit získat tvoji důvěru. Navázat s tebou přátelský vztah a pak, snad…“

Severus nechápal. Bylo by možné, že by ten spratek nelhal? Že by ho měl vážně rád? Nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Jsem idiot, já vím,“ zamumlal najednou Potter a pozpátku udělal krok ke dveřím. „Nebudu tě už otravovat.“ Položil dárek ovázaný rudou mašlí na stolek. „Třeba to ještě využiješ,“ zašeptal a otočil se k odchodu.

Severus se zamračil, když mu došlo, že Potter jeho zamyšlení úplně špatně pochopil.