Už pěkných pár týdnů jenom ležím a zírám na datapad. Je to opravdu ohromně zábavné, netuším jak dlouho se takhle budu muset nudit, ale snad né už dlouho. ,,Nazdar marode." Vrazí do pokoje Galilea. ,,Konečně někdo normální s kým si můžu popovídat." Ona si ke mé přisedla.

,,Tak co?" Zeptala se mě. ,,Co? Co?" Nasadila pohled jako: Myslís to vážně. ,,Promiň už nedokážu ani z toho ležení myslet. Nudím se a to nehorázně moc." Ona se usmála. ,,Pojď protáhnutě." Šla už k východu. ,,Gali..." začla jsem ale ona vykoukla zpoza dveří a řekla: ,,A myslím to vážně."

Já si teda vzala ačkoliv nechtic fofrklacky a vyrazila jsem co jak nejrychleji za ní. ,,Malá prochajda ti prospěje." A nakonec měla pravdu malá procházka mi opravdu prospívá, konečně jen neležím a nezírám do blba. Ten strop do kteryho koukám znám už nazpaměť. Všelijaký prasklinky, vzory, malúvky vše to znám už tak dokonale, že bych udělala dokonalou repliku.

,,Co se děje zatímco já hypnotizuju strop?" Podívám se na Gali. ,,Nic moc zajímavého, jo a věděla si že v našich řadách je nová femme." To mě zarazilo, zastavila jsem se a pozorovala jsem nachvilku zem. ,,A je první důstojnicí." Dodala. ,,Co?!" Vyjeknu. ,,Nebyl prvním důstojníkem Rut?" Ona mi na to pouze kývla.

,,Ano byl, ale vzdal se toho abychom byli spolu. No a tvýho sparkmata napadla právě ona. Já myslela že ti to, ale řekl." Prozradila mi to udiveně. ,,Ne neřekl, ale asi si s ním budu muset hezky popovídat." Znovu jsme se rozešly chodbami a zamířili jsme si to do společenských prostor. ,,Ty nechceš jít na můstek?"

,,Abych se tam ukázala takhle? Ne děkuji. Radši budu tady s tebou než abych se seznamovala z nějakou novou femme, která se vyhoupla hned nahoru. Počkej a proč to nedal Fanner?" Ona pokývala rameny. ,,Fanner je z toho taky celá naštvaná, vůbec se jí nedivím. Konec konců by si to zasloužila."

Na to jsem jí kývla na souhlas, Fanner byla možná výstřední, ale velet opravdu uměla. ,,Musím souhlasit, ikdyž jsme se neměly rády teď si myslím že ji budu mít ve větší oblibě než tu femme." Gali se zasmála. ,,Co je k smíchu?" Došel k nám nějakej mech, nejspíš číšník a my si nechaly obědnat čaj. ,,Že ty a Fanner jste řekli úplně to samý."

,,Áha, no jako a dívíš se?" Zavrtěla pouze hlavou. ,,A smím se zeptat? Nevíš náhodou zda Lockdowna někdo před tím nepřetáh něčím přes hlavu?" Škodolibě se podívala na mě. ,,Na mě nemysli. Já to nebyla, čím bych jej přetáhla, leda tak berlí, ale já jsem na něj povětšinově hodná." Ona se usmála. ,,No jo my víme, Ady. No ale jen čistě teoreticky jsem musela. Ale jinak ne nikdo jej nepřetáh."