"Pane Blacku?" zeptala se přísně Minerva McGonagallová, toho času profesorka přeměňování. Brýle jí přísně seděly na nose a přes jejich obroučky se dívala na chlapce, co se vesele culil. Přísná autorita pro něj skoro nic neznamenala. 

Minerva by toho rána nikdy netušila, že ji něco, nebo někdo, donutí sundat si brýle, aby jí překvapením nespadly. Jenže mladý Black se překonával s každou hodinou přeměňování víc a víc. Ještěže už byl sedmý ročník konečně skoro u konce, tak snad se ho brzy zbaví.

Sirius sebou nad zvukem svého jména trhl a zabodl pohled do Minervy. Profesorka si povzdechla a vyzvala ho, aby začal. Zbytek třídy se zvědavě naklonil dopředu. Sirius se tedy ušklíbl, postavil se a spustil.

"To bylo tak..." začal svůj příběh, po kterém nezůstane jedno oko suché. "Kdysi dávno žil byl chlapec, co miloval dívku svých snů. Psal se zrovna rok 1977, vlastně to bylo před třemi dny přesně," vzpomínal Sirius za všeobecného smíchu.

"Tehdy to začalo jako normální odpoledne. James přišel s tím, že Evansová nemá čas ani na jedno rande, protože se učí na OVCE, a my se mu pokoušeli zvednout náladu. Remus našel čokoládu, Peter chtěl jít do kuchyně, ale nakonec to vyhrál nápad můj," zatvářil se až příliš skromně Sirius, načež si Minerva posunula brýle na nose. Ani jednou ho ale nepřerušila, i když její obočí bylo snad výše než samotné čelo.

"Spadeno jsme měli na školníkovu kočku. Napadlo nás, že na rozloučenou potřebuje nový přeliv, co jí hned tak nesleze. James, ač je vzorným primusem, se chtěl okamžitě zúčastnit. Vždyť paní Norrisová je jen smeták na čtyřech příliš krátkých nožičkách.

A s touhle představou se to vlastně celé stalo," popisoval Sirius zaujatě ponořen do vlastního příběhu. "Remus nám to kouzlo prvně prozradit nechtěl, ale donutili jsme ho pomocí nejlepších vydíracích technik stvořených pány Červíčkem, Tichošlápkem a Dvanácterákem," Remus se při té vzpomínce ještě nevesele ušklíbl.

"Donucení nebo ne, Remus nám to kouzlo nakonec řekl. Chystali jsme pro paní Norrisovou nejlepší past za posledních šest let. Od té události v prvním ročníku, jak omylem skončila vystavená ve Velké síni. Kdo ale mohl tušit, že se Aquamenti může tak zvrtnout?"

Vedle sedící James se rozhýkal smíchy nad představou, jak byla paní Norrisová celá mokrá a ještě k tomu ovoskovaná tou směsí na svíčky. Kdyby ale tehdy nepřiletěl protiva a nevyhrožoval jim, že je nahlásí, možná nemusela skončit s ocasem vztyčeným nad profesorským stolem.

"Schovali jsme se za roh a Peter dostal tu nejlepší roli. Stoupnul si doprostřed chodby a začal mňoukat. Paní Norrisová se samozřejmě musela přijít podívat na toho starého kocoura, co se tak dožaduje pozornosti, když už se jí příliš pozornosti nedostává. Osobně si myslím, že kočky jsou v téhle škole zanedbaná stvoření, o která by se měl rozhodně začít někdo pravidelně starat. Aspoň vyčesávat blechy nebo tak něco," vyprávěl Sirius dál a Minerva párkrát zamrkala překvapením.

"Tedy, nic proti Vám," uvědomil si svoji chybu okamžitě a pokoušel se ji napravit. "Nemyslím si, že máte blechy, to ne, jen by Vám jistě nějaké vyčesávání zvedlo náladu. Tedy, ne že bych se hlásil jako kandidát, to já spíš jen tak jakože..." plácal a Minerva bolestně přivřela oči. Copak bylo tohle vůbec možné?

"Ale zpátky k příběhu. Paní Norrisová totiž byla na cestě. Kdyby se do toho opět nevložil Protiva, možná by to tentokrát dopadlo dobře. Jenže ten starý filuta na nás vybafl, Remus zaječel," popisoval Sirius, ale Remus se ohradil, že Sirius prý ječel taky a mnohem víc.

"Dobrá, dobrá, možná jsme ječeli všichni," zvedl v obranném gestu ruce nad hlavu Sirius. "Každopádně se Peter polekal a začal se zběsile otáčet. Tuhle chvíli si vybrala paní Norrisová pro svůj příchod. Peter jí tak jako správný gentleman šlápl na ocas. To se jí nelíbilo, jak Vy sama můžete vědět, když máte občas taky, to no..." opět hledal vhodná slova, ale nakonec pokrčil rameny a raději to přešel.

"Paní Norrisová vydala příšerný skřek, vyskočila snad tři metry do výšky, vytasila drápy a skočila tady na Jamese," popisoval Sirius, máchal přitom rukama, aby ukázal, jak vysoko vyskočila, kam přesně Jamesovi skočila a co se vlastně stalo dál.

"Když si James uvědomil, že přes letní srst paní Norrisové nevidí nic kolem, zaječel a pokusil se ji dostat ze svého obličeje. Nakonec se mu povedlo ji servat a odhodit od sebe. Jenže, co čert nechtěl, jak James neviděl, netušil, kam ji odhazuje. A řeknu vám všem, že kdyby paní Norrisová neměla devět životů, spadla by mimo tu střechu věžičky, kam nakonec dopadla," vyprávěl dál.

"Mezitím už stihl přiběhnout Filch a Protiva mu všechno poslušně vypověděl, aby nás napráskal. Jistě si dovedete představit, jak se náš nejmilejší školník tvářil, když zjistil, že jeho jediná životní láska mňouká z vedlejší střechy a sotva se drží," smál se Sirius.

Minerva měla obočí stažené a rty semknuté do úzké čárky. Představa, že by někdy s ní v její kočičí podobě někdo nakládal stejně jako poberti s paní Norrisovou, ji pobuřovala. Jestli cítila jakousi kočičí spřízněnost druhů? Jistě ano, vždyť paní Norrisová bývala také taková kočka jako ona sama je a vždy bude.

"Filch to celé okamžitě zažaloval kolemjdoucí profesorce Prýtové. Ta tehdy řekla doslova: "To se prostě občas stane, Argusi. Hlavně, aby ji sundali dolů." No a tak to po nás začal Filch chtít. Tedy, ne to, co se vám teď možná vybavilo, protože to by bylo divné, a jak by k tomu přišla chudák paní Norrisová, když... Chápu, chápu, už mlčím," pokýval souhlasně hlavou Sirius.

"Prvně nás napadlo, že James sedne na koště a prostě ji odtamtud vyzvedne. Jenže paní Norrisové se už prostě nechtělo věřit někomu, kdo si ji serval z obličeje a odhodil jako kus hadru. Proto taky James přišel k tomuhle," ukázal na chlapcův škrábanec na pravé tváři.

"Pomalu nám začínaly docházet nápady, a ještě za námi stále vyšiloval Filch. Paní Norrisová se ale odmítla hnout z místa. No a tehdy přišel ten skvělý nápad tadyhle Červíčka," pokračoval Sirius a ti, co už věděli, co bude následovat, se nebohému chlapci pošklebovali.

"Což o to, nápad to byl jistě dobrý, jen v provedení síla není, neb se mění na běsnění," zarecitoval procítěně, načež Minervě sklouzly brýle z nosu a s hlasitým tříštěním se rozbily o podlahu. Minerva je tedy musela zvednout a kouzlem spravit. Už si je ale nenasadila, na tento příběh vidět nemusela, stačilo to jednou slyšet.

"Prostě Petera napadlo, že jí dáme uspávací lektvar, do kterého prvně namočíme nějaký kousek masa," znělo to z jeho úst mnohem chytřeji, než to tehdy Peter formuloval, výsledek byl ale stejný. 

"Jenže tady nastával problém, že jsme potřebovali lektvar a maso. Pro maso byl vyslán Remus, jakožto častý návštěvník kuchyně, když mu dojdou zásoby čokolády," práskl svého přítele Sirius a Remus zrudnul.

"Paní Norrisová neustále syčela, proto bylo jasné, kdo od ní musí pryč. James byl tedy vybrán jako ten, kdo požádá Křiklana, pardon, profesora Křiklana o lektvar na bezesný spánek. Já s Peterem jsme měli počkat u okna a kontrolovat kočku na rozpálené plechové střeše," vtipkoval.

Když ho kdosi upozornil, že střechy tu jsou z tašek a ne z jakéhosi plechu, Sirius jen mávl rukou a oznámil třídě, že tohle není pro příběh vůbec podstatné. Pak se zhluboka nadechl a pokračoval ve vyprávění, kde se zbylí tři poberti ukáží jako větší patlalové, než ve skutečnosti byli.

"Jenže čas oběda se nemilosrdně blížil a my to chtěli mít brzy hotové. O to víc nás zarmoutila zpráva, že Křiklan nám lektvar nevydá ani pro pochybné účely, jak nazval to, co jsme dělali, ani pro nic jiného. Ještě ke všemu bude prý Křiklan zbytek dne v kabinetu, takže se k lektvaru stejně nedostaneme. Ne, že bychom tam snad chtěli jít, když by tam nebyl, to rozhodně ne, tak jsem to vůbec nemyslel," začal plést páté přes deváté Sirius a Minerva opět bolestně přivřela oči.

"Remus byl v kuchyni úspěšnější, jenže paní Norrisová se jen na maso nalákat nedala," pokračoval Sirius a vzpomínal, jak přesně to tehdy bylo. "Potřebovali jsme lektvar a profesor lektvarů nám ho odmítl vydat. Zbývala tedy jen Madame Pomfreyová."

"Už tam znovu nepůjdu," zabručel Remus po těchto slovech a Sirius se jen ušklíbl. 

"Jak jste jistě pochopili, pro lektvar byl vyslán tady Náměsíčník, když přinesl aspoň jednu ingredienci, byl mnohem úspěšnější než James. Jenže James řekl, že jeho historce Křiklan nevěřil, tak ať Remus něco předstírá, aby lektvar získal.

Během toho jsme museli Filchovi zabránit, aby vyskočil z okna v domnění, že na střechu k paní Norrisové snad doskočí," dovolil si doplnit Sirius, přičemž se pár lidí uchechtlo. Ten zbytek jen ohromeně zíral, neb si nedokázal představit, jak to bylo dál.

"Remus byl tedy vyslán a my jen čekali. Oběd už dávno končil a Remus se stále nevracel, proto byl vyslán Peter, aby obhlédl situaci. Paní Norrisová se zatím uchýlila k zoufalému kníkání, ale k Jamesovi na koště stále nevlezla. Tak moc zoufalá ještě nebyla.

Peter se vrátil po půl hodině s tím, že Remus spí na ošetřovně. Když jsem se ho ptal, jak to, že, sakra, spí, odpověděl mi, že ho Madame Pomfreyová donutila onen lektvar vypít. Nechci ani vědět, jak se jí to povedlo, ale jako malou ukázku toho vám sdělím, že Remus o té chvíli ani jednou nemluvil," ušklíbal se Sirius nad přítelovým trápením.

"A tehdy přišel ten Jamesů nápad, že si tedy onen lektvar uvaříme. Nebyl jsem úplně proti, nic jiného nám stejně nezbývalo, proto přišlo na řadu shánění receptu a přísad. Remus byl jediný, kdo něco takového uměl, jak si jistě dovedete představit, proto pro nás bylo poměrně náročné najít v knihovně návod k přípravě," popisoval dál Sirius a už se ani netajil tím, že bez Remuse je tato banda ztracená.

"A to ani nemluvím o tom, že Peter má od té doby doživotní zákaz chození do bradavické knihovny," zamumlal James, který toto vyprávění hltal snad s každým slovem více a více. Sice u toho byl, ale Sirius to uměl podat tak napínavě, že i James byl napjatý, jak to vlastně skončí.

"Všechny přísady jsme dokázali nějak sehnat, až na části tlustočerva. Tu ale přišel ten nápad, že něco takového jistě bude mít Hagrid. A protože se Filch již podruhé pokusil dostat na střechu za svojí micinkou, byl čas vyrazit k hájence našeho hajného. Hlídáním byl pověřen James, takže já s Peterem jsme šli k Hagridovi," popisoval a tady se James zvědavě naklonil, protože o této části zatím neslyšel přímo od Siriuse.

"Kromě tlustočervů chová Hagrid i jiné tvory. Ten den si Hagrid stěžoval, že mu Hafoň sežral konvičku na čaj. Možná si říkáte, že Hafoň je ještě na našeho Hagrida slabý odvar nebezpečí, jenže pak jsme se dozvěděli, co bylo v té konvičce," ušklíbal se Sirius.

"Nebudu zabíhat do přílišných detailů, jak se to stalo, ale v konvičce bylo přesně dvě stě vajíček Běhnic. To jsou takové ty malé potvůrky, co nám ukazovali ve třetím ročníku. Však víte, jak to Fortescueové málem ukouslo ucho," vzpomněl si Sirius a ukázal na Alici, která se pokoušela tlumit smích z první lavice.

"A řeknu vám, že donutit Hafoně žrát je o dost jednodušší, než ho donutit zvracet. Vymínili jsme si za pomoc dva tlustočervy. Naše pomoc při tomto incidentu byla o mnoho dražší, ale když jsme si vyčistili hábity a získaná vajíčka zahrabali do země, jak nám Hagrid vysvětlil, vydali jsme se zpět na hrad," pokračoval Sirius a Peter se uchechtl, protože moc dobře věděl, co našli, až se vrátili.

"To, že je James netrpělivý člověk, jsme všichni věděli. Jenže vůle Dvanácteráka a Filche v souboji nekončila dobře. Paní Norrisová stále zděšeně mňoukala, Filch křičel a James skoro brečel. No, jen se nedělej, kámo, brečel jsi, fakt," usadil Jamese, co si pokoušel stěžovat, Sirius.

"Řekl jsi nám, že jestli tě s tou chlupatou potvorou ještě jednou necháme o samotě, vykastruješ nás jednoho po druhém. A mám takový pocit, že ti paní Norrisová ani tolik nevadila," dodal tišeji, až se Alice v záchvatech smíchu svezla pod stůl.

"Hodiny právě odbíjely čtvrtou, když se nám povedlo rozdělat oheň pod kotlíkem. Podle návodu jsme postupovali zcela správně. James se ještě oklepával ze své zkušenosti, já jsem se o něj musel postarat, proto míchání lektvaru zbylo na Petera. A to asi byla ta chyba," ušklíbl se na svého kamaráda Sirius a Peter jen pokrčil rameny. Ani zdaleka ho to netrápilo tolik jako jeho přátele.

"Všechno se zdálo být v pořádku, lektvar byl správně světle modrý, jen možná voněl trochu méně jako čerstvě posekaná tráva a trochu více jako máslo. Nikomu z nás to ale nevadilo, chtěli jsme to všechno mít už za sebou," vyprávěl Sirius a Lily se ušklíbla.

"To jsou idioti, máslo přece ucítíš jen když dovnitř vsypeš moc rozmarýnu, to potom..." vyprávěla Alici, ale Sirius ji chvatně přerušil. 

"My víme, co se stane potom, Evansová, děkuji," odsekl jí nerudně, že ho neustále někdo přerušuje. A přitom mu to vyprávění v jeho očích tak šlo.

"Abych to stihnul, než mi tady drahá Evansová začne přeříkávat učebnici, stalo se to tak, jak nikdo neplánoval. Lektvar jsme nalili na maso a to pak James dopravil na střechu. Paní Norrisová prvně nedůvěřivě čichala, ale nakonec za hlasitého povzbuzování Filche, maso sežrala skoro celé."

"A pak se to stalo!" vyjekl James, načež ho Sirius probodl pohledem s myšlenkou, že by ho nejraději probodl i něčím jiným. James se tedy jen ušklíbl a sjel pod lavici, aby mohl Sirius pokračovat ve vyprávění.

"Jak jistě Evansová ví, máslo totiž značí jiný lektvar. A paní Norrisová se začala nebezpečně naklánět na stranu střechy. Filch skoro zabrečel, když najednou přepadla," tady udělal dramatickou pauzu, aby všem došlo, co se to vlastně stalo, "a po chvíli se vznesla do vzduchu. Na cokoliv chcete, budu vám přísahat, že najednou se vznášela a plachtila vzduchem."

Když kdosi zamumlal, že takovou volovinu v životě neslyšel, Lily povstala a vypověděla, že máslo je cítit z lektvaru vznášejícího, takže je to skutečně možné. Pak ještě dodala, že takoví tři imbecilové nemají právo na vaření lektvaru a na ošetřovnu neměli poslat Remuse, protože ten jako jediný by to takhle nezkonil.

"Jenže to ještě není všechno," zamračil se Sirius, načež Minerva slabě zaúpěla. "Věc se má tak, že paní Norrisová sice létala, ale když se jí James pokusil nabrat na koště, pokoušela se vzduchem odplavat pryč. Stejně tak jsem to zkoušel já. Paní Norrisová má na mě asi špatné vzpomínky od doby, co jsme ji protáhli vodovodními trubkami," ušklíbal se hlavní vypravěč celého příběhu.

Minerva se při jeho slovech naježila, protože skoro cítila, jak se tohle děje jí. Jednou, když byla na hlídce a pozorování, si ji vyhlédly děti a... Au, Minervu stále bolel pomyslný ocas. 

"Jenže teď jsme museli chytit létající Norrisovou a udržet přitom rovnováhu, což se na koštěti skutečně nedalo," popisoval Sirius. "Navíc se začínalo smrákat a kočka není zlatonka, aby ji James viděl všude a pořád. A protože Peter toho dne zářil brilantními nápady, vydali jsme se všichni tři přímo za Hagridem. Peterův nápad, pokusit se paní Norrisové na nohu připevnit provázek a tahat ji jako balónek za sebou, jsme svorně zavrhli."

"Možná by bylo lepší, kdyby ne," zamumlal Peter, kterému už rudly uši z toho, jak si ho neustále dobírali. Sirius se jen zasmál a pokračoval ve vyprávění.

"Hagrid nám stále dlužil službičku, proto jsme po něm chtěli něco, co nám pomůže v našem problému. Z Hagrida ale nic kloudného nevypadlo. Museli jsme si tedy poradit sami. Když jsme došli před bránu hradu celí zničení tím, že se budeme muset sami nahlásit, zasadil nám osud další ránu. Brána do hradu se totiž na noc zamyká," dodal vědoucně, až se Alice plácla do čela, že ji to hned nenapadlo.

"Pane Blacku, myslím, že tady..." začala Minerva, ale Sirius ji přerušil. 

"Počkejte, teprve se to celé rozjíždí. Tam jsme se totiž dohodli na taktice O. Obhlédnout, obklíčit, odnést. Nastražili jsme na paní Norrisovou past," tady to už Minerva definitivně vzdala.

"Museli jsme si počkat, až poletí správným směrem a pak ji chytit do lasa. Kdysi jsme to viděli v jednom mudlovském filmu, takže na tom nemělo být nic těžkého," popisoval Sirius. "Lano jsme dostali od Hagrida a udělat z něj laso nebyl problém. Pak stačilo postavit se nahoru na svah a švihnout, když poletí paní Norrisová kolem."

"Samozřejmě to dostal na starost Sirius," bavil se na přítelův účet James. 

"No a co? Tobě by to taky nešlo!" vztekal se chlapec, zatímco James popisoval neslavné pokusy, které by končily buď uškrcením Siriuse nebo někoho kolem, kdyby tam James nebyl.

"A tohohle miluješ," povzdechla si Alice hraně, když James předváděl cosi jako mrtvolu. 

Lily se ušklíbla a vložila si hlavu do dlaní. "Takové pako můžu mít fakt jenom já," přikývla smutně, ale ve své podstatě se docela bavila.

"Nebudeme zabíhat do detailů," Sirius totiž nechtěl být za blbce, "a raději si řekněme, že výsledkem byla chvíle, kdy Peter zaječel, že se paní Norrisové obrátil vítr a ona míří nad Zapovězený les," vrátil se do té osudové chvíle Sirius.

"V tu chvíli nám už byl nějaký zákaz úplně ukradený, museli jsme totiž dostihnout paní Norrisovou dřív, než si vyrazí někam nad Londýn," bavil se tou představou Sirius. "James letěl na koštěti a naháněl ji ze shora, Peter a já jsme běželi lesem a pokoušeli se přijít na něco, jak dostat paní Norrisovou dolů nebo kdy ten lektvar vlastně vyprchá," pokračoval v příběhu, kde se dostával do té legendární části.

"Čas se nám podle všeho krátil, protože James najednou signalizoval, že paní Norrisová ztrácí výšku velice pomalu, ale přece. Nebyl čas na dlouhé rozmýšlení. Zapovězený les přede mnou, paní Norrisová nade mnou a Merlin mi poslal testrála přímo před oči," nepozastavoval se nad tím, jak ho mohl vidět, protože to teď nebylo důležité. To byl zase jiný příběh, daleko temnější a hrozivější. Možná ho jednou někdo odhalí, ale dnes ne. Dnes byla chvíle, kdy Sirius uviděl testrála, měl v ruce laso a paní Norrisovou nad hlavou, ta důležitější.

"A pak?" zavolala nějaká dívka, které začalo příšerně vadit, že se Sirius odmlčel očividně ztracen v myšlenkách. Chlapec sebou trhnul a ušklíbl se nad svými myšlenkami. Pak pokrčil rameny a zazubil se.

"A pak jsem ukradl testrála," oznámil třídě a Minervě se před očima roztančily snad všechny hvězdičky, co kdy kvůli těmto pobertům viděla. "Nasedl jsem na něj, vyletěl do vzduchu a jako profesionální kovboj sestřelil paní Norrisovou do lasa," vychloubal se, načež James prohlásil, že takhle to nebylo, ale Sirius ho jediným kouzlem umlčel a podíval se výhružně na Petera. Ten zavrtěl hlavou. Jen ať si Sirius dopoví příběh, jak chce.

"Zbytek naší noci už tak zajímavý nebyl. Paní Norrisovou jsme dostali do hradu, kde se setkala se svým páníčkem Filchem. Remus se na ošetřovně ráno probudil a my tři jsme měli pořádný hlad," pokýval vesele hlavou Sirius a opět si ve své lavici sednul. Jo, takhle končí příběh podle něj. Jen ať James mlčí, ještě by z toho mohl Sirius vyjít jako ten neschopný. A přitom to vlastně celé zachránil, že ano.

"A takhle se to tehdy stalo," dodal, aby byla Minerva spokojená. Ta ale jen seděla a zničeně si prohmatávala spánky.

"To je moc hezké pane Blacku, ale já se vás ptala na tři způsoby přeměny zvířete na psací potřeby," vzhlédla konečně od papírů, co měla na stole.

 "Aha... Ehm, no, paní profesorko," vykoktal překvapeně Sirius, kterému se teď celá třída smála. Chlapec totiž zase neposlouchal a nějak vůbec netušil, co po něm Minerva chtěla. 

"Nicméně to byla velice zajímavá historka," dodala profesorka s úšklebkem.

"Vážně?" rozzářil se Sirius. 

"Ano, velmi pěkné. Tak pěkné, že si to jistě rád poslechne i profesor Brumbál. Všichni čtyři okamžitě do ředitelny. V sedm večer pak budete cídit kotlíky. Já vám dám tahat kočky vodovodním potrubím," mumlala si pro sebe vztekle.

Sirius se zvedl následován Jamesem, Peterem i Remusem, který vlastně ani za nic moc nemohl. "Tak se uvidíme večer, paní profesorko," zamával jí vesele Sirius a Minerva musela odolat pokušení hodit po něm křídu.

Když chlapci odešli, právě končila hodina. "To jsme toho zase udělali," povzdechla si Minerva, ale i ona musela uznat, že před těmi OVCE to bylo příjemné rozptýlení pro tyhle sedmáky. Když všichni pomalu odcházeli, Alice se ještě naklonila k Lily a špitla něco, po čem Lily zrudla a nakonec se i rozesmála.

"Tak tady vidíš, co všechno se může stát, když odmítneš Potterovo pozvání na rande."

Ahojky,

tak tohle byla lehce těžce šílená věc zplozená během mé prokrastinace před týdenní náloží úkolů. Řekla jsem si ale, že si něco oddechového a snad i trochu vtipného zasloužíte, po tom druhém květnu a všech vzpomínkách na padlé. A hlavně po Stejně jako vždycky, kde toho vtipného nebylo mnoho.

Snad se vám tahle kratší jednodílovka líbila, podání Siriuse jsem měla naplánované už delší dobu, ovšem tuhle šílenou zápletku nezápletku mohl vymyslet pouze pondělní mozek :D

Jak to ale teď vidím, během příštích týdnů s mnoha takovými příběhy nepočítejte, mojí prokrastinaci se blíží jistý konec a já se budu muset soustředit na méně zábavné věci. 

I tak jsem hrozně ráda za každý komentář, hlas i sledování, rozhodně doporučuju, ať vám neuteče žádné z mých nedokonalých děl a zase někdy na viděnou,

Queen of story