*O pár dní později*

,,A teď mi hezky pomůžeš."

Ozvalo se za mnou, já se tam otočím a kouknu se tím směrem. A jak nečekaně spatřím Sergeie.

,,S čím jako, chceš ty pomoct?"

Zasyčím směrem k němu, on ke mě přistoupí a pousměje se.

,,To brzy uvidíš."

Řekl a potéto větě hned odešel. Já zůstanu na místě, doslovně cítím před sebe a přemýšlím co by mohl chtít udělat. Po nějaké době co mě nechal samotnou za mnou nazpět přišel.

,,Pojď."

Řekl mi pouze chladně a čekal na mě až vyjdu ven.

,,A co po mě vlastně tedy chceš?"

Zavrčím na něj, on se pouze ušklíbne, vezme mě pod krkem a řekne.

,,Kdysi si na tomhle místě narazila se svou kamarádkou na něco co už dlouho hledám. A teď mi to pomůžeš najít."

Já na něj v ten moment zůstala koukat jak na svaté zjevení.

,,Počkej.. ty si fakt myslíš, že to něco, na co jsem jednou narazila nechtěně, dokážu fakt najít?"

,,Budeš muset, protože jestli ne, pak to opravdu hezké nebude."

Já jej pouze propálím pohledem a něco jen zamumlám. Poté se porozhlédnu okolo mě a rozpoznán kde jsme. Kdysi jsem zde byla nějakou chvilku z Fanner, ale nevím na co jsme zde měly narazit. Nic zvláštního zde nebylo, což mu také nakonec namítnu, ale jemu se to zřejmě nelíbilo, a tak mě vzal hrubě pod krkem.

,,Zkus přemýšlet a vzpomenout si."

Já začnu lapat po vzduchu, on mě tedy pustil, když jsem se po chvíli mohla nadechnout začnu se rozpomínat.

,,Jediný na co si vzpomínám je nával energie a nějakou zapadlou místnost."

,,Ano.. a to je právě ono. To je to co hledám a co mi... TY, pomůžeš nalézt. A bejt tebou nezkouším nic udělat, nějak se s toho vysmeknout, jen lusknutím prstu mohu něco udělat někomu s tvé rodinky."

Já jej po tomto probodla pohledem, ale raději jsem nic neriskovala a spolupracovala. Pomalu jsem se vydala do toho komplexu a začala jsem si pomalu, ale jistě vybavovat onu cestu. Po této cestě jsem se tedy vydala kupředu a snažila jsem se co nejrychleji, abych se vyhla nějakému fyzickému kontaktu s Sergeiem.

Po necelé půl hodině narazím na tu místnost odkud byl vchod do té zapadlé.

,,Tady."

Oznámím mu pouze, podívám se na něj a ukážu mu to.

,,Vidíš jak ti to jde."

Uchechtl se, přišel k tomu vchodu, poté se dostal nějak dovnitř a mě zatáhl s sebou. Před námi se tyčil nějaký trůn za kterým byl obraz.

,,To je ono, to co celou dobu hledám."

Řekne a škodolibě se usměje.

,,Co je zde? Nebo bylo?"

On se na mě pouze podívá.

,,Tohle je planeta samotného Unicrona, a odtud jde jeho moc."