Bylo o pár dní později, to mě bylo jasné. V téhle cele kromé pár vojáků se mnou nikdo nebyl. Občas za mnou dorazila Fanner, ale to bylo jen aby mi připoměla jaká jsem strašná a neschopná. Ale dnes jsem cítila, že to bude jiné, no a taky že bylo. Dveře do cel se rozevřeli, stráže odešli a za mnou dorazil mech z zelenýma optikama. ,,Locku?" Podíval se na mě. Otevřel mi celu a vešel za mnou dovnitř, ale něco bylo jasné....

Něco se na něm změnilo, nebo v něm? Každopádně nebyl to on, ten kterého jsem znala. Pouta mě u Prajiskry nepustila za ním, on se postavil pouze u mříží a měřil si mě pohledem. Nic neříkal a to mě děsilo asi nejvíce. ,,Lockdowne?" Pohledem jsem si ho sjela od zhora dolů a naopak, ale bylo to tak. Nějakým způsobem jsem tušila, že mu Fanner nalhala onu její vymyšlenou pravdu.

,,Jak si mohla?" Zeptal se mě. ,,Co? Jak jsem co?" Lehce jsem se vzpřímila. ,,Nedělej to ještě horší než to je, prosím." Pohledem uhne do země. On mi snad už nevěřil. ,,Vždyť bych to neudělala." Snažím se to vyřešit v klidu a z chladnou hlavou. ,,Tak jak..." zvýšil na mě hlas. Takového jsem ho nikdy nepoznala, tolik vzteku a to ikdyž otce nenávidí. ,,Jak se o jeho poloze dověděli?" On jí opravdu věřil? Otočil se směrem ke stěně. Po chvilce zírání se zastavil a šel ke mě.

Znovu jsme stáli naproti sobě a koukali se sobě do optik, ale tentokrát to bylo trochu jiný. ,,Proč jí to..." nedořekla jsem to. ,,Ne. Potvrdili to i vojáci, a byla jich většina. Nechci tomu věřit, ale i otec to řekl Ady." Docela mě to šokovalo. Vždyt já bych nikdy nic takového neudělala, ikdyž Vibrala nesnáším. ,,Musíš mi věřit. Já, já, já to nebyla!" Slzy se začly pomalu drát do mých optik. ,,Nemůžeš jim to věřit." Otočil se a byl už na oddchodu.

,,Důkazy hovoří Ady jasně. Ikdyž nechci, nejde tomu jinak. Vše ukazuje, že těm co to udělali někdo vyzradil." Slzy mi začly zdobit tvář, nevěřila bych, že by tohle někdy řekl. ,,Takže my nevěříš?" Neotočil se celý pouze svou hlavu, najednou dorazili vojáci a řekli: ,,Pane, Vibral zemřel." Lockdown vrazil pěstí do mříží do kterých udělal díru. Za vojáky přišla Fanner a řekla: ,,Tak jakýpak rozsudek jí udělíme, bráško?"

Oba se na mě podívali. ,,Uvidíme, zatím ji necháme tady." Oba dva odešli zpět do paláce. Já zůstala nečinně na místě. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že jí věří. Ale pokud Vibrala napadl nějaký Keoňan, bylo jasné, že v našich řadách je zrádce. A já ho musím oběvit dřív než se rozhodne rozsudek. Jenomže to bude nelehký úkol.