,, Same, nechceš si semnou zahrát fotbal? "usmála se na mě Amy..
,, Zase?? Vždyť víš, že ho neumím hrát, a už vůbec ne tak dobře jako ty sestřii.." povzdychnul jsem si a jelikož jsem neodolal Amynnímu psímu kukuči, šel jsem si s ní zahrát...
...
,, S-SAMÉ!! '' Slyšel jsem výkřik a ucítil jsem odstrknutí zpátky na druhou stranu.. Chtěl jsem jen sebrat ten zatracený míč ze silnice.. Proč jsem tak neopatrný??
Všude krev.. Najednou černo.. Připadalo mi, že se zastavil čas..
Pálí... Pálí mě.. Tělo?

Otevřel jsem pomalu oteklé brekem slzy a pálivost mým tělem stále proudila skrz na skrz.. Chtěl jsem se posadit a více začít vnímat okolí.. Ale jakmile jsem se nadzvedl malinko loktama, nesnesl jsem bodající bolest v mém zadku a silnější pálivost mého těla.. A tak jsem hned zalehl zpátky.. Bez hnutí.. Dívajíc se do stropu..
Jak jsem tak ležel celou dobu jsem měl pocit jako bych měl něco mokrého zpodzad.. Pomalinku jsem směřoval pravou rukou k onu místu a chtěl jsem zjistit co to je..

Možná by bylo lepší, kdybych to nechtěl vědět..

,, Krev... "nepřekvapilo mě to.. Věděl jsem přesně odkud ta krev pochází..
Tak.. Moc mě všechno bolí.. Jak z venčí tak zevnitř...

Uh...Wille... Amy... Proč..

Zase mi vyhrkly beznadějné slzy ze slaboty a nicoty.. I přesto jak šíleně moc mě bolely oči, pláč neustal.. V hlavě se mi motala jedna jediná otázka..
Čím jsem si to zasloužil?

,, Už jsi vzhůru? "zastavilo se mi srdce.. A můj dech se  zrychlil..
C

o teď...Co mi udělá teď??! Bez odpovědi jsem se na něj jen poníženě podíval..,, Hehe trochu jsem to možná přehnal, ale aspoň si budeš pamatovat, že když nebudeš poslušný, bude to jen horší Samíku"začal se smát na celý kolo.. T-trochu?...
,, Teď se jdi obliknout, věci ti už uschnuly ale ještě předtím si vem léky co jsem ti nechal vedle na stolku, ještě máš trochu ze včerejšího deště teplotu "heh.. Dává mi léky.. Na teplotu..
Rozbitý stroj je nepoužitelný stroj.

,, Já... Nejsem si jistý jestli dokážu vstát.." nakonec jsem na něj promluvil.. A je to tak.. Tělo semnou nespolupracuje.. Ani se nedivím.
,, Oh vážně? " vstal ze židle na které dosud seděl, odložil mobil a mířil ke mě...,, Aghhh!! "zatáhl mi za ruku a vlasy, a tím mě zvednul na nohy.. Nešlo jinak než zakřičet bolestí.. Tak.. Zatraceně moc to bolí sakra!
K tomu všemu se neustále usmíval.
Táhl mě za sebou, vrazil mi do druhé ruky léky a čekal dokud si to nevezmu..,, Na-'',, Nechci!" vystartoval jsem po něm.. Nechci už doprdele nic! Mou držící ruku stiskl víc a sebral mi z té druhé ony léky..,, Tssk!" zasyčel jsem bolestí.. Nasypal si prášky do pusy a rukou s kterou mi vzal prášky mi otevřel pusu.. Ať už to bylo slabostí nebo bolestí, nezmohl jsem se na udržení zavřené  pusy.. Pomocí jazyka mě donutil spolknout ty hnusy a dal se tím nezabýval..,, Tak to bychom měli a teď se jdi vysprchovat a obliknout až to uděláš, tak uklidíš svůj bordel tady "ukázal na stopy od krve, spermatu a poházených věcí..
Chce se mi z toho všeho akorát tak zvracet..

Ve sprše jsem teprve pocítil takovou bolest, kterou jsem v životě nezažil.. Která byla ztrojnasobena zlomeným srdcem.. V zrcadle jsem zahlédl zrůdu ne-li pouhý nepovedený stroj na hraní.. Pochopil jsem, že mi už není pomoci..
Další fáze, která mě potká a nemine bude zřejmě úžasná novinka pro mé rodiče ale poslední kapka pro mé uši a jakžtakž postavenou duši ze střípků naděje..

Za případné gramatické chyby se omlouvám 🖤