Válečnické doupě prosvítili paprsky ranního slunce. Sokol se protáhl a vylezl z doupěte. Oslepili ho paprsky slunce a viděl, jak se Pavouk někam vytrácí. Sokolov to přišlo divné, tak se vyplížil za ním. Pavouk prolézal trnitými keři až do malé zaječí kotliny. Pavouk se kolem dokola rozhlédl, jestli ho někdo nesleduje. Chvíli je seděl a pak se zpoza keře ozvalo šustění větví. Z houští vylezl hnědobílý kocour. S pachem Travních! Kocour se dotkl čumákem pavouka a sedl si vedle něj. ,,Včerejší bitva byla hrozná, jsme rád že jsem tam nebyl." řekl kocour. ,,Já vím Chmýřáku. Přeji si mír, stejně jako ty. Touhle bitvou už přecházejí veškeré hranice. Proto jsem vymyslel plán. Ty bys ses přihlásil o vedení večerní hlídky. Vzal by sis ty nejrozumnější a bojovníky s vysokou mocí(jako že starší válečníci mají větší respekt než ty kteří byli do nedávná učedníky.). Dojdeš až do Zaječího údolí. Tam přijdu já, jako vůdce hlídky Kapradinových. Společně ukážeme že mezi sebou nemusíme válčit a můžeme žít v míru." pronesl s nadšením Pakouk. Chmýřám netušil co říct:,, To zní jako úžasný plán! Souhlasím s tebou a udělám co si navrhl.".,,Myslím že by se to mohlo podařit. A pokud ano, tak budeme žít v míru. " řekl nadšeně Chmýřák. Pavouk přikývl a natáhl tlapu: ,,Souhlasíš?". Chmýřák na něj nerozhodně koukal a pak mu pomalu potřásl tlapkou. Pak si spolu chvíli povídali a rozloučili se.

To snad ne! On se kamarádíčkuje s kocourem z cizího klanu! S trávovým! Určitě mu i tajně sděloval naše plány! Vraní žrádlo! Proč zrovna travní!

Sokol se rozhodl, že to zatím říkat nebude, a jestli se hlídky setkají, zaútočí jako první. Schválně co se stane. Den ubýhal rychle a už se stmívalo. ,,Na sraz Léčitelů se dostavil jen jeden." uslyšel Sokol útržek věty. Na kámen vylezl Velitel klanu:,, Dnes-mohl bych vézt hlídku prosím?" přerušil velitele Pavouk. ,, Oceňuji tvé odhodlání. Dobrá, výběr si kočky.-Tesák, Trnodráp, Strakáč, Zmije, Sokol aaa Lišák.".

Tak sválně zrádce, myší mozku! Ale proč ono? Vždyť ty nejsou tak rozvážní. Spíše dobří bojovníci

Hlídka se pomalu blížila ke sjednanému místu.

*Teď záblesk minulosti*

Byl den jako každý jiný. Zelenoočko, válečník Travního klanu se procházel po skále (nízké ale dlouhé a docela ploché). Uslyšel ale poblíž zvuky bitvy.

Musím jim pomoct!!

Hledal, odkud zvuky slyší. Už byl skoro tam, ale ucítil pach Kaoradinového, těsně vedle něj. Rozběhl se do křoví, za prachem. Nějaký kocour před ním utíkal a za sebou nechával kapky krve. A ta krev byla cítit jako krev někoho z Travních. Najednou se zastavil. Nikde necítil pach toho, koho pronásledoval. ,, Pozdravuj Hvězdný klan." slyšel zašeptat. Z keře se na něj vrhl kocour. Zelonoočko jen tak tak stačil uhnout. Kocour po něm skočil znovu a odhodil ho od sebe.

Je opravdu rychlý. A při pádu jsem si zlomil přední tlapu!

Kocour k němu pomalu šel a Zelonoočko couval dozadu. Najednou mu podklouzla tlapka.

Pode mnou je propast!

Kocour se usmál a srazil ho do propasti.

To je můj konec.

Zelonoočko ale ucítil pád. Byla to hodně nízká propast. Koukl se na zeď. Propast byla hluboká jako jeho délka těla (ale i s ocasem). Neznámého kocoura nikde neviděl. Pod sebou ale cítil něco měkkého. Do toho "něčeho" se mu zasekla zadní tlapa. Pomalu se kouknu pod sebe a rázem se zděsil. Ležel pod mrtvolu jeho přítele Ječmenotapy. Všude byly kaluže krve. Jeho břicho bylo rozpárané a nějaké jeho vnitřnosti byli poházené kolem. A on ležel v jeho orgánech!

* Krá krá*

Zelenoočko stuhl. Vrány... Požírač mrtvol. Krouzili nad ním a začali se slétávat.

,, Áááááá!!! " zařval Zelenoočko. Na nic nečekal a snažil se vydrápat nahoru. Ale nešlo to. Vrány začali krákat.

Zelenoočko se držel packou skoro vršku. Ale tlusté střevo omotané kolem jeho zadní tlapy ho stáhlo. Vrány se na něj vrhl. Zelenoočko začal vřeštět. Sápal se nahoru: Pomoc mi! Prosím pomoc! Pomoc mi!". Nezlomenou tlapkou se chytil vršku. Sokol k němu pomalu přišel. ,, Pozdrav ode mne tvé mrtvé přátele." nahnul se mu k hlavě a zašeptal:,,Ty které jsem zabil." .Sokol mu silou dupnul na přední, nezlomenou tlapu. Zelenoočko zaječel a spadl do vnitřností. Platil se od nich co nejdál, ale nešlo to. Vrány mu strhli tělo a žrali ho zaživa. Sokol se jen usmál a odešel.

Doufám že se vám to líbilo :3