~Ne ne to nemůže být pravda, proč, jak?? Co tohle je??~ zase mi uvízlo v hlavě, když jsem seděl v cele s ostatníma, které polapily.

"Co vy jste tu taky?" ozve se nečekaně hlas z cely pár desítek metrů ode mě.

"Bohužel nebo bych měl říct bohu dík." povím trpce.

"Nevím co vám přelítlo přes nos, ale měli by jsme odsud rychle vypadnout."

"Hmm no jistě a vidíš tu snad někde, nějaké klíče nebo příležitost."

"Nevím jak vy, ale já rozhodně nechci skončit na nějakém jejich opičím talíři jako hlavní chod nebo předkrm."

"To asi nikdo tady. A vůbec, co tak najednou?"

"Jak to myslíte?"

"No co tak najednou ta změna té osobnosti, pokud si dobře pamatuju, prvně jste se choval jako malé dítě, a pořád jste měl z něčeho obavy a teď vuala jste se jakože změnil a stal se z vás ten nejvíc nejodvážnější a nejchytřejší člověk v celém tomhle širém světě hmm?!"

"Ale nebuďte směšný, pokud vím tak tou osobou jste přeci vy a ne já." ....... "To vy jste nás sem dotáhl, to vy jste chtěl pomoct té své opičí ženské v nemožném, to vy..."

"Tak už dost!!" zařvu na něj vztekle .... "Už nikdy přede mnou nemluvte o té ženě, nikdy rozumíte?!"

"Hmm...." tak nějako něco chtěl ještě říct, ale jak to tak bývá stráž zakročila než se mu sotva pohnula dál pusa.

"Držte huby a to všichni!!" křikne dost jasně a zřetelně vedoucí tohohle místa.

"Hmmff." odvětí na to popuzene ona osoba co se mnou rozmlouvala po řadu těch několika minut o tom co se stalo a co se stát mělo a nemělo.

~By mě zajímalo co mu jako je~ jistě by si v duchu řekl ten dotyčný a nejenom v duchu, ale i ve skutečnosti, kdyby mohl ještě mluvit. Moc dobře jsem věděl na co by tím narážel, dalo se to poznat z mého pohledu předtím, i prvně a i teď a taky i z toho chování, prostě jsem potřeboval víc času na vstřebání toho, že někdo koho jsem mohl kdy milovat si bude brát někoho zcela jiného i když ze svých řad.

Ať se mi chtělo nebo ne, musel jsem i tak myslet na plán útěku a na možné vyjasnění toho co kdo ke komu cítí a nebo necítí a proč.

------------

"No tak drahá, přeci se nebojíte vzít za kliku vašeho domova." poví Thade, když váhavě stojím u vrat do otcova pokoje, jakmile dorazíme na místo setkání, aby jsme mu oznámily naše zásnuby.

"Ne jistě že ne drahý." povím s lehce pokřiveným posměškem, nadechnu se a dotknu se kliky a zkusím za ní zabrat, ale potom si to zase rozmyslím.

"Pokud to neuděláš ty udělám to já." řekne lehce netrpělivě Thade.

"Ale jistě jistě, hned to bude." povím na to a zkusím to znova, ale zase zaváhám.

~U Semose co jsem to jenom provedla, tohle není správné, za tohle mě zabije~ pomyslím si, když si vzpomenu na Natakase.

~Kde asi je a jak mu je~ dojde po chvilce.

"Mrr nuže dobrá udělám to já." poví Thade a tím mě jaksi vyruší z myšlenkového pochodu, vezme za kliku zabere za ní a otevře dveře, vejdeme společně dovnitř a jdeme kousek dopředu, dokud se před námi tedy kousek od nás neobjeví otcova silueta.

"A..Ari?? Jsi to ty?" poví zaraženě můj otec.

"Otče??" povím taky krapet mimo, když si všimnu toho jeho pohledu.

"Jsi to vážně ty?"

"Ano otče jsem." odpovím mu s výdechem ne moc potěšeně.

"Copak se stalo drahá?" optá se lehce starostlivě.

"To nic otče, důležité je že jsem se vrátila zpět."

"To ano a nejenom to, je živá, zdravá a neseme vám dobrou zprávu, jistě vás potěší senátore Sandare."

"Opravdu? A jaká to je zpráva?"

"No ono jde o to..." chtěla jsem to zakecat, ale Thade mi mírně sevřel ruku, tak jsem jen potichu zaskučela a radši jsem mlčela, aby mu ještě něco neprovedl.

"Ano?" pronese otec po chvilce aby se dočkal odpovědi.

"Jde o to, že vaše dcera a já se budeme brát."

"Co prosím??" řekne šokovaně.

"Že je to tak drahá Ari?" drkne do mě, abych se probrala.

"Ohh..ano ano..je to tak drahý." odpovím jakoby klidně a udělám něco jako tulivou pozu vůči Thadovy, abych tím nabrala dojem pravdivosti, no jistě že tak trochu zavrněl, očividně se mu to líbilo, ale mě se to přímo hnusilo, dělala jsem to jen, abych ochránila otce a zachránila toho kluka, pokud ho ovšem už nezachránil Natakas a jeho společníci.

"No to je...to je." sotva se dokázal můj otec nějako vyjádřit, skoro to tam s ním seklo o podlahu nebýt stolku co měl poblíž, o který se opřel a potom si následně sedl na židli, aby to rozdýchal.

"Ano??" poví na oplátku nedočkavý Thade.

"No to je skvělá zpráva, moje dcera se bude vdávat." řekne na oplátku otec a trochu se pousměje, ale asi taky mu to nepřišlo moc vhod, ale co měl dělat, kdyby nebyl stále ještě členem senátu tak by ho dal Thade rovnou popravit, ale nemůže si na něj sáhnout dokud žije a pokud se ho pokusí nějako odstranit, bude toho trpce litovat.

~Musím odsud vypadnout a to dost rychle a pokud možno musím vzít sebou i svého otce, musím najít toho kluka, musím se vrátit ke skupině, musím to vysvětlit Natakasovy.~

~Moc věcí najednou a čas pořád utíká, jestli to neprovedu ihned, tak jsem tu navždy uvězněná jako otrok pro tohohle bezmozkového, náladového, nevděčného blba, co touží jenom po moci.~ chtěla jsem něčím praštit o zem, ale nemohla jsem, potom co to otec nějako pobral jsme se odebraly pryč z jeho pokoje, aby se mohli zahájit přípravy na onu očekávanou hostinu a sňatek, se kterým se jistě Thade nechtěl nějako moc dlouho párat, jen aby dostál svého. Ono tím že si mě vezme si taky polepší na pozici jak u lidí tak i v senátu samotném, kromě pár členů a mého otce v jejich čele už mu nic od ultimátní vlády nad městem nic nebrání.