Po vítězství Spojenců na mistrovství a naší trochu uspěchaný svatbě jsme se s Jamesem domů popravdě moc nehrnuli. Věděli jsme, že tam na nás bude čekat výslechová místnost, ve který nám bude Lily svítit hůlkou do obličeje a nutit nás vysvětlit jí všechno od A do Z.

Jak to začalo? Jak dlouho to trvá? Jak si to jako vlastně představujeme?

Spolu s tím přijde i pár poznámek od Siriuse, kterej se jistě vzteky div nekousne do zadku.

Šmarja panno, to bude totální noční můra.

Fakt se nebylo čemu divit, že jsme se místo toho s Jamiem rozhodli podstoupit ještě takovou menší svatební cestu po Jižní Americe. Zajeli jsme do Peru, do Argentiny a nakonec i do Mexika. Všude byly božský pláže, zajímavý památky a dokonce jsme narazili i na pár dost netradičních chutí a vůní, který by se rozhodně daly použít do mejch parfémů, nebo do Remusovejch čokolád.

Byly to naprosto nezapomenutelný dva tejdny, který jsme prožili úplně mimo realitu všedních dní, uprostřed ráje, kde se tak lehce zapomínalo na vlastní bolesti. Tam jsme našli lék na zlomený srdce.

Netušila jsem, jestli bude fungovat i doma v Anglii, ale rozhodně jsem věděla, že už si nenechám nikým diktovat, jak mám žít. Nebudu se za nic omlouvat. Udělala jsem to, co jsem chtěla, a rozhodně toho nelituju. Ať si Zablešenec třeba trhne tím svým vypelichaným ocasem.

James se na to díval dost podobně.

Za Oceán jsme proto po svým návratu z ciziny přišli ruku v ruce. Sice jsme si nebyli jistý, jak na to ti dva zareagujou, když to uviděj na vlastní oči, ale na druhou stranu – co nám bylo po nich?

„Svatá Morgano, já už si myslela, že se vám něco stalo!" vyhrkla Lily, načež nás oba zbrkle objala. Vyměnili jsme si s Jamesem nechápavej pohled a skoro synchronně pokrčili rameny. Její úlevu ale dost rychle nahradila touha vyčítat nám náš pobuřující nerozum, nebo jak si ho asi tak v hlavě mohla nazvat. „Když jste se nevrátili po tom mistrovství, měla jsem strach! To jste nemohli poslat aspoň sovu?!"

„Tak zase dobrý, jo?" zarazila jsem ji okamžitě. „Nejsme malý děti, co musíš hlídat, aby si na lékouzelníka nehráli s až moc velkou vervou." Naklonila jsem se k ní blíž, abych ji mohla zašeptat do ucha: „My už se totiž párkrát viděli i bez oblečení, víš?"

„Tak to je fakt šok," poznamenal za jejíma zádama Sirius, kterej se do toho samozřejmě musel hnedka zamíchat. To by nebyl on, kdyby to neudělal. „Máme ti pogratulovat k vítězství na mistrovství světa, nebo snad ke svatbě, Dvanácteráku?"

„Cože, ke svatbě?" ozval se překvapeně James.

Tak je tohle normální? Jak to ti dva mohli vůbec vědět? Měli na nás snad napíchnutý nějaký hlídáčky? Nebo má jeden z nich věštecký schopnosti?

Možná je má Harry!

„Pojďte se posadit," mávla Lily rukou směrem ke gauči.

Věděla jsem, že to není pozvánka na příjemný posezení nad šálkem horkýho čaje. Tohle byl začátek toho výslechu, se kterým jsme s James tak trochu počítali. Ani jeden z nás nechtěl tu bláznivou zrzku rozčilovat ještě víc, takže jsme se jen mechanicky přesunuli ke gauči a oba si na něj hrcli.

Lily si samozřejmě nesedla. Stála nad náma s rukama založenýma na hrudníku a upřeně na nás civěla. „Takže? Co nám k tomu řeknete? Je to pravda?"

„A k čemu?" zkusila jsem ze sebe udělat debila, ale moc mi to nevyšlo.

V klíně mi v tu chvíli přistál Denní věštec, jehož titulní stránce vévodila fotka z brazilskýho famfrpálovýho stadiónu. Byla z okamžiku chvíli po vyhlášení vítězů, já na ní zrovna skákala Jamesovi kolem krku a titulek hlásal:

LÁSKA S VĚTREM VE VLASECH.
Žádost o ruku před zraky celého světa.

V rozích byly pak ještě dvě menší fotky na kterejch jsme byly – no ty vole – zvedla jsem ten výtisk vejš a vyvalila na něj oči. „Já jsem na titulní stránce! Jsem na titulní stránce!" jásala jsem, aniž bych vůbec vnímala, co nám chtěla Lily vlastně říct. Nebylo to úplně důležitý, MOJE FOTKA TOTIŽ BYLA NA TITULNÍ STRÁNCE! Ať měla ta roura na srdci cokoli, určitě se to s tímhle nemohlo rovnat.

„Vy jste se vzali?!" pokračovala dál.

To už se mi ale James koukal přes rameno a očima rychle přelítával řádky textu, kterej byl pod fotkou napsanej. Stálo tam cosi o zápase, o mým výstupu na hřišti a pak ještě pár poznámek o tom, že jejich spolehlivé zdroje tvrdí, že jsme se ještě ten den vzali.

„Hele!" vyhrknul Jamie skoro stejně nadšeně jako já. „Napsali o mě, že jsem byl hvězda zápasu!"

Lily rozhodila rukama a zadívala se na Siriuse, kterej si mnul kořen nosu a víčka měl pevně stisknutý k sobě. Možná měl migrénu. Proč se tady s náma teda chtěl vybavovat? Nejspíš by si měl jít radši lehnout. To by bylo pro všechny stejně nejlepší.

„Vy jste se fakt hledali, až jste se našli," poznamenal nakonec. „Tak je to teda pravda? Vážně jste se vzali?"

„To víš, že vzali," odpověděla mu Lily dřív, než jsme to stihli my dva. „Nevidíš, že mají prstýnky? Svatá Morgano, co vás to napadlo?"

„Coby? Beztak byli tak ožralý, že si to ani nepamatují," ušklíbl se Sirius.

Očividně nás tam ani nepotřebovali, když si na všechny otázky dokázali odpovědět navzájem. Jako kdybychom tam snad vůbec nebyli. A pak že my jsme ty hrozný. Díky Merlinu, že tu s nima nebyl i Remus, to bychom museli další půl hodinu čumět do země a poslouchat, jak to rozebírá ze všech různejch úhlů pohledu.

James ale popravdě nevypadal, že si míní nechat od svýho povedenýho kámoše kecat do života. Dokonce se i mračil. Pustil moji ruku, aby se mohl Blackovi postavit čelem a namířit na něj ukazováček. „Prostě konečně zmlkni, Siriusi!" Šťouchl do něj prstem. „O co ti jde, hm? Přebral jsi mi manželku a troufáš si mě tady moralizovat? Co tě tak žere? Že nejsem se ženskou, kterou jsi mi ty milostivě vybral a schválil? To je tvůj problém?"

„Všechno jsi to zahodil tak rychle a bezmyšlenkovitě, jako kdyby šlo o nějakou hračku, co tě zrovna přestala bavit. Jill si tohle nezasloužila! Nebyl jsi k ní fér."

„Ty vole, tak si s ní choď sám. Očividně ti na srdci leží její dobro tak moc, že seš jí úplně posedlý! Líbila se ti, ne? Tak do toho, přestěhuj se s ní na hromadu hnoje a užijte si to tam."

„Nemám potřebu. Jsem spokojený, díky za optání," ušklíbl se Black.

„Tak už přestaňte!" vmísila jsem se do jejich hádky a i já se postavila, abych na ně nemusela vzhlížet jak na nějaký bohy, kterejma nepochybně nebyli. Ani jeden z nich. „Hádáte se tu jak nějaký přiblblý trhovkyně, když chtěj co nejdráž prodat svoje rajčata, blbečci!"

Sirius překvapeně zamrkal a obrátil na mě pohled: „A tebe se někdo na něco ptal, McKinnonová? Oh, nebo ti mám teď snad říkat Potterová?"

„McKinnonová-Potterová, když dovolíš," upřesnila jsem, načež jsem mávla rukou. „To teď ale není vůbec podstatný."

„Na to, žes měla být před čtvrt rokem Pettigrewová slušný výkon," ušklíbl se, ale mě tím nechal absolutně chladnou. „Tak mi pověz, co máš na srdci tak hlubokomyslnýho, drahoušku. Povíš mi něco o Jamesově výbavě, která se dotýká nebe, nebo tak něco?"

„Neměla jsem to v plánu, ale jestli chceš vytáhnout tu svou a poměřit se, klidně vám budu dělat sudího," poznamenala jsem a přešla přitom za Jamesovy záda. Tam jsem se postavila na špičky a objala ho kolem krku. Na tvář mu přistál jeden můj polibek, díky kterýmu se konečně trochu uvolnil. Dokonce se i usmál a letmo si o mě opřel hlavu, přičemž přesunul svoje dlaně na moje ruce. „Nikdy jsem si nehrála na svatou, Blacku. Nikdy jsem se moc neohlížela na jiný lidi a nikdy jsem si nedělala kdo ví jakou hlavu s morálkou. Proč taky, od toho mám očividně tebe, viď? Ale čert to vem, já ti dám teď na výběr ze dvou věcí, hm?"

„Fajn," protočil oči a založil ruce na hrudníku.

Pustila jsem Jamese z objetí a přešla před něj, abych se mohla tomu Zablešenci dívat přímo do očí. Pak jsem zvedla do vzduchu první prst. „Buď můžeš vyndat hlavu z vlastního zadku a přát nám trochu štěstí, který si po všem tom, co se stalo, kurva zasloužíme. U toho si mimochodem vzpomeň, že my ti ho přáli. Dokonce i Jamie, i když mu to chvíli trvalo." Zvedla jsem druhej prst. „Nebo se můžeš dál chovat jako vymaštěnej ignorant a v takovým případě už si my dva nemáme co říct. Nestojím totiž o kamaráda, co se na mě vysere i přesto, že já za ním celej život stála. Skončila jsem. Můžeš vybírat."

„Marlene," povzdechl si, „víš, jak absurdně tohle zní? Nechci tě podceňovat, ale... sakra, vždyť se znáš. Jak dlouho tohle vydrží? Za jak dlouho tě to přestane bavit a někdo skončí zase v slzách?"

„Siriusi!" zamračil se James a nejspíš se chystal vystartovat. „Ona není žádná–"

„Počkej, Jamesi," oslovila jsem ho jemně a položila mu ruku na předloktí, než jsem se otočila zpátky na Siriuse. Tentokrát už s letmým úsměvem, ke kterýmu mě dohnalo nenadálý pochopení. „Tak o tohle ti jde, Blacku? Pro Merlina, ty seš fakt zabedněnec."

„O co mi podle tebe jde?" načepýřil se, jak nějaká nasraná krůta, až mi pobaveně cukly koutky.

„Tohle všechno je kvůli mě, viď? Ty se bojíš, že mu ublížím. Že je to jen nějaká epizoda, abych se srovnala s tím, co se stalo Peterovi, a že pak půjdu zase o dům dál. Je to tak?"

Teď už jsme ho upřeně sledovali všichni tři. Nervózně se ošil a rukou si promnul zátylek, přičemž očima těkal po okolních stěnách, jen aby se na nás nemusel podívat. Nakonec ale náš pohled nevydržel a zeširoka rozhodil rukama.

„Miluje tě, jasný? Nepochybuju o tom. A já nechci – prostě mu nepřeju nic zlýho. Možná se často neshodneme, ale nechci ho vidět znova na dně."

„Siriusi," vydechla Lily dojatě, přičemž se jí v očích zaleskly slzy. Vsadím se, že z toho byla celá vlhká. Black si dneska v noci nepochybně vrzne a nejspíš ne jenom jednou.

„Tys mě fakt poslouchal!" vyhrkl James překvapeně, až jsem musela pobaveně zavrtět hlavou.

Jistě, že ho poslouchal. Sirius ho vždycky poslouchal, i když se snažil na všechny strany tvářit, že to tak není. Bylo mi jasný, že by mě zabil, kdybych Jamesovi ublížila, ačkoliv na venek by se jistě tvářil, jako že to rozhodně nebylo kvůli tomu.

Ach, ti chlapi.

„Zablešenče," oslovila jsem Blacka a donutila ho tak, aby obrátil svou pozornost zpátky na mě, „tohle teď rozsekneme jednou pro vždy, co říkáš?"

„Jak to myslíš?" povytáhl nechápavě obočí.

Vytáhla jsem z kapsy hůlku.

Ten blbec si nejspíš v první chvíli myslel, že se chci o Jamese prát, nebo co, protože i on sáhl k zadní kapse kalhot, kde měl nejspíš tu svou kouzelnou tyčku schovanou. Si fakt myslel, že jsem takovej debil, abych se pustila do křížku s bystrozorem? Mu asi Lily vysála mozek z hlavy. Místo útoku jsem sáhla po šišce, kterou si Lily dekorovala stůl. Já vím! Svatá Morgano, kdo má šišky na stole? No Evanska očividně jo. Já ji každopádně vcelku jednoduchým kouzlem proměnila na dřevěnej prstýnek a otočila se zpátky na Siriuse.

Pak jsem si před něj klekla.

„Poklopec nech zapnutej, nejdu dělat to, co myslíš!" upozornila jsem ho pro jistotu, načež jsem si hlasitě odkašlala a natáhla k němu ruku s alternativním šperkem. „Siriusi Blacku. Nenapadlo mě, že mám žádat o svolení, ale já se taky ještě nikdy neplánovala přivdat do takhle podivnýho bratrskýho svazku. Ani tohle jsem koneckonců neplánovala, ale to je asi fuk."

„McKinnonová, pro Merlina," protočil oči.

„McKinnonová-Potterová," opravila jsem ho znova. „Vím, že si o mě myslíš, že jsem pitomá slepice, a že nedokážu udržet na uzdě vlastní frndu, ale můžu tě ujistit, že se ve mně pleteš. James pro mě nikdy nebyl jen tak někdo. Podporovala jsem ho v době, kdy jste ho vy všichni ostatní odepsali. Naučila jsem ho všechno, co umím v posteli, a pak ho nechala jít za jeho vysněnou princeznou, protože jsem věděla, že přesně po tom jeho naivní srdíčko prahlo. Vstávala jsem v pět ráno na jeho tréninky a stála tam v dešti i ve vánici. Dokonce se učím i vařit! Sakra, Blacku, jakej chceš ještě důkaz, že ho miluju?! Už teď jsem tak patetická, že ti nejspíš pobliju boty! Takže si laskavě vezmi ten podělanej prstýnek z šišky a dej mi svoje zablešený požehnání!"

„Nevím, jak s tím Tichošlápkovým požehnáním, ale já bych si tě po tomhle chtěl vzít klidně ještě jednou," zazubil se James. Dokonce jsem si všimla, že si posunul brejle vejš po nose, ale očividně jen proto, aby si přitom mohl prstama nenápadně otřít koutky očí. Měkkota! On byl prostě sladkej.

Sirius chvíli jenom těkal očima z jednoho na druhýho, než si hlasitě povzdechl a vzal si ode mě ten pochroumanej prstýnek. Zastrčil ho do náprsní kapsy, blízko k srdci, a trochu do mě strčil botou. „Tak se zvedej McKinnonová-Potterová. Válíš se tu, jak hromada odpadků, kdo na to má koukat?"

Nadšeně jsem vejskla a vyskočila zpátky na nohy. Hned nato jsem se na něj vrhla s takovou razancí, že ztratil rovnováhu a v jednom propletenci jsme oba sletěli přímo na gauč. Chtěla jsem mu totiž omotat nohy kolem pasu a celýho ho umačkat. Takhla jsem si jenom dala slušnou ránu do hlavy o jeho palici a prokousla si ret. Sirius k mýmu obrovskýmu překvapení ale nezačal nadávat. Místo toho se hlasitě rozesmál, čímž mě samozřejmě nakazil, takže jsme se oba váleli po gauči a tlemili se jako magoři. Já k tomu všemu navíc ještě krvácela z toho rtu, takže radost pohledět. Očividně jsme frčeli na nějakým dost dobrým matroši.

„Dvanácteráku, ty ani netušíš, co sis natáhl do baráku," zasmál se, když se konečně vymanil zpod mýho sevření a znova se postavil. „Potrestal ses sám a já ti to fakt přeju."

James naznačil ze svejch prstů rámeček, skrz kterej se na mě rozpustile zadíval. „Takovou malou sukubu, co mi věčně pije krev, ale žít se bez ní nedá."

„Neuvěřitelný," pousmál se Sirius a natáhnul k Jamesovi smířlivě ruku. Ten ji přijal. Potřásli si jeden s druhým, jak kdyby právě uzavřeli nějakej obrovskej obchod s drogama, nebo tak něco. Bylo to trapný. Takhle se přece lidi neusmiřujou!

„Tak se sakra obejměte!" vyjekla jsem hlasitě.

James jenom protočil oči, ale úsměv mu z tváře nezmizel. Tázavě se zadíval na svýho nejlepšího kámoše a než jsem se nadála, už se k sobě ti dva tiskli tak pevně, že bych se mezi ně už rozhodně nevešla.

Je divný, že mě to trochu bralo? No nic.

Mezitím, co se ti dva muchlovali a dost mě tím rozptylovali, si vedle mě přisedla Lily s tím nejširším úsměvem, co vůbec dokázala vykouzlit. Objala mě jednou rukou kolem ramen a i ona si mě přitiskla blíž k sobě. „Myslím, že jsi kouzelnice, Marlene," poznamenala, když mi starostlivě otřela krev, co mi ještě pořád tekla po bradě.

„Jo, to jsem. Už od narození, ale to ty taky. Kam tím míříš?"

„Chodila jsem s nim pár let, ale nikdy jsem ho neviděla takhle moc zářit," pousmála se. „Nejspíš to přesně takhle mělo být. Víš jak se to říká – Přes překážky, až ke hvězdám."

„Ty a ten tvůj osud," protočila jsem oči. „Já věřím jen na kvalitní orgasmus. To je teprve zázrak a James? Tak ten umí zařídit hned několik zázraků za noc," uculila jsem se.

Zavrtěla pobaveně hlavou, ale už na to nijak nereagovala. Věděla, že si dělám tak trochu srandu. Teda, s těma orgasmama ne, James byl fakt bourák! Spíš s tím, že k sobě možná vážně patříme.

Když jsem pak otočila pohled na Jamese, kterej už sice Siriuse neobjímal, ale zato ho držel rukou za rameno a něco mu nadšeně vyprávěl, zalila mi hrudník až neuvěřitelně hřejivá vlna.

Teď, přesně v tuhle chvíli, mi konečně připadalo, že se svět dal zase do pořádku. 

****

Všechno se zdá být optimistické a positivní, ale takový život tak úplně nebývá. Ani ve chvíli, kdy máte po svém boku toho pravého, není vždycky všechno růžové. Pro ty dva si ještě budoucnost připraví minimálně jedno nečekané překvapení, které jejich zbrklý a nepromyšlený sňatek podrobí zkoušce.