Už jsme byli ve vesmíru, já se cestou na můstek ještě porozhlížela zda tady nikdo ještě není. Jakmile se ujistím, že není, tak vyrážím na můstek. Dorazím tam a je jasné, že už to Lock zjistil. Obrátili jsme tedy loď a vyrazili jsme zpět na tu prokletou planetu. Když jsem přišla na můstek, tak tam Lock nebyl.

Zamířila jsem tedy na pokoj kde by měl podle všeho být. Vejdu dovnitř a s tím jej oslovím. Poté vejdu úplně a uvidím jej, jak sedí na kraji postele. Bylo vidět, že je naštvaný a nevím co všechno. ,,Tak já tě nebudu rušit." Chtěla jsem odejít, aby mohl vklidu vychladnout. ,,Ne. Pojď sem." Přišla jsem k němu a postavila se naproti němu. Chytla jsem jej za serva.

,,Netrap se tím."

,,Já se tím netrápím..."

,,Ne, trápíš. Poznám to na tobě. "

,,Mě máš už prokoukného. Co?"

,,To si piš. Znám tě uz nějaký ten den a budeme se brát, takže bych tě znát už měla."

,,No, ale teď mi je lépe."

Usmál se na mě a naznačil ať se na něj posadím. To jsem také udělala.

,,Trápí mě to, že se trápíš ty. A to kvůli věci za kterou nemůžeš."

,,Ale můžu."

Já zavrtěla hlavou.

,,Nemůžeš za to. To ti lidi ho nechali uniknout. Ty za to nemůžeš, a budu ti to opakovat tak dlouho dokud si to nepřiznáš ty sám."

,,Dobře, tak ať je po tvém." Tvářema jsme se opřeli o sebe.

,,Nechci tě takhle vidět. Takže mi slib, že to hodíš za hlavu. Chyby se stávají. Slib mi to."

,,Slibuju ti to."

Nachvilku jsme se na sebe jenom dívali. Asi si říkal v hlavě jak ho teda dostat, znovu a opět. Já nemyslela na nic, měla jsem čistou mysl. On mě servy objal okolo zad a já také. On si digity namířil mou tvář na tu svou a políbil mě. Já musela spolupracovat.

On si mě dal pod sebe, ale nepřestával mě líbat. Chvíli jsme se líbali a zašlo by to ještě dál, kdyby někdo nezaklepal. ,,Nikam nejdeš." Řekne mi. ,,A co když to je něco důležitého?" Mávl nad tím servem a znovu mě políbil, já byla zvědavá kdo to je. Shodila jsme ho ze sebe a šla jsem ke dveřím.

,,Někdy jindy." Sledoval mě pouze naštvaným pohledem, ale já jej ignorovala a otevřela jsem. Za dveřmi byla malá. Já se k ní sklonila.

,,Copak zlatíčko?"

,,Můzu tu být š váma?"

,,Samozřejmě. Ale..."

Podívala jsem se na Locka, ten koukal do stropu a zas jej nejspíš užíralo svědomí.

,,Běž za tatínkem a zkus jej rozveselit."

Usmála se a rozběhla se za ním, já se pomalu postavila a šla za nima. Sedla jsem si na kraj postele a pozorovala je. Po chvilce hraní si Azy lehla a chvilku jí tam něco Lock říkal. Ani jsem se nezajímala co to bylo, ale asi jsem měla. Řekněme že se furt koukali na mě a smáli se. Nojo tatínek se v ní nezapře.

,,Mami, poď."

Já si tedy lehla vedle nich, malá se jak překvapivě přitulila ke mě a takhle i usla. Sice chvilku potom co zahmouřila optiky se obrátila ke svému tátovi. Lock nás obě obejmul. I já jsem nakonec po přemáhání usla.