Z propletenými digity jsme došli na loď. Fanner si nás prohlédla a následně se usmála. Vypadala šťastně, netušila jsem čím to bylo. Jenomže teď mi to bylo jedno. Teď jsem se snažila nemyslet na nic ukrutného a pouze na dobré vzpomínky. ,,Hádám, že..." ani to nedořekla. ,,Ano hádáš dobře, Fanner." Úsměv jí oplatím.

,,Promiňte, že jsem vás vyrušila. Ale jedná se o to, že pan Attinger našel polohu Optima."

Bylo mi jasné, že to je naše šance. Šance ho jednou provždy dostat a zmizet z tý prokletý planety.

,,Souřadnice nám poskytnou brzy. Zatím máme letět směrem do Texasu."

Oba jsme kývli.

,,Kdepak je Azy?"

Zeptal se Lock. Byla jsem ráda, že i přesto, že chtěl mít za sparkling mecha. Si Azeret oblíbil. Koneckonců nic jiného mu nejspíš nezbývalo, ale to mi bylo jedno. Teď bylo teď, minulost je minulostí.

,,Kde asi myslíte?"

Ušklíbla se na nás. Byli dvě možnosti. Buď byla na můstku, a nebo byla u sebe v pokoji. Lock se tedy rozešel na můstek, já z Fanner zůstala na místě. Jakmile její bratr zmitel z dohledu už na mě jeli otázky.

,,Tak co? Jak si reagovala? Jak ti to řekl? Byla si v šoku?..."

,,Počkej, brzdi Fanner."

Zasměju se a ona se zastaví v vyslovování dalších otázek.

,,Takže..."

,,Takže? Nenapínej!"

,,Ano byla jsem v šoku. Kdo by v šoku nebyl?... Jak jsem reagovala? No to nejde ani popsat."

Zasmála jsem se.

,,Ta reakce nejde popsat, protože z toho šoku se dostat do reality a odpovědět. To je nelehký úkol. Samozřejmě ne ta odpověď."

,,A dál?"

,,Proč tě to tak zajímá?"

,,Kdo myslíš že byl obětní beránek."

Zasmála se. ,,Počkej, to jako fakt?"

Ona pobaveně zakývala hlavou.

,,No nebyla jsem přímo, ale poslouchat mě to už opravdu nebavilo."

Prozměnu jsem se začla smát já. Společně jsme se vydaly na můstek. Po ani ne pěti klikové cestě jsme tam dorazily.

,,Za jak dlouho myslíš, že řekne ať vememe Azeret někam pryč?"

,,Tohle ti opravdu neuhodnu, ale typnu si že brzy."

A měla jsem pravdu, po opravdové chvilce nám řekl ať ji vememe někam pryč. Což jsme také z Fanner udělaly. Malou jsme vzali a vyrazily s ní na menší lodi pryč.

,,Tam se jí to bude líbit."

Dodala po zadání kurzu, já měla Az v náruči a ona si všechno prohlížela.

,,Kam že to letíme?"

,,Ty se taky nech překvapit. Ale řeknu jedno je to tam nádherné."

Byla jsem zvědavá, alw zároveň jsem měla strach.