Probudila jsem se v nějakém jiném pokoji. Rozhlídla jsem se kolem sebe a všimla jsem si že vedle mě leží polonahý Kishima. Podívala jsem se jestli mám vše na sobě a naštěstí měla. Pomalu jsem se vytratila z jeho pokoje, odešla k sobě do pokoje převlíct se a trochu zkulturnit (make-up, účes atd.). Ze svého pokoje jsem vyběhla dolů po schodech a běžela jsem ven trochu popřemýšlet co bude dál. Doběhla jsem na své oblíbené místo na kopci v lese kde jsem mohla být volná. Vždy jsem tu byla ráda. Najednou se ozvalo zapraskání větví a zpoza stromu se vynořil Kirichi. Pomalu se přibližoval a oblečení měl nasáklé krví. Nic neříkal, ale z jeho očí šel vidět vztek a touha někoho zabít a podle toho jak se choval zjevně mě.
"Tak tady si má drahá, dlouho jsem tě hledal a konečně jsem tě našel." ďábelsky se usmál a v ruce držel nůž, který byl od krve.
"C-co po mě chceš?!" najednou mě začala bolet hlava a já cítila jak se něco probouzí. Došel až ke mě a povalil mě na zem a ke krku mi dal nůž který měl s sebou.
"Zničila jsi můj vztah k bratrem málem mě zabil, ale já vyklouzl. Odplazil jsem se pryč a trochu jsem zmírnil krvácení a šel jsem tě hledat. A teď jsem tady a dokončím co jsem začal." viděla jsem jak se mu v očích objevil smutek.
"Proč se chceš mstít když můžeš být s námi v domě." dořekla jsem to, ale on mě pomalu neposlouchal a přitlačil na nůž na mém krku. Najednou jsem cítilila jak se bolest stupňuje a cítila jsem něco co se zmocňovalo mého těla. Zjistila jsem že se mi prodloužili vlasy a zčernaly, šaty se změnili ve volnější kimono a hlas se mi trochu prohloubil. Kirichi odskočil aby se podíval co se děje. Já si stoupla a nevěřila jsem vlastní očím a ani učím jak jsem mluvila a jelikož jsem své tělo už neovládala nezbylo mi nic jiného než se dívat a poslouchat.
"Co si zač ?!" Kirichimu se třásl hlas když mluvil, ale ani se mu nedivím musel ztratit celkkem dost krve.
"Mé jméno je Manakria a jsem pekelná královna. A předem tě upozorňuju jestli nechceš zemřít tak se otoč a už se nevracej, jinak tě sváží pekelné řetězi a ty budeš už navždy uvězněn v pekle." dořekla a nějak zvláštně se na něj podívala, ale Kirichi pohledem uhl. V ruce Manakrii se oběvila malá dýka se kterou vytvořila něco jako průchod asi do pekla (z mého pohledu). A taky že to byla brána do pekla cítila jsem totiž jakousi energii která mi dodávala sílu a probouzela ve mě taky touhu zabíjet. Z brány se vynořili řetězy které Kirichiho svázali a odtáhli do pekla portálem. Jen co se portál zavřel já začala pomalu zase ovládat své tělo. Byla jsem ráda, ale taky jsem cíttila i takový zvláštní pocit že všechno teprve začíná. Když jsem zase plně ovládala své tělo bylo už skoro 9 večer. Vydala jsem se tedy na cestu domů a když jsem dorazila Kirishima a Deria se mi obmotali kolem krku až jsem málem spadla.
"Kde si byla a proč si nám neřekla že někam deš?!" křičeli na mě oba dva.
"Byla jsem se projít a promyslet co budeme dělat zítra." o tom co se stalo jsem se radši nezmiňovala jelikož jsem věděla že se mě budou vyptávat a já byla už celkem unavená. Odebrala jsem se do svého pokoje a šla do koupelny kde jsem si napustila vodu na pořádnou relaxační koupel. Když jsem vylezla někdo zaklepal na dveře a vešel ke mě do pokoje. Byl to Kirishima, který mě obejmul a poté si klekl na jedno koleno.
"Tak co Riyo vezmeš si mě?" a v očíchhh se mu objevili malé jestřičky nadšení. Přemýšlela jsem co mu mám odpovět, ale když jsem si vzpoměla že ryskoval i svůj vlastní život aby mě zachránil obpověděla jsem jednoznačně "Ano."
Najednou mě opět začala bolet hlava, ale dokud neodešel nedala jsem na sobě nic zdát. Po chvíli mě hlava přestala bolet a já si šla lehnout.

Sen:
Byla jsem někde uprostřed lesa a přede mnou se objevila žena s dlouhými černými vlasy a volnějším kimonu.
"Mě už asi znáš, jsem Manakria" podala mi ruku a pomohla mi se postavit.
"Ano já jsem Riya, ale proč si mi pomohla?"
"Jednou před více jak 500 lety jsem byla v pekle a plnila své povinnosti, ale potom mě zabila vlastní služebná. Manžel mi prokázal laskavost, já použila speciální kouzlo, které mě nebo spíš mou duši v rubín, který dal tvým rodičům aby z něj udělali krásný prsten který dají své dceři a ta se měla stát mou schránkou a já bych ji ochraňovala."
"Ale pořád nechápu proč sis vybrala mě."
"Věděla jsem že ty budeš mít čisté srdce když se narodíš a budeš všem pomáhat. Proto jsem si tě vybrala a hlavně si podobná jako já než jsem zemřela. A kdykoliv mě budeš potřebovat ráda ti pomůžu a jednou ťe můžu vzít do pekla na návštěvu za tvými rodiči." V tu chvíli jsem byla velmi šťastná a tak jsem ji objala.

Tak doufám že se vám kapitolka líbila a budete se těšit co se stane příště.