Jak dva vlci, Dawn a Geist, putovali lesem, vtipy a žerty mezi nimi volně proudily. Geist si se svým suchým humorem nemohl pomoct a hravě šťouchl do Dawniny energické osobnosti, když skoro poskakovala vedle něj a pořád něco do něj hustila.

"Dawn, jsi jako malá koule chaosu," pousmál se Geist a sledoval, jak jeho nejlepší kamarádka, možná i více, poskakovala z kamene na kámen, snažíc se dohnat ptáka, jenž jí padl do oka.

Dawn, která nebrala kritiku nijak vážně, odpověděla škádlivým úsměvem: „A ty jsi jako chodící šutr s chytrejma kecama."

Geist bez rozpaků jednoduše zvedl obočí a s mírným, ne zvlášť obvyklým úšklebkem odpověděl: "Náhodný fakt? Spíš základní informace o světě kolem nás. Ale neboj se, pokusím se kvůli tobě omezit své znalosti na minimum," řekl schválně až příliš intelektuálně.

Pokračovali v cestě lesem, dobrá nálada se neustále držela ve vzduchu. Když procházeli kolem malého potůčku, Geist se náhle zastavil a zavětřil.

"Dawn, cítíš to?" zeptal se s nosem nakrčeným podezřením.

Dawn se zastavila, zhluboka se nadechla, než horlivě přikývla: ,,jo, taky to cítím. Je to jako směs medu a čerstvé trávy. Voní... lahodně. Najdem to?"

Geist souhlasil a společně se vydali hlouběji do lesa a sledovali pach se zatajeným dechem. Jak se přibližovali k jeho zdroji, vůně sílila a byla lákavější.

Dawn to zahlédla jako první, oči se jí rozšířily úžasem. "Ooo, to je obrovskej včelí úl!"

Geist si spokojeně prohlížel úl.
"Dawn, narazili jsme na zlato. Shromážděme tolik medu, kolik uneseme, a přinesme ho zpátky do smečky."

Dawn neztrácela čas a šplhala na strom (kdoví, kde se to naučila), její tlapy svíraly kůru, když se dostávala na vrchol. Utrhla pár plástů z úlu a co nejrychleji se po stromě skoro až vezla zase dolů, zpátky na zem. Jelikož zima pomalu končila a chladný okolní vzduch přetrvával, včely sotva stihly zareagovat, jak se snažily zahřát úl zevnitř. Její tvář se roztáhla do širokého úsměvu, když se jí v tlamě rozlila sladká chuť.
"Měl jsi pravdu. Med je ta nejchutnější věc, jakou jsem kdy ochutnala. Vraťme se ke smečce, než se setmí."

Geist souhlasně přikývl. Když vstoupili, přivítaly je zvědavé oči a mlsné pohledy.

Koule chaosu a Chodící šutr s chytrejma kecama se vyhřívali ve chvále, jejich srdce byla plná tepla a radosti a jejich žaludek plný cukru z ukradeného lepidla. Jejich láska a vzájemné porozumění vedly k úspěšnému "lovu" a jejich smečka byla o to šťastnější.

...

Pomohla mi umělá inteligence, teda co xd

Musela jsem to ale dost upravit, protože to třeba podle AI hodili do pytle xd

...
Věnování: Luna_Rive (Dawn), Kimitheshibainu (Geist) a všem, kteří si toto přečtou xd

Parádní obrázek Geista a Dawn patří Kimitheshibainu, děkuji!