Už mám dost toho, jak na mě všichni tlačíte. Udělala jsem to jenom proto, že jsem chtěla

"Moc se omlouvám, Bonnie. Netušila jsem, že ti bude volat, jinak bych tě nějak upozornila," už znovu jsem se omlouvala své kamarádce, která překvapivě opravdu přijela a umístila na dům i na mě ochranné kouzlo. 

"Přijela jsem kvůli tobě, protože nechci, aby se ti něco stalo, ale přísahám, že jestli se mnou ještě někdy bude mluvit tímhle tónem, udělám mu ze života peklo," ušklíbla se Bonnie naštvaně. Teď už jsem si dokázala živě představit, jak moc slušný do toho telefonu byl. Že já si vůbec mohla myslet něco jiného. 

Jen jsem chápavě přikývla, "ještě jednou promiň. Pokusím se mu to nějak vysvětlit," pokoušela jsem se o smířlivý tón. 

"Ale, ale, víla kmotřička nakonec dorazila, aby na Popelku seslala svoje kouzlo," ozvalo se za našimi zády. 

Stihla jsem na Bonnie vrhnout jenom jeden omluvný pohled, než se na něj naštvaně otočila. "Klausi," ušklíbla se, "doufala jsem, že tě tu nepotkám." 

"Proč tolik nepřátelství Bonnie Bennettová? Už si skoro můžeme říkat rodina," pokoušel Klaus svoje štěstí a já na něj vrhla jenom významný pohled, který mu měl zavřít pusu; bohužel tahle moje varování se nikdy nesetkala s pochopením. 

Bonnie ale nepatřila k lidem, které bylo radno pokoušet. Viděla jsem to na jejím výraze, jak její pohled ztvrdl a oči se přimhouřily. Trvalo jí jen několik sekund, než zvedla ruku, ohnula prsty a Klaus padl na kolena. "Nikdy mě nenazývej rodinou, rozumíš?!" zavrčela, "a nebýt Caroline, jen tak bych nepřestala." Povolila prsty a ruku spustila podél těla. Jenom se na mě otočila a rychle mě objala, "kdyby ještě něco, volej jenom ty, jasné?" 

Spěšně mě pustila a bez jediného ohlédnutí se rozešla zpátky k příjezdové cestě. Ještě chvíli jsem za ní koukala, než jsem se otočila na Klause, který už stál zpátky na nohou a naštvaně mu pocukával horní ret. "Nech ji jít prosím. Nemá důvod tě mít ráda," přešla jsem  k němu a položila mu ruce na hrudník. "Přijela a všechno zařídila. Neměl jsi do ní rýpat, Niku." 

Ještě chvíli jsem cítila napětí, které mu probíhalo tělem, než konečně povolilo. Zvedl ruce, odhrnul mi s nimi vlasy a nakonec jimi něžně objal můj krk. "Občas bych tě nejradši zavřel někam do kobky, jen abych tě nemusel poslouchat, lásko. Škoda že nemám ani jednu volnou rakev," dodal s pobavením v hlase. 

"To není vtipný, Klausi," zavrtěla jsem hlavou. 

"Ale no tak, uznej to - trošku je," uchechtl se a ten jeho roztažený úsměv mě chtě nechtě donutil přidat se k jeho smíchu. 

"Začínám si myslet, že na mě máš špatný vliv," pobaveně jsem zavrtěla hlavou a nakonec ho krátce políbila. "Teď už musím jít; okouzlovat jiného mužského," škádlivě jsem se zakřenila a spustila z něj obě ruce. 

"O tobě může Marcel jen snít, lásko. Běž se porozhlédnout po svém království. Je potřeba ho trochu poznat," políbil mě na čelo a vrátil se zpátky dovnitř za svou dcerou. 

***

Celé dopoledne jsem strávila procházením New Orleanských ulic a obdivováním jejich krás. Občas jsem se zastavila, abych se zaposlouchala do tónů živé muziky a užívala si tu všudypřítomnou atmosféru, která kolem přímo dýchala. Nicméně jsem tu nebyla jenom kvůli zábavě - stále jsem těkala očima všude po okolí a sledovala lidi. Nebylo těžké mezi nimi objevit Marcelovy denní chodce. Většina prstenů byla nápadných a okamžitě jsem je identifikovala; pak už stačilo prohodit pár vhodných slov s několika z nich a velice brzy jsem se ocitla před Marcelovým hlavním sídlem v doprovodu dvou jeho poskoků. 

Tohle město prosperuje jenom díky mě a mým lidem. 

"Slečna... Forbesová, že? Pokud mě paměť neklame," vyšel z hlavního vchodu upír, po kterém jsem pátrala. S všudypřítomným úsměvem na rtech; přesně tak, jak jsem si ho pamatovala. "Čemu můžeme vděčit za tu čest?" 

"Chtěla bych si promluvit," odpověděla jsem s přátelským úsměvem na rtech, "věřím, že si můžeme být vzájemně velice nápomocni, Marceli Gerarde." 

Na obličeji se mu roztáhl ještě širší úsměv, když pokynul rukou směrem dovnitř a uvedl mě na prostorné nádvoří domu, "nedokážu odmítnout návrh od někoho tak půvabného, takže si ho moc rád vyslechnu. Posaď se," mávl rukou ke stolku a nechal mi přinést čerstvý čaj mezitím, co jsem mu předložila návrh o společném boji proti Klausovi. 

Vážně by to tu chtělo menší rekonstrukci, pomyslela jsem si, když jsem se rozhlížela po okolních oprýskaných zdech a v hlavě si představovala, co všechno by se tu dalo změnit a vylepšit. Tuhle záclonka, tady možná nějaká mozaika a támhle nad schody nějaký z Klausových obrazů krajiny. Ani jsem si nevšimla, že na mě Marcel mluví a pokouší se mě vytrhnout z mých představ. "Promiň, nějak jsem se nechala unést. Co jsi říkal?" otočila jsem se na něj s omluvným úsměvem na rtech. 

"Ptal jsem se, proč bys nám vůbec měla chtít pomáhat proti Klausovi?" podložil si bradu oběma rukama zkoumavě si mě měřil přimhouřenýma očima. 

První jsem se dlouze napila z čaje, který mi donesl asi před pěti minutami a nechala si krátký okamžik na rozmyšlenou. "Klaus mi všechno vzal," zvedla jsem na něj nakonec pohled. "Přivázal mě do řetězů jen proto, aby mě mohl obětovat a probudit tím v sobě svoji vlkodlačí část. Zabil tetu mojí nejlepší kamarádce. Přeměnil mého přítele na svého poskoka a přikázal mu, aby mě pokousal. A potom ho navždycky vyhnal pod pohrůžkou smrti. Mám tolik důvodů, proč ho nenávidět," dívala jsem se mu upřeně do očí a ani na okamžik nezaváhala. Nemusela jsem lhát - vůbec v ničem. Nebýt mé naprosto absurdní slabosti pro toho modrookého ďábla, nenáviděla bych ho z celého srdce. 

"A Elijah? Proč jsi ho tu před půl rokem hledala?" zeptal se znovu s nedůvěrou v hlase. 

"Myslela jsem, že mi pomůže s Klausem. Byla jsem naivní. Mikaelsonovi budou vždycky nakonec držet po kupě. A já chci, aby zaplatil za to, co mi udělal," odložila jsem prázdný hrníček od čaje zpátky na talířek. Možná jsem se měla cítit špatně kvůli lžím, ale necítila. Tohle byla moje vrcholová role a já si jí užívala. Třeba se jednou dostanu i na divadelní parkety. 

"Řekněme, že bych na tvou nabídku kývl. Čím pro nás můžeš být přínosem?" zeptal se. 

"Jako malá roztomilá kačenka na provázku přeci - protože Klaus by pro tuhle sexy postavičku klidně trhal hlavy," ozvalo se najednou za mými zády a mě v tu chvíli polil ledový pot. 

---

Tak co myslíte, kdopak se nám to objevil na scéně? Je to někdo, kdo může Caroline pěkně zavařit? Jaká bude asi reakce Marcela? :) Získat New Orleans rozhodně nebude jednoduchý úkol, myslíte, že se to rodince MIkaelsonovic spolu s Caroline podaří? 

Další kapitolka bude určitě nejdřív po víkendu, takže pokud máte nějaké návrhy pro další kapitoly, sem s nimi :)