,,Dobrá. Můžeme vyrazit?" Zeptal se nás pan Attinger. ,,Ale jistě." Rozzářila se Fan vedle mě. Okamžitě jsme se transformovaly a to úplně nastejno. ,,Nejste vy dvě sestry?" Zeptal se nás jeden z vojáků jménem Hops. ,,My dvě? Ne.. jen dobré kamarádky." Zasmála se Fanner a vyrazila dříve než já.

,,Nastupovat pane." Otevřela jsem dveře a pan Attinger si nasedl. Zadal něco do mé navigace a podle ní jsem jela. ,,Jak se znáte z transformery, pane Attingere?" Optala jsem se jej já. ,,Jeden z vaší rasy mi nabídl spolupráci, že mi pomůže z lovem zběhlíků a on chce za odměnu dostat Optima Prima."

,,Optima Prima?" Udivila jsem se. ,,Ano, to je vůdce autob..." začal, ale já jej přerušila. ,,To vím, znám jej ze Cybertronu, ale on je tady?" Zeptám se jej. ,,Ano je, byl tady i Megatron. Dokud jej Optimus Prime nezabil." Trochu jsem přibrzdila nad tím že jej Optimus zabil. ,,Co se děje?" Byl překvapen mou reakcí, rychle jsem se poté rozjela za Fanner.

,,Nic, to bude v pořádku." Motor jsem vytočila do plných otáček a dohnala jsem Fanner. Už nám zbývalo pouhých 15 km k cíli. ,,Addeath, řekněte mi to." Naléhal na mě. ,,Dobrá, když to chcete vědět. Jedná se o to, že Megatron je mým otcem." Řekla jsem mu a on an to pouze pokýval hlavou.

,,Ach tak, pak mi je líto." Já nekomunikovala už pozbytek cesty. Jeli jsme v tichosti, k cíli zbývaly 2 km a my zabočili k nějaké staré továrně. ,,Zastavte." Obě jsme zastavily a pan Attinger ze mě vystoupil. Někam odešel za roh a po chvilce se zase vrátil. ,,Má ještě pět minut."

Fanner se transformovala a protáhla se. Na obzoru se oběvila jedna obrovská loď. ,,To se mi zdá?" Zeptala se mě Fanner, já se také transformovala a podívala jsem se na ni. ,,Doufej, že ano." Bylo mi jasné co myslí, tu loď jsem poznávala a to moc dobře. Fan se posadila na střechu jedné z budov a já se o tu samou budovu opřela.

Pan Attinger stál před námi. Z lodi se spustil menší modul, který přistál nedaleko od nás. Na boku nesl cybertronský nápis: Perla. ,,Dámy tohle je ten lovec." Z Perly vyšel mech, do tváře jsem mu neviděla neboť měl danou masku. Hned za ním vyšla femme, tu jsem okamžitě poznala, takže mi bylo jasné kdo je ten mech.

Najednou si ten mech sundal masku, nám nevěnoval absolutně žádnou pozornost. ,,Pane Attingere doufám, že máte pádný důvod pro konání této schůzky." Řekl mu, já i Fanner jsme toho mecha poznaly. ,,Hlavně klid Ady." Řekne mi Fanner a seskočí ze střechy. ,,Já? Já jsem v úplném klidu." Zasmála jsem se. ,,Mám už svůj život no ne?"

Fanner mi na to kývla. ,,No právě, jeho si nevšímej. Slib mi to." Šťouchla do mě loktem. ,,Ano slibuju ti to." Poté jsem z kříženýma servama na htudi a opřená o budova začala pozorovat ty dva. ,,Tady tyhle dvě s námi začly spolupracovat. Budou pod vaším velením." V ten moment jsem měla stochutí protestovat, ale nevydala jsem ani hlásku.

,,Co?!" Já sice udržela to samé slovo na uzdě, jak říkají lidé, ale Fanner to očividně nezvládla. ,,Je snad problém Fanner?" Ten který nám nevěnoval pozornost se náhle na nás podíval. ,,Jen ten, že na lodi s nima klidně budu..." ukázala na ně. ,,...Ale má velitelka je tady Addeath a to se nezmění."

,,Počkej co?" Natočila jsem překvapeně na Fanner hlavu. ,,Nebylo to naopak?" Zeptala jsem se jí po chvíli znovu. ,,No možná chvilku po té co jsme zmizely, ale to si byla na dně kvůli jedný věci." U té poslední věty se vražedně podívala na Lockdowna. ,,A jak ses dala do klidu, tak si zase velela ty."

,,Teď to neřeš Fanner..." začala jsem zpět vnímat pana Attingera. ,,Nuže Addeath?" Optal se mě, já měla odpověď už rozmyšlenou. ,,Klidně s ním... a né s ní. Budu spolupracovat, ale pod jednou podmínkou." Oznámím, u tohoto vyslovení jsem nesledovala pana Attingera, ale Lockdowna.

,,Jistě, ať to vyhovuje vám." Oslovil mě Attinger a já se na něj tedy podívala. ,,Fanner a já budeme mít volnou ruku, budeme si velet samy. A nikdo nám." Vítězně se usměji. ,,Co? To nemůžou! Pane Attingere!" Rozzuřila se ta femme. ,,Promiňte slečno, ale přeje si to tak. Pak to tak bude. A vy se znáte?"

Než stihl jeden z těch dvou něco začít, tak jsem je předstihla. ,,To už nestojí za řeč, pane. Každý z nás už si styl života vybral." Byla to pravda, každý z nás jsme si to vybrali a já byla teď šťastná, nic mě už nezatěžovalo.