Jak jsme tedy navrhli, tak se taky stalo, po zničení medajlonku Salazara Zmijozela jsme se odebrali zpět do stanu, připraveni se vydat na další cestu, musíme tuhle novinu oznámit ostatním přátelům, jen s k nim budeme muset nějak nepozorovaně dostat, ale to se jistě za chůze taky pořeší, proč by nemohlo. Takže jsem s klukama zapadla do nitra stanu a šla jsem si sbalit svoje věci, totéž dělali i oni dva, do onoho balení jsem měla mysl jaksi opět mimo, ono co bude teď, až dorazíme tam kam potřebujeme dorazit? Co bude následovat? Pomstí se nám za to Voldemort nebo ne?

Jedno bylo už ale jisté, cesta za přáteli nebude lehká, jelikož nás zaskočí překvapení, a to příjemné na podívanou taky nebude.

Vzala jsem si svoje věci, vyšla jsem ven ze stanu a Ron s Harrym pak šli za mnou, chvilku jsme se bavili a poté jsme se vydali pryč z tohoto místa, mimo vší tu ochranu. Prozatím se vše jevilo klidné a tiché, občas pípl nějaký ten pták a nebo zašustilo listí nad našema hlavama, snažila jsem se mít více méně dobrou náladu, jenomže jakýsi divný chladný pocit mě opět zalil v místech kolem mého krku, na sucho jsem tedy polkla a ohlédla se za nás. Kluci se zastavily, automaticky potom, co si všimli, že nejdu a udělali totéž, nic jsme ale na první pohled nevypozorovali, tak jsme tedy udělali další kroky, jenomže, když kolem prolétl jakýsi záblesk a po něm další, věděli jsme že je zle. Někdo nás přeci jen odhalil, takže jsme se dali na zběsilý úprk a do toho jsme ještě odráželi kouzla a kletby, co na nás lítali ze všech stran, a snažily jsme se to těm neznámým útočníkům vrátit nazpět, aniž by jsme věděli kolik jich přesně je, museli jsme nějak odporovat, přeci se jen tak nevzdáme.

Co ovšem jeden nečekal bylo to, že se nepřátelé zjevily i před námi a ne jen za námi, takže jsme se k sobě otočily zády a ihned jsme se dali do proti útočných kouzel a zaklínadel. Chvíli nám to takhle procházelo, poté nebylo ale jiného zbytí, musela jsem na Harryho poslat kouzlo, které mu zohavilo tvář natolik, že nebylo poznat, kdo to vlastně byl zač. Měl tvář celou nateklou a napuchnutou, takže mu na ní sotva drželi i brýle. S jistým klidným výdechem jsem se pak otočila zpět na útočníky, a zkusila jsem je odrazit, bohužel boj to byl marný, měli přesilu a my byli jen tři, takže nás nakonec zajali, a šli si nás prohlédnout, poté co nás odzbrojily od hůlek. Ani mě nepřekvapilo, že se tam mezi nimi mihl ten co mě nějakou tu delší dobu nazpět cítil podle parfému v tom lese, kde jsme se schovávali, než jsem se nepřenesli jinam. Nedaleko toho všeho byl i Šedohřbet, který se šklebil tomu, že mohl nést Nebelvírův meč, i když ho nebyl vůbec hoden, tak jako tak si z něj udělal pěknou trofej. Po onom průzkumu našich tváří a oslovení o naše jména jsme jim nalhali všechno možné, jen aby nás nechali být, i tak to bylo marné, sice nás nezabily, ale přenesli nás pryč. A to rovnou k sídlu Malfoyovic rodiny, kde měl hlavní centrálu Voldemort osobně, aspoň tak se o tom mluvilo z drbů z rádia.

Uvnitř sídla už na nás čekalo přivítání v podobě Luciuse, jeho ženy a taky Draca, no a pochopitelně tam nesměla chybět i starší sestra Narcisy Belatrix. Jediný kdo tam přítomen nebyl byl Voldemort, dokonce tam byl i Červíček, ale jinak žádná sláva. Místo to bylo potemnělé, chyběla tomu ta správná živá atmosféra, hold si to tady buď Malfoyovic neuměli pořádně zařídit, nebo jim tu výzdobu změnil sám Voldemort, protože ta stará se mu zdála nejspíš fádní a nechutná pro jeho vkus.

Věnováno i všem jiným kdo to čtou :)