Vrátili jsme se domů. Když jsem šla na balkón a sledovala v dáli rozzářené ulice Keonu, přemýšlela jsem nad tím zda bylo správné jít do konfliktu z Fanner. A zda byl správný souboj od Locka a Garlinda. Minule když se proti sobě postavili, vyvázl Lock z lehkým zraněním. Ovšem bojím se jak to bude teď. Pohled jsem upřela přes dveře do pokoje, kde se Lock připravoval na boj. Já o jeho boji z Garlindem věděla.

Ale on nevěděl o mém a Fanneřiném souboji. A byla jsem plně rozhodnuta mu o něm ani neříct. Nechtěla jsem aby se to dověděl dřív než se uskuteční, protože by mi to jenom rozmlouval a Primus ví co všechno. Zpětně jsme se obrátila na Keon. Šli vidět rozzářené ulice a přemýšlela jsem co právě asi teď táta dělá. Snažila jsem se jen nemyslet na ten souboj. Ne, že bych se Fanner bála, to né. Už jsem jí dokázala složit, ale přiznám se.

Od té doby co jsem tady, netrénuju. Je mi to putna. Každý tady má aspoň dvakrát nebo jednou týdně trénink, ale já nemám nic. Fanner tak ta je v tréninkové hale furt. Nikde jinde jí pořádně ani nevidím, a já? No tak já jsem všude možně né jen v tréninkové hale. Přesně kvůli tomu, by mi Lock zakázal bojovat z Fanner. ,,Si nervózní?" Zeptám se Locka, který stojí mezi balkonovými dveřmi.

Po chvíli se na něj otočím. ,,Tak jak před každým soubojem." Přijdu tedy k němu, až stojím zpříma před ním. ,,Hlavně se nepřetvařuj jen kvůli mě." Kouknu se mu do optik. On mě chytne za servo. ,,Proč bych se měl přetvařovat?" Viděla jsem to na něm. Ničila ho smrt jeho otce. ,,Poznám to na tobě." Řeknu posmutnějším tónem. ,,Já to nějak zvládnu." Usměje se na mě, jeho úsměv mě zahřál u jiskry.

,,Ale víš, že pokud nechceš nemusíš jít do té arény. Ty nemáš co dokazovat. Pro mě budeš vždycky ty ten pravý a né tamto malý sparkling, který si hraje na dospěláka. Nemusíš se prát jen kvůli mě." Svá serva jsem mu dala kolem pasu a opřela se mu do hrudi. ,,Musím, aby ti dal už pokoj. A budu tě bránit před každým. A navíc má u mě nevyřízený účet." Cítím jak se usměje, bylo fajn mít u sebe někoho kdo mě chápe a je schopný i zakročit.

Né jak táta, ten by zakročil jen v krajním případě. ,,Ale žádám tě tedy jen o jedno."  Řeknu. ,,Hmmm." ,,Přežij to ve zdraví. Prosím." Poprosím jej, ale vím že udělá maximum pro to, aby to ve zdraví přežil, ale naopak aby Garlind dostal co jak nejvíc přes hubu. ,,Neboj se. Všechno bude v pořádku." Už byl čas vyrazit do arény. Oba jsme tam tedy odletěli. První na zápas šel Lockdown a Garlind. Potom čekal mě a Fanneřin boj.