Pohled Azazela 
Jako vždy jsem přemýšlel jak zlepšit mojí sílu abych se zmocnil všech světu a planet. Ale pak mě napadla jedna věc. „Tak že já mám vlastně synovce Rena... Hmmm jak zajímavé. Asi jsem si ho měl vzít už dávno ale čím dál víc poroste, poroste i jeho síla, když ho teď zabiju bude to nefér. Ale kdybych ho ukradl a vychoval jako vlastní nebylo by to špatný nápad, pak bych se mohl zmocnit všeho....."
Sedl jsem si na temný trůn a přemýšlel kdo mi přinese, to dítě. Hlavně to nesmí být nějaký nemehlo, co všechno z kazit. Musí to být někdo kdo neselže, a kdo mi je věrný už po staletí. Už vím kdo to udělá. Stoupl jsem si před trůn a zavolal na démona jménem Kelle. 
„Kelle ti mi přineseš Rena Sakamakiho, budeš za to ceně odměněn. A neptej se, žádné otázky " „Ano, můj temný lorde..." Je jak pro tu misi dělaný. 
„Ještě dneska tady to dítě bude, když ne tak si mě nepřej Kelle !!!" „Ano lorde, jak si přejete." Kelle je dobrý voják, musí to dát jinak bude popraven.  Hahaahahha...... 
Odešel jsem za svými přáteli démony (Generály) si popovídat o armádě, kterou jsem dlouho nepoužil. Bude se zas po dlouhé době bojovat. Jak já to slovo miluji...

Pohled Shua
Byl jsem s Renem v obývacím pokoji a hrál jsem si s ním na pohovce. 
„No kdo pak je tu můj malý synovec, no ty..." „Hihiuii" „Shu jsi hodný ale já si připadám tak trapně když máš jenom Rena ty." „Jo klidně řekni já si s nik hrát budu později, pokud to svolíš Lui..??" „Ale jistě já ho chci jen nakrmit pak si budete hrát jak dlouho bude potřeba." „Dobře jdu zatím za Subarem." usmál jsem se na Lui a šel za Subarem. Který se nacházel v herně jako vždy. „Tak co mamino.?" „Já nejsem mamina Subaru." „Ale už to tak vypadá jak jsi pořád s Renem ty a ne Lui." Oba jsme se museli zasmát.

Pohled Kellena
Byl jsem na cestě k portálu odkud se dostanu do světa lidi. Za rodinou Sakamaki. 
Došel jsem k portálu do světa, kde se nachází můj cíl. Vydal jsem se na cestu za Renem, který je vychováván mezi upíry a ne démony. Kam patří i s jeho matkou. Proč si Lui vybrala upíra a ne démona. No nic to nebudu to řešit, už jsi vybrala svou cestu životem. 
Už jsem stál před jejich sídlem a potichu vklouzl do vnitř jako stín. Dělalo se mi špatně od žaludku, když jsem viděl upíry. Ale cítil jsem tam silnější pach než jejich, určitě to bude to dítě co vyzařuje tolik energie a síly. 
Šel jsem tedy po stopách pachu jako stín. Pak jsem narazil na dítě, které bylo v náručí jeho mladé, krásné matky byli tak neviní. Lui byla ke mě zády a já ji jen pozoroval jak miluje své malé děťátko. Pohl jsem se ale tentokrát jsem byl slyšet a Lui o mě věděla. Lui se koukla se směrem na mě.  „Kelle co tu děláš?? " „Přišel jsem si pro dítě, je to rozkaz mého lorda." 
„Azazel....???" „Ano"
Šel jsem blíž a blíž k Lui ta tam jen nehybně stála jako sloup i s malým Renem. Ren se tisk ke své matce. 
Už jsem natahovat ruce po dítěti ale někdo mi ze zadu zlomil vaz. Spadl jsem na zem a čekal až se vrátím mezi ně zpátky...

Pohled Shua
V domě byl cítím cizí pach, nějak jsem to nedával najevo. Bál jsem se o Lui i o Rena. Šel jsem tedy po neznámém pachu. K pokoji kde se nacházeli.
Otevřel jsem dveře a viděl jak cizí muž stahuje ruce po Renovi ale než se nadal. Rychlostí upíra jsem byl u něho a bez váhání. Mu zlomil vaz pěkně po stáru. Jeho tělo spadlo na zem a já šel k Lui. A ptal jsem se jí jestli jim nic neudělal. „Lui není vám nic..???" „Ne jsme oba v pořádku. Děkuju za záchranu Shu." Usmála se na mě jak anděl a Rena pevně ale opatrně sevřela v náruči.
Vzal jsem Lui za ruku a táhl jí pryč od mrtvoly. 
Když jsme to řekli ostatním byli taky s toho celý pryč jako my. Hlavně Reiji si to vyčítal že nic nezmohl. Ale Lui ho objala a dala Rena k němu. Reiji políbil Lui na čelo a Rena choval jako správný otec...

Pohled Kellena
Potom co mi ten upír zlomil vaz jsem se probudil ve sklepení toho jejich domů. Ležel jsem na studené zemi byla jako led. Sedl jsem si a promnul oči. „Co jsem to chtěl udělat..." Až po pár minutách života jsem si uvědomil že není správné odloučit dítě od jeho matky. 
Bude to sice velezrada mého pána. A doufám že je to správná věc co chci udělat.
Stoupl jsem si na nohy a přidržoval se zdi abych nespadl zas na zem. Už jsem byl u dveří a chystal jsem je otevřít ale někdo byl přece jen rychlejší. Byl to upír s bílými vlasy a vysokou postavou. Netvářil se zrovna přátelsky, nevěděl jsem co mu říct tak jsem na něho jen vyděšeně koukal. Upír se mi představil jako Subaru Sakamaki.
Pomohl mi nahoru po schodech k ostatním. Lui ani Ren tam nebyli jen šest upírů co mě chtělo zabít a ne zrovna hezky.

Pohled Shua
Subaru přitáhl toho démona ze sklepení. Jmenoval se Kelle, byl to démon ve službách Azazela pána podsvětí. Kelle si před nás klekl a nic neříkal jen koukal do země. Nikdo nic neříkal bylo ticho. Ale pak se ho Reiji zeptal co tu dělá a proč chce Azazel Rena. „Já.. nevím Lord mi...nic neřekl,  jen mě... pro Rena poslal." Kelle po chvíli začal mluvit o Azazelovi,  ale to jsem ho moc neposlouchal. Ale až začal mluvit o Lui a Renovi. To jsem skoro na všechno možný vyptával.
Když nám řekl všechno co jsme  potřebovali nebo to nás zajímalo zeptal se. „Chci na vaší stranu. Mohl bych ???" Všichni jsme mlčeli. Reiji ale promluvil. „Dobrá ale už nikdy nebudeš myslet na to že přestoupíš na zlou stranu k Azazelovi.!!!... " „Přísahám na dítě narozené za krvavého měsíce." Všichni jsme se na sebe usmáli. 
Kelle se tedy přestěhoval k nám do sídla jako další člen rozrůstající se rodiny.

Už uběhl týden od Kelleho velezrady. 
Mezitím jsme scházeli spojence, kteří nám pomohou ubránit Rena Sakamakiho před zlém co nás čeká. Souhlasili příbuzný rodiny, bratři Mukami, Tsukinami a jejich stoupenci. 
Sice nás bylo míň než armáda Azazela. Ale věřili jsme si. A to je hlavní.

Všichni jsme se dohodli až to vypukne Lui, Ren a Mai pojedou pryč ze sídla aby se jim ještě něco nestalo, ale je jasné že nepůjdou samy. Půjde s nimi jeden z bratrů Mukami, Yuma aby je chránil kdyby se něco dělo.

BOJ O RENA SAKAMAKIHO... 
Všichni se připravovali na boj, který se brzy odehraje. Azazel shromažďoval armádu na tož Rodina Sakamaki přátelé a příbuzné.
Lui, Ren a Mai spolu s Yumou odešli do bezpečí. Lui ten den naposledy políbila svého milovaného Reijiho. A popřála všem co tam byli hodně štěstí. Ayato musel Mai svěřit do péče Yumy. 
Všichni se báli co se bude dít.

Pohled Azazela
Dneska propukne boj o mého synovce. Ale nejdřív musím zabít velezrádce Kellena. A já mu tak věřil byl pro mě jako vlastní syn. Teď je zněj ale nepřítel jak můj tak démonů.
Když já a má armáda šla k portálu. „Mí drazí démoni, položíte za mě i život jinak budete popraveni...!!!" „Ano můj Lorde.!!!" Křičeli všichni vojáci přes sebe. Azazel vjel do portálu se s vím nemrtvým koněm. A davy vojáků za ním. Když se ocitl před sídlem už tam na ně čekali Sakamaki a další jejich spojenci.

Chvíli tam staly ale pak Azazel zavolal k útoku. Desítky vojáků se vrtalo na upíry a vlkodlak v přesile. Ale naši milování se ještě nechtěli vzdát. Ale bojovat ještě víc. 
Já a Mai jsme se o všechny balí i malý Ren vycítil že něco není v pořádku a začal plakat. Tak jsem ho kolíbala jako vždycky Shu. Pochvíli usl a já ho položila opatrně do kolébky. 
Už uplynuli asi dvě hodiny od začátku bitvy. A my se báli. Yuma se tam šel tedy podívat co se děje. Aby jsme přešli na jiné myšlenky tak jsme s Mai přemýšleli o jménu pro miminko co se jí brzy narodí. 
Pro kluka Erik nebo pro holčičku Denlly.
Obě byla krásná jména.

Yuma po půl hodině přiběhl celý udýchaný a od krve. Sedl si na židli a všechno mi řekl. Prý máme velké straty ale Azazelova armáda velmi velkou přesilu. Už jsem nemohla poslouchat jak umírají naší blízcí.
Klekla jsem si na zem a nechala celým tělem proudit vztek, který jsou pociťovala. Celá jsem se proměnila do své démon podoby. Cítila jsem se tak silnější jak nikdy dřív. Yuma i Mai na mě koukali jak na boží zázrak. „Mai zůstaň tu s Yumou a Renem, jdu si vyřídit účty z bratrem..!!.." Mai kývla. A já šla na ven z úkrytu, venku jsem rozsáhlá svá krásná temná křídla a rychle jsem se rozletěli na místo kde je Azazel. Už jsem byla u sídla a dívala jsem se kolem, najednou jsem zahlédla Reijiho jak zabíjí. Z létala jsem z výšky k němu. Cestou jsem křídly zabila pár démonů. 
„Lui ty jsi..." „Démon, přišla jsem pomoct." „Právě v čas." Dal mi pusu na tvář a zase šel trhat démony vejpul. Tak jsem mu pomohla, než jsem spatřila Azazela ve vzduchu jak se kochá svou armádou. Znovu jsem rozsáhla křídla a letěla k němu. 
Začal na mě mluvit ale já ho ignorovala a radši začala bojovat. Vytasil svůj meč z pochvy. Azazel mě sekl s vím mečem do ramene. Ale mam rychle léčení, tak se mi hned rána z hojili. Bojovali jsem docela dlouho až do vyčerpání.
Byly jsme celý ony udýchaný. Azazel mezi nádechy a výdechy mluvil o tom že není pozdě se k němu přidat. A že bychom mohli Rena vychovat spolu a byli bychom rodina. Přiletěl ke mě blíž a vzal mě za bradu. Ale byl moc pyšný na sebe a nevšímal si co se hodlám udělat. Jediné co mě teď zajímalo bylo to že Azazel udělal velkou celoživotní chybu, a to že se ke mě přiblížil. 
Rychlosti blesku jsem mu zabořila celou ruku do hrudi, kde bylo jedou kamenné srdce. Ruku jsem z jeho těla vyškubla i se srdcem. 
Azazelovo tělo ztrácelo ve vzduchu kontrolu a velkou ranou spadlo na zem mezi vojáky. Pomalu jsem k jeho tělu přistála a před zraky všech jsem dlani rozdrtila jeho srdce. Všichni se na mě nevěřícně dívali. 
Azazelova armáda ustupovala protože už neměla svého pána. Ale Kelle, který byl celý od krve prohlásil. „Lui Yukami a brzy Sakamaki, chci se tě zeptat jestli bys nebyla naší královnou ???" „Promiň ale nemůžu být vaše královna. Ale o někom bych věděla kdo by se na tu pozici hodil viď Kelle." Položila jsem mu ruku na rameno a podívala jsem se směrem i armádě. Ta si postupem začala klekat na koleno a ruku dávala v pěst na srdce. A to znamenalo jediné Kelle je nový Král Temné říše démonů.
Najednou armáda začala řvát... „AŤ ŽIJE KRAL KELLE, AŤ ŽIJE KRÁL KELLE, AŤ ŽIJE KRÁL KELLE..." 
Nový král se tedy vydal směr s armádou k portálu odkud přišli. Ale než odešel ještě zamával Lui na důkazu rozloučení (sbohem).

Já jsem se znovu převtělila do své upírské podoby, kterou jsem měla nejradši. Reiji ke mě přišel a beze slov mě dlouze políbil. Mai a Ren v náručí Yumy přiběhli k nám ostatním. Yuma koukal na Rena jako na andílka ale Shu už stal u něho s nehezkým pohledem ve tváři. Yuma hned pochopil a dál mu Rena do náruče.
Ayato přiběhl k Mai a políbil ji a pak začal hladit bříško, na které mluvil protože cítil škubnuti miminka. Určitě budou velmi dobří rodiče.

Všichni oplakávali ztrácené životy, a někteří se radovali že je zlo zažehnáno...
Postupně jsem se se všem rozloučili a také jim za vše poděkovali. Když byl už se vším konec jsme šli domů aby jsme další den měli sílu uklidit nepořádek po boji. Jak bylo vidět nikomu se nechtělo ale kdo by to jiný za nás udělal... Když jsme byly doma Reiji přinesl lékárničku aby ošetřil zraněné bratry, a pak jsme všichni šli spát. Já dala Reijimu pusu a Renovi taky, a ulehla jsem do postele. Reiji uložil Rena a šel ke mě do postele. Když si ke mě lehl při tulila jsem se k němu a usla...

SVATBA
Už uběhl týden od velkého masakru na naší zahradě, kterou jsme uklízeli asi čtyři dny v kuse. Ale byli jsme rádi že se Azazel už nikdy v životě nevrátí...

Dneska je můj velký den, protože se budu vdávat za Reijiho Sakamakiho.
Všechno už bylo zařízeno. Velkou části díky Mai, která všechno zařizovala, i když je těhotná. Všechno perfektně zvládla. 
Už byl čas ji a Mai mi pomáhala s poslední úpravou mích šatů od Shua...

Pochvíli...

Když jsme si řekli své Ano, byla jsem velmi ale velmi moc šťastná za to že už jsme konečně svoji. Byla jsem Lui Sakamaki.
Ten dne a další dny, týdny a měsíce jsem byla šťastná. A věřím že budu navždy s mojí velkou a milovanou rodinou Sakamaki...

Pokračování příště...

Snad se vám líbila devátá předposlední část. Omlouvám se za chyby v textu a za skloňování jmen. 
Tak zase příště vaše Lucy 1349.