Usnula jsem ve škole při testu z matematiky, když mě paní učitelka vzbudila, a chtěla mi vynadat. Začala jsem na ní blábolit cosi v Cybertronštině. Divně se na mě podívala, a zeptala se, jestli jsem v pořádku.

Můj dobrý kamarád Dominik se mne pak o přestávce zeptal, co jsem jí vlastně říkala, a co se se mnou děje.

Dominikovi jsem řekla, že se učím korejštinu. Řekl mi, že to není korejština. A ví, že ne, protože dělá Taekwon-do, což je korejské bojové umění.

Tak to asi nic, zeptal se, jestli bych se tam nechtěla jít podívat a zkusit to. Když bych se naučila sebeobranu, tak by mne už pak nešikanovali.

Poděkovala jsem, a řekla jsem, že ne. ,,Večer špatně spím, proto usínám ve škole a někam chodit na kroužky už bych nestíhala, promiň."

Zlepšil se mi průměr a asi tak všechno, ale začala jsem hodně ve škole dospávat. A to se učitelům ani rodičům moc nelíbilo.

Když s rodiči řešili, ať neponocuji, ti řekli ,,Ale Katka chodí "spát" v sedm, někdy i v šest a někdy dokonce i dřív."

Mimochodem - protože v bezpečnostní prověrce stojí: ,,přísně tajné!!!," tak o tom nevědí ani rodiče.

Konečně je večer, jdu „spát". Dnes se pokusím připojit do toho druhého těla (stejně tomu budu říkat kopie). No nic, ještě mě Lennox o něčem poučí, a půjdeme na to.

Lennox mi udělal podrobnou instruktáž. ,,No každopádně tedy nemusíš mít strach o to, že když by se ti pak v tom těle něco stalo, že se ti to stane i ve skutečnosti. Nestane! Inu, od začátku. Když by jsi se kupříkladu řízla, budeš mít ve skutečnosti nějaký škrábanec, nevytvoří se jizva, ale normálně zmizí. Když si kupříkladu zlomíš ruku, bude tě chvilku bolet, ale nic jiného. A když by se nedej bože stalo, že by jsi umřela, nebo něco podobného, tak se nestane vůbec nic. Možná budeš mít takový divný pocit, ale jinak nic."

Dobře, to bude fajn, můžu to považovat za videohru s jedním životem. Pak jsem se ještě chtěla optat Lennoxe, ale přerušil mě.

,,A nic! Jen počkej, až si vzpomeneš..."

Šla jsem si lehnout do křesla a ještě jsem se Lennoxe zeptala, co mi tají, protože mu to jde vyčíst z obličeje, že mi neřekl všechno.

Lennox a ostatní odešli do vedlejší místnosti. Měla jsem se soustředit, představovat si sama sebe v tom těle.

...

Otevřela jsem oči. A povedlo se. Teď, právě teď jsem tam byla! A vypadala jako Optimus Prime.

Já: ,,Tak tohle je divný, ale zároveň hustý."

Lennox s Ratchetem se začali smát a pak Ratchet řekl. ,,To...to...já nemůžu..."

Lennox: ,,Co jsi to řekla.."

Já: ,,Co? Co je na tom k smíchu?"

Lennox: ,,Myslíš si, že Optimus by někdy řekl slovní spojení: "To je hustý.""

Já: ,,Takhle jsem to neřekla."

Lennox: ,,No, hlavně se nauč nazývat se v mužském pohlaví.

Ratchet: ,,No ty máš co říkat, Lennoxi, ty se zas nauč oslovovat ji v mužském pohlaví.

Přišel do místnosti Optimus.

Když Lennox zahlédl můj zasněný výraz, chytil ho opět brutální záchvat smíchu, já si zakryla obličej dlaněmi a Ratchet se začal smát taky.

Optimus: ,,Řekněte mi, až vás to přejde, abych se sem mohl vrátit."

Lennox: ,,To je dobrý, zůstaň tady, já jen nemůžu z toho jejího výrazu na tebe. Půjdu na velitelství oznámit, že jsem vytvořil tvého klona a probíhá jeho testování, alespoň, když řekneš nějakou kravinu, tak to nikomu nebude vadit."

Já byla v sedmém nebi...