O pár hodin později v době dokončování příprav obřadu.

Už mě to přestávalo bavit, pořád na mě někdo šmatlal a pootáčel se mnou jako na kolotoči, v mysli jsem si přála už aby bylo po všem, protože jedině tak budu mít od tohohle klid, než nastane to horší. Aspoň že Thade do místnosti nechodil tak jako stráže nebo Attar, tohle se ještě dodržovalo a dodržovat bude, že nevěstu nesmí ženich a nikdo další ze svědků vidět, krom družiček, jediný problém byl že jsem nikoho neměla kromě otce a ani ten sem nesměl, takže si tak jako ostatní musel počkat až vyjdu ven v době, kdy mě bude moct odvést k oltáři.

"Jak se cítíte madam?"

"Ehh cože prosím?" řeknu nazpět tak nějako zamyšleně, spíš jsem se viděla v náručí Natakase.

"Jak se cítíte madam?" poví znova ona osoba.

"Sedí vám?" optá se posléze na to jen tak pro jistotu.

"Ale ano, jistě jsou perfektní a je mi skvěle, jak by ne, vždyť se dneska vdávám."

"To ano, je to jedno z požehnáních, kterých si máme cenit a být z toho spokojeni co to jenom jde, jistě to bude dlouhý a krásný svazek."

"Ale jistě, navždy tak se to přeci myslí, tak to asi tak bude." povím povadle pro změnu.

"Vás netěší, že si budete brát generála...tedy budoucího senátora Thada?"

~Kdyby to tak bylo vypadala bych asi jinak ve tváři~ zavrčím si v duchu.

"To ano, jen mám jisté obavy o budoucnosti města a tak, přeci jenom Thade je trochu agresivního zastání nikoliv defenzivního nebo pasivního, když se mu něco nelíbí tak se hned ostře ožene."

"Bez správného vůdce co není trochu pevného a tvrdého zastání to taky nejde, bez pravidel a zákonů nebo nařízení by tohle město pošlo madam."

"To je pravda, ale i tak, na vše se mohlo jít i z trochu jiného hlediska, to je ale už jedno." dodám nazpět a víc se o tom nebavím.

"Dobře madam." pronese zpětně ona osoba a pak pokračuje dál v úpravách, zatímco zbytek mlčel jako hrob a pomáhal jak mohl.

V místech věznice ve stejný čas.

"Tak jste už na něco přišel?"

"Ano mám pár plánů jak se odsud dostat." povím nazpět.

"No sláva a to jsme si mysleli, že na nic už nepřijdete." odpoví kysele jeden z mužů co tam byl se mnou.

"Mohl jsem to přenechat vám samotným, pokud vám dělalo problém čekat než na něco přijdu." zamračím se na oplátku.

"Ale ne ne ne..jistě to bude stát za to."

"O co tedy půjde nebo jak to chcete provést?"

"Hmmm věc se má tak..." pronesu a začnu jim to vše vykládat (Ne ne ne ani za mák nebudu to tady rozepisovat na to fakt nemám buňky nejsem stratég, takže máte smůlu prostě si to představujte dle svého a pak sami poznáte co že to byl za plán :D)

..........

..........

..........

"To jako fakt, vám asi přeplo nemyslíte?"

"A proč by ne, sám bych se ani nedivil, jestli mi chcete kazit náladu ještě víc tak prosím půjdete jako první na plac."

"Ale ne ne ne..to je dobré jen jděte vy..do toho." poví kličkovaně onen muž nazpět, tak hodím jenom úšklebek a pak se pustím do realizace útěku.

Prostě a jednoduše jsme začali dělat kravál na celé kolo tak dlouho dokud to nepřestalo strážné bavit, otevřeli dveře od cely a snažily se nás nějako usměrnit ranami do těla obušky a bičem. Bránily jsme se jediným způsobem chvíli jsme byli na zemi a převalovali se tam s bolestnými výkřiky a když nám došla trpělivost tak jsme se na ně vrhli a pokusily jsme se je co nejrychleji a nejefektivněji srazit k zemi a omráčit, aby jsme mohli uniknout ven, pokud možno bez zavolání posil. To by nebylo ale tak jednoduché, aby člověk naproti nezačal řvát o to víc, takže se tam přiřítily další opičí dozorci, popadli jsme co šlo, omráčené opy jsme strčily bokem a pak jsme s bojovým křikem vyběhli ven z cel a máchali rukama hlava nehlava, snažil jsem se útokům soupeřů vyhýbat, abych neschytal tolik ran oproti ostatním, myslel jsem si že to bude bez mrtvých, ale nebylo úniku, takže pár z těch co na nás nalítlo skončilo mimo natrvalo a už se z toho neprobrali. Celý od krve jak naší tak i jejich jsme se vypotáceli ven na vzduch, aby jsme si odpočinuly, nesměli jsme se ovšem zdržovat, jistě to někoho dalšího přiláká. Poslal jsem svoje druhy, tedy ty co zůstali do bezpečí mimo jejich držení a sám jsem se vrátil pro syna našeho vůdce, s jistým předstihem jsem ho vyvedl za zónu nebezpečí k ostatním a potom jsem se vydal hledat Ari. Musela mi toho hodně vysvětlit, takže se ji pokusím odchytit někde, kde nebude mít takové hlídání. Musel jsem to vědět ať se mi to nebo jí líbilo nebo ne.

Příprava obřadu byla už ta tam a do velkého sálu jedné z obřích budov, kde se konalo to povyražení se začali scházet lidé, propůjčil jsem si tedy převlek, abych zapadl mezi dav a mohl se volně pohybovat po prostoru sem a tam a taky tam kde normální jedinci nemají přístup.

~Tedy tady je ale lidí, to mají všichni tak rádi Thada a jeho přístup k životu a smrti?? jsou to vážně blázni~ projde mi hlavou, když se brodím davem do zapadlé uličky a skrz ní do chodeb pro služebnictvo a pomocníky, tam jsem vyčkával na to až projde skupinka, která měla na starost přípravu, jedině tak bude chvíle klidu na to, abych si s ní mohl promluvit, pokud mi tedy neunikne jinudy, ať tak či tak před nebo po obřadu otázky ji ode mě neminou.