Měl snad Hans sourozence?

Svět okolo něj se rozmazal. Na chvilku se všechno zastavilo a Hans byl docela sám. Všechny ty roky co strávil zavřený v chalupě mohl trávit s někým jiným? A pokud by sourozence měl, bála by se o něj jeho matka tolik? Zhluboka se nadechl a nechal svět znovu roztát, jeho logické myšlení konečně také začínající fungovat.

Třeba to nemusela být jeho matka. Mohla to být nějaká příbuzná, třeba jedna z jeho pratet. Vždyť o své rodině vůbec nic nevěděl, jediný o kom jeho matka kdy mluvila, byl Jeník.

Polknul.

Na druhou stranu, jak bylo možné, že o Rampelníkovi nikdy neslyšel? Jeho matka mu četla každou pohádku od MAPy, i ty, které vycházely v limitovaných edicích. Celé to bylo příliš moc zvláštní, aby se to stalo náhodou. 

Znovu se podíval na obličej oné dívky, až s takovým soustředěním, že si ani nevšiml jak se k němu přikradl Jurij.

Doporučení pro všechny: pokud někdy poznáte někoho, kdo umí magii, pokuste se s ním skamarádit. Vyplatí se to.

Těžko říct, jestli by se Hans dožil večeře, kdyby jím opravdu Jurijova dýka projela. Naštěstí tu však byla Nessa, která okamžitě mávla rukou a Hans se posunul na opačný konec věže.

Všichni podobnou situaci zažili na snídani, kde Nessa úspěšně zachránila Hanse před zadávením až přespříliš sladkým dortem, takže nikdo obočí překvapeně nezvedl. Dokonce ani Jurij nevypadal zklamaně, dýku zandavající, a klopící pohled k zemi, jakoby se Hanse před chvilkou nepokusil doslovně sprovodit ze světa.

Kdo si však nespokojeně odkašlal, byla ředitelka.

Chtěla snad Jurijovi vyčinit, že zabíjení spolužáků by neměla být náplní hodin na této elitní akademii? Samozřejmě, že ne. Hans tu byl sotva dva dny, a tato iluze byla už dávno zničenější než Nessin slovosled.

Místo toho ředitelka zabodla pohled právě do Nessy, její rudá ústa se zakrucující do úsměvu. Hans mohl přísahat, že jí po bradě stekla kapička krve.

Všichni zůstali spolu s Hansem bez hlesnutí zírat na dvojici. 

„V každé třídě je vždycky jedna čarodějnice," zašeptala ředitelka. 

Nessa zbledla, než se zhluboka nadechla, a stáhla svá ústa do tenké linky: „A je s tím snad nějaký problém? Domnívala jsem se, že tady zákony od MAPy platiti nebudou."

Magie byla sice na území celé říše nelegální, ale jen v případě, že člověk nebyl řádně vedený v indexu MAPy, a Nessa by jako princezna rozhodně v indexu vedena byla. Jenže to pochopitelně nemohla přiznat, nebo by všichni věděli co je zač, uvědomil si Hans.

„Zákony od MAPy platí snad všude, ne?!" řekla vysoká dívka, kterou si Hans pamatoval jako Claire.

„Vzhledem k tomu, že se tady pan Jurij pokusil už dvakrát o vraždu, tak bych o tom možná zkusila pochybovat," ušklíbla se Tea.  „Ale na to by naše zlatá Clarissia potřebovala mozek."

„Dala bych ti facku, zlatíčko, ale nerada se dotýkám špíny."

Tea naklonila hlavu a soucitně kývla: „O to pro tebe muselo být vlastnoruční pohřbívání své matky těžší. Větší špínu jsem nikdy neviděla."

Před tím, než mohla Claire uštědřit Tee onu facku, vstoupila mezi ně ředitelka: „Jestli se budete takhle dále chovat, tak asi poruším jedno ze svých pravidel, a zabiju vás obě sama." 

Kdyby jim s Nessou před půl hodinou ředitelka nevyhrožovala také smrtí, Hans by se možná i zasmál. Jak šlechetné to od ní bylo, že nechala děti ať se zabíjejí mezi sebou raději samy.

„Zákony od MAPy zde samozřejmě neplatí," pokračovala ředitelka. „Máme tu však jiná pravidla. A ta magii rozhodně netolerují."

Nessa couvla o kousek dozadu, málem narážející do kamenné zdi. 

„Vždyť jste- čarodějnice- sama!" odhodlal se náhle Hans. Všechno v tomhle zvláštním k zámku na to poukazovalo.

Ředitelka se k němu otočila a Hans si na moment docela přál, aby ho Jurij předtím doopravdy zabil. „Neřekla jsem, že čarodějnice samotné. Ty jsou jenom pouhými schránkami pro doopravdické zlo, čímž je magie."

„Magie dokáže býti i dobrá," zašeptala Nessa.

Ředitelka se zasmála. Hans slyšel za svůj život mnoho hrůzných věcí, mimo jiné i zpěv své vlastní matky, ale tento skřek byl nepochybně nejhorší ze všech.

„Vraťme se k našemu příběhu o Rampelníkovi, co vy na to?"

Změnila by ředitelka další chod hodiny, kdyby Hans řekl ne? Mohl jen bezmocně sledoval, jak jim věž zmizela pod nohami a celá třída se ocitla v lese. 

„Jak už jsem říkala, naše hrdinka na svoji stranu získala celé království, a měla se stát královnou. Problém nastal, když zjistila, že království nepotřebovalo čarodějnici jen tak z rozmaru. Její magie byla potřeba denně a výmluvy nemohly vydržet navždy. Proto se rozhodla Rampelníka znovu vyhledat, tentokrát však řádně připravena."

Všichni mohli pozorovat jak dívka z kapsy šatů vytáhla jakousi nádobu ve tvaru slunce a zhluboka se nadechla.

„Víte, co to je?"

Hans zavrtěl hlavou, a nezdálo se, že by na tom byl zbytek třídy o moc lépe. Jedině Nessa slabě přikývla. 

„Říká se tomu alitera. Sledujte," řekla ředitelka, a mávla rukou. 

Mezitím co dívka nejistě v ruce držela onu nádobku ve tvaru slunce, objevil se před ní Rampelník. Hans přešlápl, a než se nadál, tak dívka 'aliterii' před skřetem vytasila, odzátkovala, a on vylétl do vzduchu. Mohl si kopat nohama jak chtěl, ale už bylo pozdě. Mezi nádobkou a jím se vytvořil dlouhý zlatý proužek světla, který postupně zesiloval, nádoba se pomalu naplňující, zdánlivě jakousi lepivou zlatou tekutinou podobnou medu.

Když byla nádoba plná, tak proužek slunce vyhasl, Rampelník dopadající tvrdě na zem, a rychle utíkající pryč. 

Dívka sama očima sklouzla k teď už plné aliterii, klepající na sklo a pevně zatahující zátku. Ač stál Hans několik kroků od ní, a byla to v podstatě jenom iluze, i tak dokázal cítit teplo a vůni, kterou nádobka vydávala. Na chvilku se možná i cítil... šťastně? Jeho rty se zkroutily v jakýsi úsměv a on konečně trochu uvolnil ramena.

Jenže tento pocit netrval věčně. Dívka zátku opět vytrhla a zlatá tekutina se jí začala vpíjet do kůže. Její hnědé oči začaly blikat zlatou barvou, než se okolo ní obtočil had světla a vybuchl v tisíce malých hvězd. Dívka zkolabovala a dopadla na tvrdou zem.

Hans se musel ovládat, aby se k ní nerozeběhnul, a nezkontroloval zda je v pořádku. Naštěstí to nebyla potřeba, jelikož se po několika sekundách zvedla.

Ředitelka však jen zase mávla rukou a iluze se rozplynula. „Může to vypadat jako šťastný konec, ale nenechte se zlákat. Magie vás pomalu užírá z vnitřku. Opatrně vás zabíjí, než zbyde jen obyčejná skořápka. Tato dívka za magii zaplatila neplodností-"

„Jak mohla teda to dítě nechat tomu skřetovi?" ozvala se dívka se špatně ostříhanými vlasy, pravděpodobně Holly.

„Pro to, co se vám teď snažím sdělit, tak to není příliš důležité, ale když jinak nedáte," povzdechla si ředitelka. „Dívka Rampelníka vyhledala, a magii mu vrátila, utíkající od svého manžela. Ale svého cíle dosáhla, porodila se jí dokonce dvojčata."

Možná- možná Perníková chaloupka nebyl ten důvod, proč mu jeho matka zakázala chodit ven, uvědomil si Hans.

„Chtěla však i přesto své prvorozené dítě před skřetem uchránit, a tak se jej tajně pokusila dostat ke králi, doufající, že tam bude pod ochranou MAPy. Bohužel byl Rampelník prozíravější, a dítě na cestě vyměnil," řekla ředitelka, naklánějící hlavu do strany. „A co si z toho můžeme odnést?"

„Že si nemáme vymýšlet?" navrhl jeden z chlapců, možná Amir.

„To, že byla dívčina v pohádce úplně vypatlaná?" řekla Tea.

„Nemáme uzavírat obchodní smlouvy s podivnými skřety?" zvedla obočí Holly.

Ředitelka nad všemi návrhy zavrtěla hlavou. „Ne. Chtěla jsem jenom dokázat, jak dokáže magie ničit životy."

Nessa semkla ústa ještě pevněji, ředitelka se k ní otáčející. „Řekni mi, čím si zaplatila za svoje přemisťovací schopnosti?"

„Čarodějka nikdy svojí slabinu neodhaluje," zamumlala Nessa.

Ředitelka se na ní dlouze podívala. Její bílé oči, jakoby se okolo Nessy ovinuly a ona vyjekla: „Dobře! Dobře! Nemůžu se vody dotknouti!"

„Proto ti chci naopak pomoci a tvé kouzelné schopnosti ti vzít."

„Nemůžete mi je vzíti," zvedla Nessa bradu. „Všechny aliterie byly již dávno zničeny."

Toto se ukázalo býti nepravdivé hned za několik vteřin, jelikož ředitelka opět jen mávla rukou a v ruce jí přistála ona nádoba ve tvaru slunce.

„Ne- prosím," zašeptala Nessa. 

Ale ředitelka očividně mezi ty soucitnější opravdu nepatřila. Bez mrknutí oka nádobu odzátkovala, a všichni mohli sledovat, jak jejich spolužačka vylétla několik metrů do vzduchu, její jekot všem zvonící v uších ještě dlouho poté.

A když Hans pozoroval jak zlatý proužek mezi nádobkou a Nessou zaniká, uvědomil si důležitý, možná trochu sobecký fakt - až se ho příště pokusí Jurij zabít, Nessa už ho pravděpodobně nezachrání. Musel odsud zmizet opravdu rychle.

Druhá půlka předchozí kapitoly dopsána, budu se na vás těšit u té příští :)!

Superleontynka