Jakmile jsem se vznudila zapsala si adresu, oblékla se a nasnídala šla jsem se podívat kde leží ten dům. Dům jsem našla celkem rychle a jelikož jsem byla odhodlaná zjisti pravdu šla jsem do domu. Hned u vchodu byla malá truhlička a naní napsané mé jméno. Jak mile jsem otevřela krabičku viděla jsem vzkaz kde bylo napsáno

Naší dceři Riye k 15. narozeninám od jejich rodičů.

Jakmile jsem vzkaz přečetla do očí mi vzhrkly slzy. Vzkaz jsem vytáhla a pod ním ležel nádherný prsten společně i s náušnicemi a řetížkem s přívěškem na kterém rudá slza. Na první pohled se mi zalíbil prsten tak jsem si ho dala na prst a ten se rozzářil a ukazoval mi cestu stále hlouběji do domu. najednou jsem prošla kolem dveří o kterých se mi zdá a ty se najednou otevřely a zář prstenu se zastavila na truhlici která byla uprostřed místnosti. Šla jsem se k ní podívat a najednou praskl zámek a truhlice se najednou otevřela a před očmi se mi zjevili jacísi lidé, ale pak jsem si uvědomila že to jsou mí pravý rodiče. Prvně začala mluvit matka která se začala znovu předtavovat a to samů udělal otec. Jenže já si nemohla pomoct a musela jsem se zeptat "Co se vám vlastně stalo, proč jste tady a co jste vlastně zač?" a podívala jsem se na ně tázavím pohledem a oni se jen pousmáli a začali povídat

"Rádi tě vidíme a s radostí ti na vše odpovíme" řekla matka a pokračovala "Stalo se nám to že jsme zemřeli když máš dům začal hořet, ale neshořelo všechno, jsme tady aby jsme ti řekli pravdu kterou musíš znát." Matka se odmlčela a ve vyprávění pokračoval otec "Já jsem démon a tvá matka je upír z čisté krve. A ty jsi naše dcera a jediné dítě a rovněž jsi také na půl upír a napůl démon, už jsi se tak narodila, ale tvé schopnosti se objevili až teď aby si nikomu neublížila. A ten prsten a vše ostatní co bylo v té krabičce kterou jsi našla jsou něco jako pečetě které brání tvé moci aby si nikomu nic neudělala. A neboj nic se ti nestane když by jsi potřebovala nějakou pomoc stačí jen aby si poprosila a my ti přijdem poradit nebo pomoct. "

Jen co to otec dořekl po tvářích mi začaly stékat slzy a já pak z domu vyběhla a nemohla uvěřit tomu co jsem slyšela. Rycle jsem běžela za svou kamarádkou, které jsem se mohla vždy svěřit se vším co mě trápilo. Jenže ona nebyla doma tak jsem běžela na kopec který byl za vesnicí a tam jsem ráda chodit si vyčistit hlavu.

Nevím jestli to někdo čte, ale doufám že se vám tato kapitolka líbila ;)