Uplynuly tak dva dny, hned jsem se cítila mnohem lépe, než před nějakou tou dobou nazpět. Zrovna sem vysedávala na trůnu v hlavním sále, a zaobírala jsem se další prací nad zabezpečením mého království a jeho území. S některými lidmi jsem se na jejich návrzích o dalším postupu shodla a s dalšími nikoliv, takže jsme se dostali do menšího začarovaného kruhu. Naštěstí ho dokázala zarazit stráž, která hlásila příjezd jakési naprosto cizé osoby.

Nezbývalo nic jiného než se tedy vydat ven, a zjistit kdo to vlastně přijel a co tu chce. Vstala jsem tedy z místa a vydala jsem se rovnou směrem na nádvoří, kde už na mě čekala hlídka, zatímco zbytek hlídal na hradbách a pár členů mělo na starost onu neznámou osobu tam venku mimo hradby. Moc se mi do toho nechtělo, ale taky mi nic jiného nezbývalo, jelikož jsem se stejně nic podstatného od stráží nedozvěděla, co chce, kdo je a tak.

~Dobrá tedy, udělám to osobně a rychle, nemám na dlouhé vytlachávání čas~ pronesu si s povzdychem v duchu a jen vyjdu z bezpečné zóny hradeb tam ven na prostranství, kde už mě vítal neutrálním pohledem jakýsi muž se světlými vlasy.

"Kdo jste a co tu chcete?" pronesu na hned, aniž bych vypadala sebevíc mile.

"Jen projíždím okolo a hledám místo, kde bych mohl pár dní přečkat."

"Ahh jo tak, bohužel toto místo není kdoví jak hostinné pro přežití, nemáme toho co moc nabídnout, to jste zabloudil do špatných končin pane....." tak nějak jsem ho přerušila v jeho představení, takže jsem to naznačila nyní.

"Omluvte mě, jmenuji se Teashix Wolfguard, ale známý a přátelé mi říkají spíš Jiskra. Neptejte se mě proč, ale údajně to ke mě sedí nejvíce."

"Dobrá, mě pro změnu všichni nazývají Joraenerys Blood Dragon, jsem zdejší majitelka a vládkyně Krvavého Spáru, tady ve Staré Valyrii." očividně o mě nijak neslyšel, jinak by si mě jistě prohlížel s otevřenou pusou do kořán, ale to se nestalo.

"Těší mě lady." odvětí nazpět a jakoby se mírně poukloní, na tohle jsem fakt neměla náladu, tak jsem nad tím mávla rukou.

"To je dobré, prozatím tato formalita není nutná, prozatím." odpovím nazpět a otočím se na odchod.

"Pokud hodláte chtít přežít do dalšího dne, tak radši následujte stráže, ti Vás zavedou na bezpečnější místo za hradby, než zůstat tady mimo ně."

"Děkuji lady." tak jako tak si to neodpustil, jen jsem to tedy v duchu překousla a radši jsem si ho už nevšímala, jakmile se od nás odlepil s dvěma hlídači, řekla jsem tomu zbytku co mě doprovázel, ať ho nechají sledovat, jestli tu nebude nějak škodit. Pak jsem se vrátila nazpět do sídla.