207.Recenze- Zelená s nadějí

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Popis příběhu u knihy:

Mary je obyčejná novinářka pracující pro přírodovědecký časopis, žije se svým manželem v bytu v centru města a její život není zrovna nejšťastnější. To kvůli manželovi, který je až přehnaně žárlivý a omezuje ji jak jen může.

Co když se ale za pomocí své editorky a záhadného přítele z minulosti pokusí osvobodit a věřit, že každý může zažít svůj šťastný konec...

Popis se mi líbí, ale přiznám se, že bych si knihu osobně nevybrala, jelikož preferuju YA literaturu a tohle mi trochu asociuje román pro ženy, což úplně není moje obvyklé čtení. Musím vytknout použití výpustky na konci, jelikož poslední věta má být zřejmě řečnická otázka a tím pádem by měla být zakončena otazníkem.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Popsala bych ji jako knihu, která i když je vcelku krátká, obsahuje spoustu pocitů - ať už těch krásných, nebo špatných - a situace, ve kterých by se nějaký čtenář mohl najít.

Určená je pro všechny, které zaujme a kteří si ji budou chtít přečíst. Ale řekla bych, že je to spíše pro starší.

Očekávat mohou kratší oddechové čtení o slečně, která se rozhodla změnit svůj život a mít naději na lepší zítřky.

Můj názor:

Kniha se rychle četla a to především díky délce kapitol. Na rozdíl od čtenářů této knihy, já zřejmě nebudu fanynka a ani nebudu tak unešená jako ostatní. První věc, kterou musím zmínit je to, že popis neodpovídá knize. Nesetkala jsem se s žárlivým manželem ani s manželem ,který ji přehnaně omezuje. Dějová linka nemá spád. Je tam dávka melancholie, ale není tam nic, co by mě donutilo knihu číst dál. Popis myšlenek je hezký, ale jinak chybí popis děje nebo postav. Je to vlastně stále to samé dokola a není tam nic, co by mě překvapilo. Postavy jsou podle šablony- zlý Gustav, chudinka Mary a hodný Jordan. Mary pro mě byla nesympatická a ufňukaná postava a v kombinaci s Jordanem tvořili ukázkový pár z romantických knih. Jako čtenáři mi bylo ukázáno několik zážitků Mary a Gustava, ale ani ty nepřinesly nic nového. Proč tam nebylo více o jejich vztahu? Jejich pocity, povaha, sny, touhy. Mě vlastně Mary nebylo líto, protože neznám důvod, proč to skřípe. Kdo za to může? Klidně to mohla být vina Mary. Jak mě může mrzet jejich vztah, když nejsem napojena na ten "bezchybný" svazek na začátku? Tady prostě charakter postav drhne a jde to hodně znát.

Co bych vytkla:

· Chyby při používání jsi/si. Jsi= sloveso být a si= zvratné zájméno.

· Kdyby jsi NEEXISTUJE! Správný tvar je kdybys.

· Pamatuješ si ještě na tu dobu, kdy jsi se ke mně choval jako by ti na mně opravdu záleželo?

Znovu se dostáváme k neexistujícímu tvaru, tentokrát kdy jsi se. Správně kdy ses.

· Chybějící čárky ve větách.

· Špatné používání výpustky (...). Používá se při vynechání určité části textu, přerývanou nebo nedokončenou řeč. Více vysvětlené v kapitole Nejčastější knihy.

· Špatně psaná přímá řeč.

„Jsou to vzpomínky," Můj hlas se třásl a já se pro něj natáhla.SPRÁVNĚ: „Jsou to vzpomínky," můj hlas se třásl a já se pro něj natáhla.


„Ahoj, tady Jordan," ozvalo se z druhé strany, „Chtěl jsem se jen zeptat, jestli bys se mnou nechtěla zas někam zajít? Kdyžtak bychom se sešli tam, jak minule" Z jeho nabídky jsem cítila jistou formu útěku před tebou

SPRÁVNĚ: „Ahoj, tady Jordan," ozvalo se z druhé strany, „chtěl jsem se jen zeptat, jestli bys se mnou nechtěla zas někam zajít? Kdyžtak bychom se sešli tam, jak minule." Z jeho nabídky jsem cítila jistou formu útěku před tebou

· Doporučuju psát přímou řeč na samostatný řádek, aby nesplývala v textu.

·  Rychlý spád děje a to hlavně ve vztahu Mary a Jordana.

· Není dostatečně propracovaný charakter postav. Mary neustále vzdychá a je hromada depresí. Gustav je zase chodící bezcitné monstrum a Jordan je princ na bílem koni, který se objeví a rozjasní den.

!MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!

· Jak mohl Jordan najít číslo Mary, pokud volá na soukromý telefon a ne na pevnou linku? U pevné linky se dá předpokládat nějaký seznam, ale u soukromého telefonu by musel kontaktovat někoho, kdo je s Mary v kontaktu. Zvláště, pokud tu máme problém se jménem a Mary vlastně není Mary.

·  Mary nebo Aurora? V komentáři na tuhle otázku autorka odpověděla takto: "Mrzí mě, že jsem se k pořádnému vysvětlení v příběhu nedostala, ale dříve se jmenovala Aurora. Pak se jí něco stalo, ona si vzala toho koho si vzala a přejmenovala se na Mary :D " -Kapitola 23. Když se problém se jmény objevil poprvé, chtěla jsem to vytknout jako chybu. Potom mě napadlo, že to třeba může být přezdívka z mládí a nechala jsem to plavat. Ale díky bohu za tento komentář, protože to opravdu chyba je a ve chvíli, kdy čtenář neví, co si autorka vymyslela a pak zapomněla napsat, to můžeme označit jako slušný průser. Pokud se mi její příběh nehodí do dejě, stačila zmínka o tom, že je to přezdívka ze školy a hotovo. Všechno bude jasné a příběh může dále pokračovat.

·  Ležela jsem zase ve své posteli. A ty jsi ležel vedle. Neustále jsem si opakovala, jakou chybu jsem udělala. Věděla jsem, že tohle nemůže v žádném případě vyjít, ale snažila jsem se věřit. Děkovala jsem Reunn, která mě dostrkala k tomu, abych podala žádost o rozvod, a tak jsem teď držela v ruce ty papíry. Povzdechla jsem si a položila je na noční stolek.

Leží vedle sebe a on si nevšimne, že v ruce má rozvodové papíry? A ona se nebojí, že je zahlédne?

· „Promiň, ale chtěla bych být s Harrym," odpověděla mi omluvně Reunn. Chápala jsem jí.

Mary ji chápe, ale já zřejmě nechápu. Tak buď bude v pokoji s holkou, co je těhotná s jejím ex- manželem nebo s  někým, kdo jí zlomil srdce. Naprosto skvělá kamarádka, která raději upřednostní sebe a své potřeby.

· Můj problém s postavou Gustava byl ten, že mu tu agresi nevěřím. Jednoduše mi to nepřišlo uvěřitelné a spíše to na mě působilo jako nástroj autorky vyvolat větší drama. Na začátku je chladný a vše ignoruje a najednou je z něj agresor. Není tam postupný vývoj.

Ukázka:

Náš domeček měl jednu stranu porostlou břečťanem. Moc dobře si pamatuju, jak jsi nadával, když jsi ten dům viděl poprvé, a jak jsem tě dlouho přemlouvala, abys ho tam nechal. Měli jsme i menší balkon, kam vždy při západu slunce dopadaly poslední sluneční paprsky. Vždy mi to přišlo strašně romantické.


Názor čtenářů:

Zatím bez odpovědi čtenářů.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro