Možná to zase není tak špatné, tohle vše co se kolem mě děje, proč by mi jinak rodiče svěřovali toto místo, kdyby mi nevěřily, že ho povedu jednoho dne k prosperitě. Měla jsem toto místo ráda, dobře nebylo to tady nic moc co se úrody týkalo, jednou za čas se tu objevily jedovaté výpary, ale dalo se to přežít, a adaptovat se na to. Když to zvládli předci přede mnou, tak já dokážu totéž.

S tímto myšlenkovým pochodem jsem chodila po městě sem a tam, dokud jsem se nezastavila v zahradě poblíž hradu, tam jsem se posadila na lavičku a sledovala jsem květiny kolem mě, aspoň ty co vypadali živě a zdravě. Mé rozjímání přerušil příchod Dreyi, která byla ráda, že mě vidí, tak jsem se s ní dala do řeči, než se tam neobjevila i Nia a ostatní služebné, naneštěstí si sem nevedli stráže, tak jsem byla jen ráda.

"Má paní, zaslechli jsme, že jste ve městě udělala na lidi dojem, prý jste jim za ty všechny věci zaplatila z vaší pokladnice."

"No to ano, neviděla jsem důvod, jim za to nezaplatit, když je to stálo tolik času a úsilí."

"Pravda." 

"Ono ne všude to je zvykem." okomentuje to jedna ze služebných.

"To je pravda, taky jsem to zaslechla, od toho nově příchozího, takže jsem očividně opravdu nějaký unikát, nebo nevím no. Ale prostě mi to přišlo správné nic víc. Radši bych to nehodlala dál rozebírat."

"Dobře."

"A jak se vlastně má dračice?"

"Ohh vidíte, jestli chcete, tak ji sem přineseme."

"To bych byla ráda, sice je to pár hodin, ale ráda bych ji viděla. Ať ví, že o ní jevím zájem taky, když už se o ní staráte v mé nepřítomnosti Vy všechny." pronesu s klidným tónem v hlase a přihodím k tomu i letmý úsměv, než se opět nezakoukám do tamních rostlin a květin.