S pomocí svých klíčů odemkla dveře jejich domu a vešla dovnitř. Nespatřila žádné známky cizí návštěvy a tak se tu porozhlédla.

,,Ahoj, mami," pozdravila ženu stojící u plotny, která se tvářila šťastněji než obvykle. Rozálii napadlo, že to bude mít nějaký pádný důvod. Netušila ovšem, že na něj přijde tak brzy.

Byla celá promočená, tak okamžitě zamířila do svého pokoje, kde se hodlala převléct. Vytáhla si ze skříně světlé skinny džíny, nějaké triko a světle šedou mikinu s kapucí, lehce do klučičího stylu. Kupovala si ji hodně dávno, jenže jí byla velká. Teď byla taková, jak by vypadat měla.

Oblečení ze sebe shodila, aby ho mohla dát na radiator uschnout. Převlékla si i spodní prádlo, jelikož to taky schytalo. Poté sáhla po džínech. Měla problém s jejich oblíkáním. Skákala, aby jí to šlo lépe, ale když se jí ve skoku podařilootočit, všimla si, že něco není v pořádku.

Její, obvykle její, postel byla obsazena cizím mužem, který v ní spal.

To bylo na ni trochu moc.

Nasoukala do sebe zbytek oblečení a jako neřízená střela vyběhla dolů do kuchyně za matkou.

„Kdo je sakra ten chlap?!" vyjela po ní bez zábran.

„Myslíš Marka?" zeptala se její mamka s klidem a obracela jeden ze řízků na pánvi.

„Mě je jedno, jak se jmenuje," zavrčela: „Akorát mě zajímá, proč spí v mé posteli doprdele!" zkřížila naštvaně ruce a zamračila se na ni tak, jako ještě nikdy. Už jí docela začala štvát. Měla pocit, že se jim vyměnily domácí role a ona je ta, co se stará o domácnost a její matka randící puberťačka.

„Buď slušná, Rozálie! Asi si jen spletl pokoj," pokrčila rameny.

Jasně.

„Bezva, takže se mám bát dotknout kuchyňské linky, gauče nebo třeba svého psacího stolu?! Takové věci se dělají v posteli, víš, aby pak člověk nemusel hledat tu správnou!" vyjela po ní, už delší dobu v sobě zadržovala vztek, takže musel ven.

Její máma na tom tak špatně sice nebyla, ale nesnášela drzost její dcery, vždycky se ji snažila vychovávat.

„Uvědom si, že mluvíš se svou matkou. Buď ráda, že máš doma pohodovou matku, která neřeší každou blbost, ale asi bych měla že?" řekla s docela klidným hlasem.

„A to jako proč?!" nechápavě se na ni Rozi podívala.

„No protože jak tak koukám, tak vůbec nevypadáš jako dáma, naopak. Navíc se chováš divně, jak dlouho jsi mi to chtěla tajit?" zeptala se jí.

„Tajit co?"

„To v čem tě tvůj otec podporuje, mimo to, že se peleší s nějakou mladou holkou, jako by mu bylo pod třicet!" už si klidný hlas neudržovala.

„Tátu do toho netahej, jsi to samé!" připomněla jí.

„Já se ti alespoň snažím sehnat otce,"

„No právě!" rozčílila se Rozi: „O to se alespoň táta nesnaží, záleží mu na mě více než na jeho přítelkyni, kdežto u tebe je to zřejmě naopak!" křičela

Hádka se strhla a trvala poněkud dlouho. S přítelem její mámi to zřejmě ani nehlo, ale s Rozinou to hnulo až přes čáru. Sbalila si nějaké základní věci, hodila na sebe kapuci a vydala se i přes zákaz mámi za tátou.

...

„Je fajn, že ti nevadí, že jsem zase u tebe. Doma je zase dusno," vzdychla Rozi, když svému otci vysvětlovala, proč se tam objevila na kole s batohem, celá mokrá. Ovšem netrvalo dlouho a tornádo dorazilo i sem.

Přesněji řečeno se Rozinina matka vydala autem za ní a už zběsile zvonila u dveří.

„Otevři, Tome!" křičela na svého bývalého manžela. Samozřejmě ji poslechl, neboť z toho rámusu hrozilo spadnutí celého dvoupatrového domu. Včetně půdy a sklepu.

Strhla se další hádka. Padali v nich různá témata ohledně spávání s někým, proč se opustili, kdo v čem udělal chybu, kdo se s kým rozešel, proč se vůbec dali dohromady a jak se takový odlišní lidé mohli vůbec setkat. Pak se ovšem strhlo téma na Rozi.

„Já nejsem ta, kdo z naší dcery vychovává to, co z ní je a ještě jí v tom podporuje!" křikla její máma a Rozi sebou škubla, už ji ta narážka začínala docházet.

„Jak to sakra myslíš?!" křičel její otec zpátky.

„No jen se na ní podívej, jak vypadá!" zkřížila ruce.

Podíval se na ni a asi deset sekund po ní nechápavě těkal pohledem: „Naprosto normálně!" zeptal se s přílišným zájmem, chtěl vědět s čím vyrokuje.

„Normálně? Ona má vypadat jako dáma, Tomáši! Ale ona tak nevypadá, nosí klučičí oblečení..."

Tohle jsem si vzala, protože je zima, chtěla matku přerušit, ale mozek jí to nedovolil, pochopila úplně přesně, jak to myslí.

,,Nelíčí se a vůbec nebývá v klučičí společnosti! Vychoval si z ní lesbu!" hlas se jí zlomil.

Lesba.

To slovo ji bůhví proč hrálo v hlavě, těkala mezi svými rodiči pohledem.

„No a co?! Je to přece normální a vrozená vada!" hádal se její táta.

Vada.

Další slovo.

Hádali se jak psi o kus masa, ovšem tady to bylo daleko horší. Hádali se o její dceru. O tom, co Rozi je a co není. Oba si ji absolutně nevšímali, jako by ji neznali. Celých šestnáct let ten zájem jen předstírali. Nevzládala to. Slzy se jí nahrnuly do očí.

„Tohle si o mě myslíte?" pronesla tiše. Nemělo to žádný efekt, ani nevnímali, že tam je. Rozhodla se odejít, hned teď, dokud si jí nevšímali.

Vyběhla ze dveří do chladného deště, sotva trochu oschnula. Nasadila si na hlavu kapuci z mikiny. Sice to nemělo skoro žádný efekt, ale Rozi měla pocit, že ji to trochu zakrývá obličej. Měla tu tendenci si myslet, že její slzy nikdo nevidí. Že ji takhle nikdo nepozná.

Chtěla utéct hodně daleko, nebo alespoň daleko z dosahu obou domů rodičů. Běžela po poničeném chodníku. Každou louži, do které šlápla, si představovala jako část džbánu jejich citů, kterou sama ničí. Cítila se pak více.

„Rozi?" uslyšela z nějaké strany své jméno. Rodiče, napadlo ji prvně. Nechtěla se za žádnou cenu zastavit, ale už běžela únavou tak pomalu, že spíš šla s máchajícíma rukama.

Uslyšela zavrzaní nějakých dveří jednoho z domů.

„Rozi!" uslyšela své jméno znovu a pak několik rychlých kroků k ní. Podívala se směrem k přicházejícímu člověku.

„Musíš být úplně zmrzlá," ucítila dotek na mikině, konkrétněji na ramenou, ze které díky množství vody začínalo pršet také.

Pozn. autorky: Proč mám takový pocit, že to nepodstatné neumím rozepisovat? No nic, dnes zase taková divnější kapitolka, ale na příští se můžete velmi těšit, určitě tušíte z jakého důvodu, nejste hloupý :D No nic. Děkuju za vaše přečtení,případné votes a komentáře, jako vždy. Jo a taky za 3K přečtení! :3