Sedla jsem si na zem a začala jsem se dívat do dáli, moje svědomí mi říkalo, že to možná dobré nebylo jít s lidmi až sem, ale neměla jsem na vybranou, protože pokud bych nešla, tak bych určitě skončila v rukou mého lidu a se vší ctí bych se nechala vyprovodit ze světa rychleji než jsem vůbec plánovala. Sice mi lezl jejich vůdce na nervy stejně tak jako jeho hlídka co mi skoro stála za zády, ale musela jsem to vydržet, dokud se nerozhodne co bude dál.

"Jak je ti." optá se mě známý hlas v hlavě.

"Mhaaa já ani nevím.." povzdychnu si a potom se podívám na svit slunka v pozadí.

"Chybíš mi Leo." vzdychnu znova, dokud neuslyším šramot za zády, rychle se otočím tím směrem a uvidím toho doposud nejmenovaného muže jak tam stojí a hledí na mě.

"Co chcete?" pronesu otráveně.

"Nic jen jsem přišel za vámi." odpoví s klidem.

"Za mnou?? A to proč?" povím překvapeně.

"Jen tak, na kus řeči." řekne.

"Aha." dodám na závěr a zase se otočím na horizont, zatímco on si přisedne kousek ode mě a podívá se tím směrem taky. Chvíli panuje naprosté ticho, občas vítr pročísne malé kopečky písku nebo křovinatý porost opodál dokud se zase neozve jeho hlas.

"Pěkný výhled." prolomí ono ticho.

"To ano, je tu pěkně, tedy jak se to vezme." povím lehce ironicky.

"Musíte pochopit proč to udělal, nevěří vašemu lidu, podobně jako on nevěří nám, tedy až na pár výjimek."

"Já ho naprosto chápu, ale nemusel by na mě rovnou tasit nůž, stačilo to říct normálně."

"Na to moc zvyklí není, aspoň jak u koho."

"To je vidět."

"Nechová se tak pořád je to dobrý člověk, nebýt jeho tak tu taky nejsem, ale hold vás v lásce moc nemá."

"Proč?" padne otázka z mé strany a onen muž povzdechne a zahledí se do země a potom na mě.

"Abych dokončil naše představení tak se jmenuji Natakas."

"Těší mě já jsem Ari." povím, když už to dořekl.

"Taky mě těší Ari." řekne s milým úsměvem a ještě mi podá ruku na uvítanou tak si s ním potřesu.

"Takže abych dokončil to předtím, nemá moc v lásce váš druh nebo vám podobné, protože v mládí přišel o rodinu a šest let nazpátek ztratil svou manželku, měl v plánu vás vyhubit, ale byl na to podstatě sám, tedy ne doslovně, ale nebylo nás tolik na to aby jsme proti vám něco měli, nyní to je však jiné, od té doby co se tu objevil ten poutník z jiného světa se vše změnilo. Našel si novou družku a s ní vychovává jejího syna jako by to byl jeho vlastní."

"Co se stalo jeho otci."

"To nikdo ani moc neví, ale spekuluje se o tom že ho zabily opové, když byl na lovu, jeho matka z toho bylo zdrcená a tak odešla z domova kde se narodila jinam a při cestě potkala jeho a pár měsíců na to se dali dohromady jako rodina. Takže obě strany jsou zase šťastné že našli spřízněnou duši a tak to taky chtějí udržet, proto bojkotují jakoukoliv skupinu opů, kterou při cestě potkají."

"Aha tak to už to chápu ještě líp, tohle by mě nenapadlo."

"To asi nikoho, teď už to víte proč takový je, ale jinak je to hodný a vstřícný člověk, pokud víte jak na něj tak vyhoví i vašim požadavkům, když na něj uděláte nějako dojem."

"Skvělí, ale teď je otázkou jaký dojem na něj udělat a jak."

"Tak to nevím, na to budete muset přijít sama." odpoví Natakas a potom se přisune blíž k mé osobě, takže jsem si ho taky jaksi prohlédla, sice byl vzhledem od Lea hodně daleko, ale i tak byl od pohledu slušný kus muže. Delší vlasy po ramena s náběhem na černou barvu, ale co na něj bylo asi nejvíc působivé byli jeho oči, ty měl krásně zlatavě lesklé, takže to podtrhovalo tu scenérii na nebi, div jsem nezačala přemýšlet nad tím, že ho asi i políbím, od toho jsem se ovšem dřela jaksi dál. Aspoň jsem si to zprvu myslela, že to tak bude, jenomže když byl tak blízko nedalo se ani odolat, chtěla jsem být ta první, ale on mě jaksi  předběhl a věnoval mi letmý polibek na rty, takže jsem se jaksi zasekla na místě a mírně jsem přivřela oči než mi to nedošlo a ihned jsem se odsunula bokem.

"Promiňte mi.."

"Nene to já se omlouvám." vyhrknu na obhajobu.

"Asi už půjdu." povím dodatečně a rychle se zvednu z místa a rozejdu se mimo jeho pohled, při cestě pryč jsem si políbené místo projela konečkama prstů a trochu jsem se usmála, aniž bych věděla proč. Ale přišlo mi to jako kdysi jak mě políbil Leo, bylo to tak uklidňující a příjemné, takže přeci jenom kus jeho byl i v něm. Možná se jednou naplní to moje tajné očekávání, ale nechci ještě předbíhat, jde taky o to, zda to vůbec ostatní přijmou a to jak z jeho lidu tak i z toho mého, kdoví jak to všechno ještě bude, prozatím musím jen doufat v to, že nás nikdo neviděl a že to bude jen mezi námi.