31.března 2015

Z pohledu Andy

Seděla jsem u stolíku, popíjela kávu a pobrukovala si nějakou melodii, která se mi objevila kdovíjak v hlavě. Opravovala jsem eseje třetích ročníků a v podstatě s nimi nebyl žádný větší problém. Sem tam jsem se zasmála, když se nějaký až moc horlivý student snažil vyjádřit vlastními slovy něco o čem psal o odstavec dřív, jen proto aby vypadalo, že má víc textu. Zkrátka byla jsem naprosto pohroužená do své činnosti.

,,Máš dobrej den?" ozvalo se vedle mě až jsem nadskočila.

,,Jesus H. Roosevelt Crist!" vyjeknu až si kávou poleju jeden pergamen. Pak se podívám pořádně kdo mě to vlastně vyděsil v mém vlastním kabinetu a zjistím, že je to moje oblíbená ředitelka Zmijozelské koleje.

,,Lily! Nemůžeš mě takhle děsit!" obořím se na ni a jí se mihne ve tváři typický úšklebek.

,,Ale můžu, proč bych nemohla. Mě vždycky pobaví, jak se lidi leknou, když se někde objevím," odvětí pobaveně. Já naštvaně utírám kávu z něčí eseje a pak mi dojde, že to můžu vysušit hůlkou.

,,Nemůžeš vrazit do cizího kabinetu jen tak bez vyzvání!" oponuju jí, ale na to má svou vtipnou průpovídku.

,,Nebylo zamčeno a když není zamčeno, v podstatě to znamená, že můžeš dál."

Nojo bezpochyby máš nějaké hraničářské kvality to nepopírám, ale proč mě vlastně otravuješ?" zabrblám, když dám esej jakžtakž do pořádku.

,,Zítra je apríl, a na památku Freda a vlastně i George mě napadlo něco legendárního," vypadne z ní a je vidět, že je do svého plánu celá žhavá. Úplně vidím ty bláznivé ohníčky v jejích očích.

,,Áha? Tak jo podívej, nejsme na tohle už trochu...staré? Tím chci říct, jsme učitelky..."

,,Právě proto to nikdo nebude čekat! Hele to musíme, už kvůli Pobertům. Jamie by měl nedávno narozeniny."

,,To já samozřejmě vím! Jeho narozeniny si pamatuju, i Removy a Nathiny! A Siriovy jakbysmet!" Chvíli se tak handrkujeme, než konečně přejde k věci. Je z toho tak nadšená, že si nemůže ani sednout, přechází okolo mě a nadšeně gestikuluje.

,,Dnes večer bude párty v mezikolejní spolce a my se tam za pomoci mnoholičného lektvaru vplížíme a užijeme si párty jak za starých časů a pak až odbije půlnoc, je jednoduše překvapíme. Uvidíš všichni z toho budou paf!" Zůstala jsem na ni fascinovaně zírat.

,,Toooo je hodně dobrý, ale jak víš o té párty?" zajímám se a ona se zase tajuplně ušklíbne.

,,Čirou náhodou jsem to zaslechla, víš že i stěny mají uši," prohodí jako by se nechumelilo.

,,Zvlášť když jsou ultradlouhé," podotknu a krátce se zasměju nad tou představou, jak Lily někde odposlouchává nebohé studenty.

,,Tak fajn jdu do toho. Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti," zazubím se na ni a pak už mi jen sděluje poslední drobnosti toho plánu. Začínám si myslet, že je závislá na Mnoholičném lektvaru jako Barty, když má pořád nějaký v zásobě.

,,Hmm a co když se tam ocitnou moje děti? Co když se podřeknu? Co když z toho bude akorát trapas?" vyjdou ze mě jisté pochybnosti, když vidím, že její plán opravdu nemá sebemenší chybičku.

Naše děti ( tím míněno moje a Charlieho) byly právě ve čtvrtém ročníku, a tudíž jsem tak nějak počítala s tím, že by se tam mohly tak nějak taky vyskytovat. Dobře si pamatuju na svůj čtvrtý ročník, to jsem se Pobertům na jejich kalby vtírala neustále. Nebyla jsem jediná.

,,V klidu, to bude určitě v klidu. To zvládneš, nikdo nás nepozná a na jazyk si holt budeš dávat pozor. Vcítíš se do role a bude to úžasný," uklidňuje mě Lily a já nervózně přikyvuju.

,,Komu chceš vzít vlasy?" zeptám se ještě na poslední věc.

,,Hmm mám nějaké v zásobě, nechci to brát nikomu konkrétnímu. Jen si musíme vymyslet jména. Budeme tak cca v pátém ročníku."

,,A budeme ze Zmijozelu předpokládám," dodám za ni. Pozdvihne obočí.

,,Jen za předpokladu, že to zvládneš, jinak ne. Nechci abys naší ušlechtilé koleji udělala ostudu."

,,Za koho mě máš! Tss! Od čeho jsem Nottová, zvládnu hrát Zmijozelku úplně v pohodě. Nezapomínej, že s jedním Zmijozelem už musím pár let žít pod jednou střechou," řeknu a mám tím na mysli pochopitelně mou dceru Lizzie, kterou Moudrý klobouk, k mému naprostému nepochopení, před čtyřmi lety zařadil do Zmijozelu.

,,Dobře dobře Andy, už mlč!"

,,Shut up and dance with me? Jo tak to je tak věc, co mi celý den zní v hlavě," vypadne ze mě a začnu se smát jako idiot co má o kolečko méně.

,,O čem to u Salazara meleš?" nechápe Lily a já mezi smíchem a dušením se a opětovným nadechováním odpovídám.

,,To je jedna mudlovská písnička, myslím, že jedna z nejnovějších hitů. Hráli ji asi v rádiu a mě prostě se vynořila z paměti, a tak jsem si ji pobrukovala.

,,Áach tak, no čekám, že na té kalbě budou hrát asi spousta nových hitů. Nebude na škodu, když se v nich aspoň jedna z nás bude orientovat," podotkne s lehkým pokrčením ramen.

,,Třeba budou hrát i nějaké staré hity, třeba ze sedmdesátek a tak. Naše staré známé."

Poté nastane čas večeře, kam se samosebou vydáme jakoby nic. Pokud téhle tmavovlásce něco doopravdy jde, tak je to ukrývat, že má něco za lubem a předstírat, že se vůbec nic neděje. Což moje maličkost je úplný opak a špatně skrývám například radostné vzrušení z něčeho co má v blízké době přijít.

***

,,Takže znovu, zopakujme si to. Jsme dvě zmijozelky z pátého ročníku. Isobell Ferguson a ..."

,,Kai Lestrange," doplní mě a já se bolestně zašklebím.

,,V téhle době zní Lestrange jako pěst na oko," zaúpím a ona převrátí oči vsloup.

,, To v každé době! Vůbec ne, to úplně v pohodě," nepřipouštěla si problémy Lils a mezitím si uhlazovala svůj outfit. Zatímco ona měla košili, potrhané džíny a boty s vysokou podrážkou, já měla černé minišaty a boty na nízké platformě. Cítila jsem se v tomhle těle jako ryba ve vodě. Člověk si užíval to omládnutí, i když to bylo jen omezeně.

,,Nezapomeň, že každou hodinu si musíme vzít další dávku, mělo by nám to do půlnoci vydržet, možná i pak," připomněla mi ještě, když jsme se blížily chodbou k mezikolejní spolce. Zevnitř nebylo nic slyšet a vlastně i samotné dveře byly zamaskované ale všichni už po generace věděli, že tady ta místnost je.

,,Doufám, že ty kouzla pohlcující zvuk mají dobře provedené, jelikož na tom závisí i naše reputace," podotknu a nedá se mému teď trochu jinému hlasu upřít, že je trochu nervózní.

,,Na to, že seš lvíče jsi pěkná posera," rýpne do mě Lils a já se naščuřím.

,,Kdo je u tebe posera ty hromadu kozích bobků! Teď jsem Zmijozelka a ti rozhodně nejsou šlechetní a odvážní," ohradím se dotčeně.

,,Jenže ani zbabělí," namítne chladně moje spolupachatelka.

,, Tak pojď, už chci vidět, jak to tam vypadá," vezme mě za ruku a vtáhne mě dovnitř.

***

Vypadá to tam úžasně. Nebyla jsem tu celou věčnost. Snad od mého sedmého ročníku, když jsme tu já a pár dalších lidí pořádali oslavu na rozloučenou. Ale to bylo v roce 1981, v posledním roce první kouzelnické války.

Teď se psal rok 2015, tedy poklidné 21.století jak v kouzelnickém, tak snad i mudlovském světě.

,,Zdravím, můžeme dostat něco k pití?" pozdravila Lils hnědovlasého dlouhána, co stál za barovým pultem a měl na starosti pitný režim. Samozřejmě, že mě musela dotáhnout hned pro nějaké tekutiny, aby mě zbavila nervozity.

,,Jasná páka a co to bude dámy? Doufám, že vám už bylo patnáct, potulují se tu i menší děti víme?" a spiklenecky na nás mrknul.

,,Dám si ten jarní fresh," řekne Lily po kratším přemýšlení nad tabulkou, co ležela opřená o sklenici s brčky.

,,Já si dám to překvápko s názvem Kulový blesk, doufám, že to nebude nic silnýho pro začátek," zasměju se a stejně mám představu co by to tak mohlo obsahovat. Vždyť jsem tohle sama dělala a vymýšlela podobně rafinované názvy, pár let po sobě.

Peter mi jednou dal radu: ,,Když chceš, aby se lidi nejdřív pobavili a pak si dávali ty nejšílenější kombinace, musíš vymyslet takové názvy drinků, které budou bít do očí, že jsou něco extra." Hlavou se mi mihla letmá vzpomínka, když mě do toho všeho zaučoval. Péťa byl při Pobertovských akcích dobrý barman, to se nedalo upřít. Já pak zdědila jeho řemeslo a neskutečně mě to bavilo.

,,To se nech překvapit," zachechtá se a klepne se do čela. Pak se dal do přípravy našich objednávek. Rozhlížely jsme se okolo. Všude spousta lidí, převážně od pátého do sedmého, ale s pokročilejší hodinou se dalo najít i pár mladších studentů.

***

Zrovna jsem vyprázdnila druhou zkumavku s mnoholičným lektvarem a zapila to panákem ohnivé whisky. Lily někde s někým tancovala a já v podstatě jen seděla u baru a tlachala s barmanem, který se jmenoval Kevin a byl to sympaťák. Byl v sedmém ročníku a na Dějiny rozhodně nechodil už pár let. Nemůžu tvrdit, že bych si pamatovala všechny ze všech tříd, to ani nejde. Člověk si vždy pamatuje ty největší snaživce a ty největší průseráře. Kevin byl asi nevýrazný typ.

,,Jednu Margaritu prosím," ozvalo se vedle mě a já se ohlédla. Objevil se tam k mému úžasu.

,,Teddy Lupin!" vyjeknu nahlas a pak se zarazím. Jmenovaný se na mě překvapeně podívá.

,,Ehm my se známe?" sjede mě pohledem a já maličko zrudnu.

,,Ano...totiž, ne...já...já znám tebe," vykoktávám ze sebe, zatímco on si přebírá sklenku s Margaritou a pomalu si ji vychutnává.

,,A ty jsi?" zeptá se a já rudnu čím dál víc. Trapas.

,,Já jsem...já ...jmenuju se Isobell," podaří se mi ze sebe dostat se stejným koktáním jako předtím. On se tomu však jen zasměje.

,,Kevine, jednu Margaritu, tady pro slečnu koktavou, třeba jí to uvolní jazyk," rýpne si a já seberu veškerou kuráž.

,,Radši ohnivou whisky," vypravím ze sebe vcelku bez zadrhnutí.

,,Jak je libo, a teď odkud mě znáš Izzy? Já mám pocit, že jsem tě ještě neviděl." Potlačím úšklebek. Kdyby tak Teddy věděl, s kým se doopravdy baví.

,,No já nejsem z Mrzimoru to zaprvé a za druhé jsem o ročník níž a za třetí, ty jsi hrozně zapamatovatelný i když vypadáš občas jinak. Tahle schopnost metamorfomagie se mi vždycky ohromně líbila," řeknu, když vypiju nabízenou skleničku na ex. Nemůžu říct, že by to se mnou nic nedělalo. Už trošku ten alkohol pociťuju. Možná už hodně.

,,Páni ty si ale stalker. Hmm tak jsi z Nebelvíru?"

,,Ne, jsem had ssss," napovím mu a celkem dobře paroduju hada.

,,Woow tak to je hustý, to bych do tebe neřek," vypadne z něj překvapeně. Zničehonic za námi přichvátá mladší světlovláska.

,,Edwarde, všude tě hledám a ty se tady vybavuješ! Slíbil jsi mi tanec," ozve se dotčeně a já vyprsknu smíchy. Ta panovačnost. Zní to naprosto jako Fleur.

,,Ale no tak klid Vici, já ti ho nekradu," vyjde ze mě dřív, než se stačím zarazit. Zatraceně! Provinile si přitisknu ruku na ústa, ale už je pozdě.

,,A ty jsi kdo?" obrátí se na mě zaraženě.

,,To je Isobell, z páťáku od hadů," představí mě Teddy a ona mě sjede nedůvěřivým pohledem.

,,Neznám tě, ale ty evidentně znáš mě. To je divné. Tak pojď Teddy!" a odvleče ho mezi tančící lidi. Měla bych si dávat pozor na pusu, nebo se prořeknu dřív a všechno zkazím.

***

,,Kai to mi neuvěříš! Mluvila jsem s Teddym a pozval mě na panáka a pak přišla Victoire a ..." vychrlila jsem na Lily, když se zase náhodou objevila. Či spíš jsem se ji vydala hledat.

,,A oni nevěděli, kdo jsi a ty jo, že? Jo slyšela jsem pár lidí si vykládat. Tos nemohla držet pusu ty hloupá!" spražila mě nepěkným pohledem.

,,Já narazila jen na pár fancy kluků, s kterými jsem tančila. A taky myslím Lizzy, ta už je dost namol," pokračovala s výkladem svých zážitků.

,,To já taky," rozesmála jsem se hlasitě a ona mě musela tišit.

,,Ty si pako Iso," plácne se do čela a já se jen křením jako měsíček na hnoji a chci odejít zase za Kevinem.

,,Počkej! Nemůžeš se vybavovat s kdekým na potkání! Nezapomínej, kdo jsme!" Sykla na mě Lils a zatáhla mě zpátky.

,,Proč ne?" Opáčím nechápavě. Vtom začnou hrát jednu ze starších písniček, přesněji řečeno Good Times. Zatetelím se vzrušením, jelikož ji miluju.

,,Proč by se nemohla bavit s kdekým? Odložte už tu Zmijozelskou povýšenost!" Uslyšela jsem klučičí hlas a zničehonic se u nás objevil hlouček kluků. Nervózně jsem polkla, tuhle partičku Havrů jsem moc dobře znala.

,,Co je ti do toho ty budižkničemu!" Utrhla se na něj Lily, ale já do ní drbla ať toho nechá.

,,Jsem Robb a tohle je Tobias a Matt," představí se a já začnu předvádět typickou patnáctiletou puberťačku.

,,Já jsem Isa a toto je Kai," představím zase já nás a zabublá to ve mně smíchy když uvidím Tobiase. Z nějakého důvodu je rudý až za ušima a pomalu mu to splývá s vlasy. Když se zatváří takovým tím pohledem, jak moc ho tyhle taškařice unavují, připomene mi Charlieho a opět mám chuť se přiblble culit.

,,Tady někdo pil moc hihňavé vody," podotkne Tobias a já zmlknu, protože to přestávám dávat.

,,Tu tady myslím ani nemají. Zatančíš si Iso?" nabídne mi ruku Robb a já ji s rozpaky přijmu.

,,Bude mi potěšením," řeknu a pak se ještě ohlédnu na Lils. Ta se k nám po chvilce připojí s Mattem.

Po Good Times začnou překvapivě hrát písničky od Beatles, což mě udivuje, že to v téhle době pořád frčí. Každopádně se na ně dobře tancuje.

,,Miluju tyhle starý písničky," prohodím, zatímco děláme nejrůznější kreace a máme z toho spousta legrace, jelikož ani jeden už nejsme zrovna střízliví.

Čas ubíhá a zničehonic se mi ozve u ucha.

,,Už je po půlnoci, kdys měla poslední dávku?"

,, Tak před půlhodinou, asi bychom měly naplánovat odhalení," sdělím jí koutkem úst a najednou mě poleje horko.

,,Nechceme se přece jen vypařit?" optám se s nadějí v očích.

,,Nesmysl, musíme to dodělat ten apríl!" mávne rukou a můj zoufalý nápad odmítne.

***

,,A nyní vyhlašujeme dámskou volenku," ozve se z pódia, kde stojí zřejmě jeden z organizátorů a pouští hudbu. Ozve se nasládlá romantická melodie. Je mi jasné na co to je. Neochvějně zamířím k Robbovi, který se osvědčil jako dobrý tanečník, tak snad bude i na klasiku.

Merlinžel se ukazuje, jak zoufalá je úroveň mladé generace ve společenském tanci, takže při ploužáku se všichni doopravdy tak nějak opilecky plouží.

,,Iso! Tvoje vlasy!" vyhrkne najednou Robb polekaně a já nechápavě zdvihnu obočí.

,,Tmavnou," odvětí a já se zděsím. Jako Isobelle jsem byla světlovláska s modrýma očima. Jestli ale tmavnou, to znamená, že poslední dávka Mnoholičného lektvaru přestává působit. Pustím se Robba a těkám pohledem po spolce, než najdu svoji parťačku, jak se drápe na pódium. Jestli jí v tom brání moderátoři nebo nestabilita zapříčiněná alkoholem těžko říct.

,,Počkej tady," vydere se mi z hrdla a já cítím, že už zase mám svůj hlas a že se proměňuju zpátky. Dokazují to i ohromené reakce lidí kolem když se prodírám k pódiu. To už se Lily zmocnila mikrofonu, už i na ní je patrné, že se cosi děje. Zkrátka opět stárneme do naší podoby.

,,Ahoj všichni!" začne mluvit do mikrofonu.

,,Chceme vám jen říct, že tohle je na památku Freda a George Weasleyových a pochopitelně našich legendárních Pobertů," pokračuje a já jí do toho vpadnu.

,,Neplecha není nikdy ukončena!"

,,Teď něco pro organizátory, navzdory všem kouzlům máte problém s bezpečností! APRÍL!" Poslední slovo vykřikneme společně a celkem nahlas a tím si získáme pozornost publika, které ztichne jako když utne. Není divu, ono, když se najednou mezi omladinou vyskytnou profesorky, je to šok.

,,Právě si z vás vystřelily dvě profesorky, co údajně nemají smysl pro humor, že pane Collinsi?" má slova adresuju, jak jinak než Kevinovi, kterému, když se na mě podívá a pozná mě, přeběhne po obličeji stín děsu.

,,Nebojte se nikomu body nesebereme, i když možná tady pan Weasley by si něco zasloužil za to, že je ještě stále střízlivý," setře Lily Tobiase a já dusím smích v dlaních.

,,A teď se s dovolením Isobell a Kai loučí, děkujeme za příjemnou zábavu. Jsme rádi, že i mladá generace si umí užívat života," řeknu a pak zmizíme z pódia. Ve spolce stále panuje mrtvé ticho, jak všichni zpracovávají ten šok.

Když se objevíme venku na chodbě, rozesmějeme se na celé kolo.

,,Tohle byl hodně dobrej večer."

,,Mělo to sice svoje mouchy, ale já si to užila."