Byl další den, vzbudila jsem se a uviděla jsem že je již jedenáct. Naproti mě stál táta a díval se na mě. Já zůstala opřená o Locka a ten mě tiskl. ,,Knockoute.." řekl táta.

Knocky: ,,Ano Lorde?"

Táta: ,,Zkontroluj ji. Zda jí nic neudělal." Knocky kývl a přistoupil ke mě.

Knock: ,,Ták posaď se." Pomalu jsem se posadila ikdyž mě boleli serva, tak jsem se zvedla.

Táta: ,,Lockdowne..." já i Lock jsme se podívali na tátu a potom na sebe.

Lock: ,,Ano pane?"

Táta: ,,Pojď proletíme se a promluvíme si." Lock se podíval na mě a já kývla jen ať letí, to i udělal.

Knocky: ,,Jak se cítíš?"

Já: ,,Už... O dost lépe..."

Knocky: ,,No... Prozatím musíš být tady." V tom do místnosti vešel červenomodrý robot. Stráže jej zastavili. ,,Pusťte jej." Rozkázal Barricade a oni jej pustili.

Knocky: ,,Ach Optime. Co tady u prajiskry děláš?!" Optimus? Co to do háje je?!

Oprimus: ,,Přišel jsem. Stále jsme z Megatronusem bratři a navíc mám pohlídat mojí neteřinku."

Knock: ,,Kterou? Máš dvě. Electru a nebo Addeath?"

Optimus: ,,Electru. K Addeath mě Megatronus nenechá ani přiblížit."

Knocky: ,,Se ti nedivím." Zasmál se. Optimus po něm hodil vražedný pohled.

Knocky: ,,Ach já zapomněl vy Primové jste strašně háklivý na srandu. Už chápu proč většina z vás nemá nikoho, žádnou femme." A zasmál se v tom do místnosti přiběhla má jakože ségra a šla k Optimovi. Potom vyšli ven.

Já: ,,Nebyl Optimus... Orion?" Knocky kývl.

Knocky: ,,Jo byl, ale řekněme, že... Rozhodlo se že se stane Primem. Optimem Primem." Pokýval rameny.

Já: ,,Kde je Garlind? Dost ráda bych mu nakopala nárazník!" Zvedla jsem se, ale Knock mě šťouchl zpět do lehu.

Knocky: ,,Je v žaláři a dneska budeš mít ještě volno. Až si budu na sto pro jistý budeš moct jít." Upozornil mě a já si připadala strašně. Zradila jsem tátu, nebo spíš opustila jsem tátu. Primusi jsem strašná dcera. Pomyslím si.

Já: ,,Ale Knocky!" Podívala jsem se zklamaně.

Knocky: ,,Žádné ale! Řek jsem že tu zůstaneš, tak tu zůstaneš."

Já: ,,A kam vlastně letěl táta z Lockem?" Knocky pohýbal rameny: ,,Co já vím. Jo a tvůj otec chtěl aby si strávila více času se svou sestrou." Protočila jsem optiky.

Já: ,,Však kolik jí je?! Dva roky?!" Vyjekla jsem.

Knocky: ,,Ne je jí pět. Lord to držel v tajnosti, před námi všemi, nejen před tebou." V tom se mezi dveřma oběvila ona. Přišla ke mě a dívala se na mě. Knocky mi naznačil ať si jdu s ní hrát. ,,Fajn." Oprskla jsem Knocka, který se smál. ,,..Ale tohle si zapamatuju." Ukázala jsem na něj prstem a ten se ještě více začal smát.

Já: ,,Ty si Electra, že?"

El: ,,Jojo. A ty si Addeath. Táta mi o tobě vyprávěl." Usmála se a já ji viděla štěstí na optikách.

Já: ,,Kéž bych to samé mohla říct já." Úsměv jsem jí musela oplatit. ,,Tak co budeš chtít dělat?" Pokračovala jsem, ona pokývala rameny a řekla, že neví.

Já: ,,Tak jo. Tak mi ukaž pokojík a uvidime co tam máš." Zavedla mě do svého a bývalého mého pokoje. Bylo to úplně stejné jako když jsem odešla.

El: ,,A kde si byla?" Tahle otázka mě trochu zaskočila, asi jí táta fakt říká všechno, narozdíl odemě.

Já: ,,No.. Já, já... já byla pryč. Nechtěla jsem se vrátit." Pousmála jsem se.

El: ,,A proč?" Vyptávala se.

Já: ,,No... Řekněme, že jsem jiná než ostatní tady v Keonu či Iaconu. Nejsem stejná." Ona kývla a dala tím najevo, že mi rozumí. Potom jsme si začaly hrát. Byla mnohem více fajn než jsem prvně očekávala. V tom jsme uslyšely trysky a ona vykřikla: ,,Táta!" Rozběhla se dolů za ním.

Já pomalu vyšla za ní a hle, opravdu to byl on, kdo právě přiletěl. Electra se rozběhla k němu a skočila mu do náruče, když si všimla, ale jeho výrazu zabrzdila a zůstala stát. Ten k ní došel a jen jí pohladil. Zpoza něho vyšel Lockdown a kupodivu celý. Stála jsem nahoře před schodama. Stále jsem měla slabé nohy, ale zvládala jsem to.

Po chvilce ke mě přiběhla Electra a skočila mi do náruče. ,,Ouhouhou..." řekla jsem jakmile jsem vyvažovala rovnováhu. Objala mé kolem krku a zašeptala mi: ,,Mám tě ráda." Já jsem jí obětí opětovala a i já jsem jí tohle zašeptala. ,,Copak jste dělaly?" Zeptal se táta.

El: ,,Ady mi pomohla z transformací." Zajásala.

Táta: ,,Vážně?" A vzal si Electru na serva.

Já: ,,Jojo. Pomohla jsem jí. Není to dokonalé, ale mám pocit, že to zvládá mnohem lépe než jsem to zvládala já." Zasmála jsem se.

El: ,,Potom si se mnou hrála. A četly jsme si pohádku." Táta se na mě usmál a šel z Electrou do jejího pokoje, aby šla nejspíš spát.

Ke mě přistoupil Lock a řekl mi: ,,Z tebe bude někdy v budoucnu skvělá matka."

Já: ,,To si nemyslím." Stále jsem pohledem sledovala Electru a ta mi zamávala, já ji to opětovala a pak zmizela v pokoji. 

Lock: ,,Ale já si to myslím." Usmál se.

Já: ,,Brát ti to nebudu." Úsměv jsem mu opětovala.

Lock: ,,Chceš být tady a nebo se vrátíme?" Podívala jsem se nerozhodně, opravdu jsem nevěděla co si myslet.

Já: ,,Já ani nevím. Nevím co si mám myslet. Chci se vrátit, ale zároveň bych chtěla být tady." Zahleděli jsme se sobě do optik.

Lock: ,,Já se budu řídit jen podle tebe. Mému otci je jedno na jak dlouho tady budeme. Záleží na tobě." Přitiskla jsem se k němu a on mě stiskl. Začala jsem usínat, tak mě chtěl uložit, ale tady jsem neměla pokoj. Což znamenalo, že jsme se vydali k lodi.