,,Zítra mám pro vás misi. Pojedete do Mexico City, tam by mělo být podle hlášení poměrně hodně autobotů." Obě jsme kývly. ,,A dáte nám souřadnice?" V ten moment nám přišly souřadnice onoho města. ,,Ten úsek je vylidněn a vládá počítá i z pár výbuchy. A měly by jste vyrazit už dnes. Mí lidé tam jedou, připojte se k nim."

Rozumněly jsme rozkazům a vyrazily jsme z Fanner na misi. ,,Konečně. Po několik dlouhých cyklech ztrávených ve vesmíru máme akci." Přijela vedle mě. ,,No to máš pravdu. Konečně se dostaneme zpět do formy." Přidám plyn a dojedu první vozidlo naší kolony. Bylo už skoro večer, což znamenalo, že my pojedeme přes noc a budeme tam okolo brzkého rána.

**

Bylo půl druhé hodiny ranní a my jsme přejely hranice do Mexico City. Dojely jsme do části kde nikdo nebyl, bylo to tam opravdu vylidněné. Přesně jak pan Attinger zmiňoval. ,,Dobrá! Všichni pozor! Jsou blízko!" Zakřičel jeden voják a my dvě jsme se transformovaly. ,,Oči na stopkách lidi!" Pořád tam po sobě pokřikovali.

Já a Fanner jsme se rozešly pomalým tempem mezi budovy. ,,Na osmi hodinách!" Rychle jsme se otočili a uviděli jednoho bota zkrytého za budovou. Okolo dotyčného rozmístili lidé bomby a následně je odpálily. Ten bot spadl k zemi a snažil se odplazit pryč. ,,Ať vám neuteče!" Slyšela jsem a nachystala jsem si blaster.

Vylákaly jsme jej nakonec na otevřené prostranství, namířily jsme na něj, ale nevypálily a to ani lidé, ale stejně jej někdo několikrát postřelil. ,,Kdo to vypálil?!" Zeptala jsem se rázně těch lidí. ,,Nikdo z nás to nebyl." Odpověděl nějaký voják. ,,Addeath! Fanner! Stáhněte se!" Rozkázal jeden z důstojníků a my to i udělaly.

Transformovaly jsme se a zamířily si to zpět do základny. Ve zpětném zrcádku jsem si všimla nějakého cybertroňana, nedokázala jsem jej ovšem poznat. Na to se budu muset zeptat pana Attingera. ,,Kdo myslíš že to je Fanner?" Zeptala jsem se. ,,Netuším." Obě jsme pokračovaly po dálnici.

Po chvíli okolo nás projelo Lamborghini Aventador. ,,Vejtaha." Špitla Fanner, já se pousmála. ,,Má nadupaný auto, nechej jej žít." Usmála se Fanner. Nadále jsme to neřešily a razily si cestu do centrály.

**

,,Pane Attingere, smím s vámi mluvit?" On mi na to kývl a poslal ty lidi okolo něj pryč. ,,Ale zajisté Addeath." On si vystoupal na nějakou plošinu. ,,Kdo nám to pomáhal na té akci?" Vypadal zprvu zaraženě, ale poté pochopil. ,,To byl jeden z mých klientů. Dělá úplně to samé co vy dvě." Vysvětlil mi to. ,,A smím vědět o koho se jedná?"

Na to mi pokýval hlavou. ,,Odpoledne se s ním setkám. Můžete jet se mnou." Já mu odpověděla, že ano. Že s ním pojedu. ,,A pane Attingere?" Přerušila jsem jej v chůzi. ,,Ano?" Otočil se na mě. ,,Potřebovala bych i z Fanner poté na pár dní odjet. Ale to vám dám poté vědět." Oznámila jsem mu. ,,Ale jistě a kam?" Byl zvědavý. ,,Chystám svou svatbu."