,,Ahoj Lindo." pozdravil usměvavý Takkar Lindu.

Ta se na něj pohrdavě koukla a odsekla ,,Jaký ahoj? Měl jsi tu být hned, jak vyjde slunce."

,,No a co? Stejně tu ještě nejsou ostatní, takže je to jedno," namítl Takkar.
,,Klidně bych se ještě teď mohl válet v posteli místo otravného vstávání," neodpustil si malý úšklebek.

,,To bys teda nemohl! Ostatní pracují a ty místo toho lenošíš!" odvětila naštvaně. ,,A co se vůbec šklebíš? To tak moc chceš, abych ti prošpikovala hlavu šípy?" tentokrát se zasmála ona.

Takkara zamrazilo na zádech. O jejích lučištnických dovednostech nepochyboval. Vlastně si byl jistý, že kdyby byly spolu někde osamotě, už by ho nikdo nikdy neviděl.

Naštěstí už přišel zbytek týmu, jinak by se začali hádat, že by je slyšel celý hrad.

{~-~-~-~-~-~-~-~}

,,Tak co, už se zase handrkujete navzájem?" zeptal se potichu Theodor Takkara, zatímco procházeli lesem.

,,Jo. Člověk by čekal, že za tu dobu mě už přestane nenávidět," postěžoval si Takkar. ,,Jak ale tak vidím, ta ji nikdy nepřesvědčím, aby mě měla ráda," vzdychl si.

,,Tak se o to už nepokoušej! Myslím že jsi moc mladý na to aby tě Linda zabila," radil Theo. Najednou ztichl. Na zemi byly stopy.

,,Co je to za stopy?" zeptala se nepříčetně Ingrid, ,,doufám, že aspoň jeleni."

,,Hmm, to je divné," bručel si pod vous Theodor.

,,Co je divné?" vyštěkla Ingrid, kterou už přestalo bavit čekat.

Theo hned odpověděl. ,,Nic. Jen, že támhle tím směrem," ukázal rukou na svah ,,by mělo být stádo jelenů."

,,A jaký je problém?" optala se Nia.

,,Žádný. Teda pokud umějí lítat," ozval se Takkar. Všichni na něho otočily hlavu, ,,tím směrem je totiž útes a to nedává žádný smysl. Proč by chtěli jít na místo, kde jsou v pasti?" zakroutil hlavou.
,,Něco je asi vyplašilo, ale co?" přemýšlel Takkar.

,,Vlci!" vyjekla Nia.

,,Správně, to by mohlo být ono," připustil Takkar.
,,Ale to je problém. Velký problém. Těch vlků musí být hodně, když si dovolili na tak velkou skupinu," otočil se k Ingrid.

,,Měli bychom jít rychle domů. Jestli na ně narazíme, nedokážeme se ubránit."

,,To by tak hrálo. Potřebujeme jídlo a stejně ti vlci budou už daleko," mávla nad tím rukou, jako by to byla zbytečnost.
Ale Takkar se nenechal hned umlčet.

,,Nejsou daleko. Je to jen kousek a ty stopy nejsou moc staré. Klidně můžou číhat za stromy," rozhlédl se.

Všichni byly zticha. Věděli, že pokud nebudou souhlasit s Ingrid, nemine je trest, ale kdyby na ně zaútočili vlci... Nikdo nechtěl ani pomyslet na to, co by se stalo. Museli se ale rozhodnout.
První se ozval Theodor: ,,Takkar má pravdu. Musíme domů a to rychle. Nachytali jsme dva králíky z Niiných pastí. To bude muset pro dnešek stačit," řekl rozhodně a stoupl si za Takkara.

Holky váhaly. Už jen pomyšlení, že budou na straně Takkara, jim dělalo vrásky, jenže se opravdu bály, a tak přikývly a šly za Takkara. Ingrid nemohla uvěřit svým očím. Chvíli tam stála a polykala zradu. Nakonec se vzpamatovala a vykřikla: ,,Jak se opovažujete jít proto mně? Vy jim snad věříte? Určitě lžou, aby měli zábavu."

,,Nekřičte nebo nás ještě něco uslyší," varoval ji rychle Theodor. Nelíbilo se mu to. Měl pocit, že jsou blízko. Jako by ho někdo sledoval.

To ale Ingrid naštvalo ještě víc. ,,Ty mi budeš rozkazovat? Co si to dovoluješ? Spráskám tě jak psa!" rozzuřila se a vrhla se na něj.
Thea to překvapilo a nestihl uhnout. Svalila ho a vpálila mu pěstí. On se ale nevzdal, kopal a bránil se, ona měla však stisk jak ze železa.

,,Nechte toho! Teď není čas se prát," spustila Linda a namířila na Ingrid luk. ,,Jestli nepřestanete, tak do do vás budu muset vystřelit!"

Ingrid hned přestala. Nelíbilo se jí, že ji ovládají děti, svého života si však velice cenila. Zvedla se, zavrčela jak pes a svěsila ruce v bezbranném gestu.
Linda, s lukem namířeným přímo na ní, si v duchu oddychla. Bála se toho, že ji Ingrid neposlechne, a ona bude nucena opravdu vystřelit. Kdyby to neudělala, možná by Theodora i zabila.

,,Až dojdeme domů, budete mít velký malér," šklebila se Ingrid.
Linda se na ní varovně podívala. Hned jí zmrznul úsměv na rtech. Nakonec se podívala na Takkara, zmateného a nechápavého.

,,Co se to teď stalo?" vykoktal s námahou.
,,Co myslíš, že se stalo?! Kvůli tobě jsme teď všichni v průšvihu," to se Linda už pořádně namíchala. ,,Myslíš, že se teď budeme moci vrátit? Zbičují nás za neposlušnost." tentokrát už zvýšila hlas.

,,Chtěla by jsi snad radši skončit jako pochoutka vlkům? Já za to nemůžu. Já neřekl abychom ji zradili já jenom řekl že jestli tu zůstaneme, dopadne to špatně," tentokrát už toho měl dost. Nenechá se odstrčit jenom proto, aby na něj někdo shodil vinu.

,,To je sice hezký, ale kvůli tobě se budeme potýkat s problémem, který zní ''buď půjdeme domů a necháme se tvrdě potrestat, nebo utečeme a sní nás vlci.'' Co si vybereš?" zeptala se a čekala.

Takkar přemýšlel. Věděl, že pokud se vrátí, nemine je trest, ale zase zůstat v lese po setmění taky není nejlepší nápad. Zatímco přemýšlel on, ostatní na totéž mysleli.
Ať přemýšleli, jak přemýšleli, nemohli se rozhodnout. Po chvíli se však Takkar rozhodl.

,,Nevím jak vy, ale já se rozhodl," prohlásil a dával pozor, aby mu nekolísal hlas.
,,Já se rozhodl že...

Vote a komentář mě potěší a možná i něco víc