https://youtu.be/6qYcaRmeRc0

https://youtu.be/PSq5l9GG70Q

Hermiona

Jakmile jsem měla možnost se z toho sevření dostat, ihned jsem se postavila a vydala jsem se směrem ke Snapeovy, který očividně o mou pozornost nestál. Poté co jsem na něj ale zakřičela, zastavil se, tedy až po mém druhém oslovení, kde jsem ho nabádala zda ví kdo opravdu je. On to však vzal jako urážku, takže proti mě poslal svoje odzbrojovací kouzlo, které jsem naštěstí dokázala vykrýt se slovy, že ho považuji spíš za Nevinného bojovníka a ne to co si o tom myslel sám. Pak jakoby do něj udeřil blesk se opět proměnil v černý opar a kamsi zmizel pryč, nevěděla jsem sice kam, ale očividně tahle debata byla nadobro uzavřená. Tak jako tak jsem to myslela smrtelně vážně, protože jedině šílenec se postaví proti Voldemortovy, aniž by věděl jaký to bude mít v budoucnu dopad, pokud na to sám Pán Zla přijde, že ho podvádí. Věřila jsem však v jeho dobro nitroobrazu a taky nitrozpyt, takže se mu jistě do hlavy jen tak nedostane, ne dokud nepoleví Snape na své straně, což jistě neudělá. Aspoň jsem v to doufala. 

Ano já Hermiona Jean Grangerová jsem doufala v to, že se ten pošetilý lektvarista nijak nezmýlí a neudělá zásadní chybu, která by ho mohla stát život. Neměla jsem však moc času to tady řešit, ihned jsem utíkala za studenty, co potřebovali pomoct s odrážením protivníků na své straně. Koutkem oka jsem zahlédla Levanduli jak se snaží bránit dvojici vlkodlaků co se na ní vrhli. Vyběhla jsem ji tedy z hloučku na pomoc, jednoho se ji podařilo dostat ze hry, druhý ji však svalil na zem a snažil se ji pokousat. Byl to Fenrir, než stihl ale cokoliv udělat, už ho zasáhlo kouzlo z Ronovy hůlky, do toho jsem se ještě přidala já, takže si pak udělal cestu kamsi mimo bojiště. Ron pak utíkal za Levandulí, aby se ujistil zda je v pořádku a zda ji něco neudělal. Ne všichni pokousaní by to mohli přežít, naneštěstí neměla na sobě ani škrábanec, zasáhli jsme zavčas, takže jsme si pořádně oddychli, že jsme zachránily jeden život z mnoha. Harry nás pak navedl, aby jsme šli pomoct Lupinovy a Tonksové k místu kde byli věžičky s výhledem.

"Jsi celá?" zeptá se mě Harry, tak mu na to pokynutím odpovím.

"Kde si sakra byla?" řekl Ron.

"To je na dlouhé vyprávění Ronalde, ale zjistila jsem hodně zajímavou věc, potom vám ji povím pokud se k tomu ještě dostaneme."

"Teď musíme pomoct těm nahoře." dodám na závěr a rychle opět běžím do nitra školy, aby jsme se dostali tam kam jsme tak potřebovali. Minerva nám přitom kryla záda, jelikož se na nás zase sesypali Akromantule. Pak se tam se zábleskem objevil i Pastorek, tak jsme se na oba děkovně podívali a už jsme zmizeli směr Lupin a spol.

"Dali ti vůbec bratři nebo někdo z rodiny vědět?" křiknu na Rona co držel Levanduli u sebe.

"Naposledy jsem dostal zprávu od Percyho a Charlese, ale to bylo tak hodinu nazpět, když si zmizela z našeho dosahu." houkne nazpět on.

"Snad jsou ještě na svých pozicích" odpoví Harry.

"Taky doufám." dodá Ron, pak už jen vidíme jak se před námi objevují dveře do prostoru, kde by měl být zbytek Weasleyovic rodiny, sotva se u nich zastavíme, už nám málem vyletí do obličeje, když je udeří kouzlo Bombarda maxima.

~Sakra..který vůl??!~ prolítne mi v tu chvíli v hlavě, když se jen tak tak vyhnu třískám co mi byli nejblíž. Nemuseli jsme dlouho čekat na odpověď, byla to Belatrix, která se snažila dostat Nym na kolena, takže ta jen její kouzla odrážela do stran, a tím zasáhla i dveře, za kterými jsme stáli my. Rychle jsme tedy vrhli dovnitř, každý jsme zaujali nějaké to volné místo a dali jsme se do boje s protivníky, co tam na nás pak naletěli.

Věnováno i dalším čtenářům a čtenářkám :)