Tato kapitolka je věnovaná NerZhul01, protože bez něj by nejspíš ani nevznikla.
Děkuju moc 🖤
                                                

Zpoza dveří se začaly ozývat tiché kroky, po kterých následovalo krátké, snad trochu váhavé zaklepání.
,,Dále," ozvala se Kate, aniž by zvedla oči od knížky, kterou držela v ruce.

,,Neměli jste pro mě přijít až k večeru?" nadzvedla v údivu obočí, když zjistila, že se jí pootevřenými dveřmi do pokoje nasoukal Geralt. Ten jen pokrčil rameny.
,,Marigold se někam vypařil a do té večeře zbývá ještě pěkných pár hodin, tak mě napadlo, že bych se za tebou mohl jít podívat," zamručel, když za sebou zavíral dveře.
V dívčině tváři se mihlo překvapení, po chvíli jí ale začaly nekontrolovaně cukat koutky úst.

,,Co je na tom vtipného?" zkřížil zaklínač ruce na hrudi a věnoval jí nechápavý, mírně zamračený pohled.
,,Nudíš se, jen si to přiznej," rozesmála se dívka tentokrát naplno.
,,Ty, Geralt z Rivie, ten slavný zaklínač ze školy Vlka..."

,, ...dobrá, to stačí," utnul ji prudkým pohybem ruky. Pak přenesl váhu z nohy na nohu a upřel na ni zamyšlený pohled.

,,Stačí říct a já klidně zase odejdu, pokud..."
,,Ne, počkej," vylétlo z ní tak nějak samo.
Její úsměv okamžitě zmizel a nahradil jej rozpačitý pohled, který vzápětí upřela do země. Ani nemusela vidět jeho mírně pobavený výraz, aby si uvědomila, že to z ní vylezlo rychle. Až moc rychle.
,,Zůstaň tu, prosím. Já... jsem ráda, že jsi přišel.
Mám z toho večera nervy v kýblu a ani zaboha se nedokážu přivést na jiné myšlenky," zamumlala.
On mezitím přešel k její posteli a posadil se vedle ní.
,,Co to čteš?" zajímal se při pohledu na červenou knihu, kterou stále držela v ruce. Dívka ztuhla.

,,N... nic, jen jsem se tam pokoušela něco najít," odpověděla spěšně a v duchu přemýšlela, jak knihu co nejrychleji uklidit zpátky do batohu, v tu chvíli už ji ale zaklínač svíral v rukách a prohlížel si její obal.
,,Zvláštní..." jeho pohled se zastavil na ornamentu, vypadající jako hodně špatná napodobenina medailonu, který nosil na krku. Nad obrázkem byly podivné soubory klikyháků, zarovnané do čtyř řad.
,,Co je to za šílený písmo?"

Kate na něj chvíli překvapeně hleděla, ale pak pochopila a tělem se jí rozlila úleva. Vzpomněla si na ten den, kdy je u města přepadl déšť a oni poté hledali hostinec. Na štítku, který visel nade dveřmi, přeci tenkrát také bylo napsáno něco, co nedokázala rozluštit.
,,Latinka," zamumlala a prohlédla na něj. ,,Tohle je latinka, kdežto vy používáte hlaholici."
Nic jí na to neodpověděl, pouze mlčky přikývl.
Na chvíli se rozhostilo ticho.

,,A nemá to alespoň nějaký obrázky?" zvedl knihu podruhé a chystal se podívat dovnitř, v tu chvíli už mu ji ale Kate přímo nadlidskou rychlostí vyškubla z ruky.
,,Nemá," natáhla se přes postel pro batoh a nacpala ji dovnitř. Zmohl se jen na překvapené pozvednutí obočí. Nechápal, co ji vedlo k takové reakci, ale rozhodl se to dál nerozebírat.

,,Dobrá, takže... nedáme si Gwent?" změnil raději téma a začal po kapsách lovit karty. Dívka se rozpačitě pousmála.
,,Vždyť jsem ti říkala, že ho neumím..."
,,Budeš ho umět do deseti minut," nenechal ji domluvit. ,,Vysvětlím ti ho, musíš si jenom vybrat balíček, za který chceš hrát."
Věnovala mu vděčný pohled.
,,Děkuju."

* * *

U Gwentu vydrželi asi dvě hodiny, tedy do té doby, než do pokoje přišla služebná a začala vyšilovat, že Kate ještě ani nezačala s přípravami na večeři. Tehdy Geralt sbalil karty a urychleně opustil místnost, zatímco Kate před hysterickou mladou ženou kapitulovala a šla se do koupelny umýt. Poté, co vylezla ven, následovala menší hádka na téma oblečení, neboť každá z nich měla zcela jinou představu o oděvu, který si dívka večer vezme na sebe. Tentokrát nakonec rezignovala služebná, která s protočením očí a slibem, že sežene něco, co by odpovídalo Katiným požadavkům, zmizela za dveřmi.

* * *

Venku už se pomalu stmívalo, když se zpoza dveří začaly ozývat tiché kroky, které se pomalu přibližovaly. Kate byla tak zaujatá pokusy o zapnutí svého oděvu, že si jich zprvu nevšimla.
Zaregistrovala je až ve chvíli, kdy se otevřely dveře a dovnitř vešel Marigold s Geraltem, přičemž jí stačil jediný pohled do odrazu zrcadla, aby zjistila, že zaklínač zrovna moc nadšeně nevypadá.

,,Notak, Geralte, buď tak hodnej a přestaň se už konečně tvářit jako kakabus. Pojďme se raději podívat, jak je na tom...
u všech bohů! Kate!" vyjekl básník při pohledu na dívku, které se konečně podařilo zapnout si pásek od kalhot.

Ta sebou při tom nečekaném zvýšení hlasu trhla a s nechápavým výrazem se otočila na své dva společníky, kteří si ji měřili od hlavy k patě. Zatímco Marigoldův pohled by se dal asi nejlépe vystihnout slovem zděšený, Geraltovi začaly cukat koutky úst, což ji mátlo snad ještě víc.

Pro jistotu ještě přejela podezřívavým pohledem halenu, kterou měla na sobě, jestli se jí za tu chvíli nepodařilo něčím ji zašpinit, ale nenalezla na ní jedinou skvrnu.

,,To snad ani není možný," pustil se do ní mezitím vyčítavým tónem básník.
,,Dneska už jsem to absolvoval jednou, máš ty vůbec představu, co to bylo za příšernost?! Téměř hodinu přesvědčovat tohohle paličatýho zaklínače, aby tam nešel v těch šílenejch hadrech, který měl už od rána na sobě, a vzal si na sebe něco normálního?! A ty mi teď uděláš to samý!"

Ke konci jeho zoufalého proslovu už se dívka začínala smát taky.
,,A co je tohle?" všiml si Marigold trojice šatů, které byly vyskládané na její posteli.
,,Tohle," snažila se Kate neúspěšně nasadit vážnou tvář, ,,je přesně ten důvod, proč se mnou ta služebná teď nemluví."
,,Co je na nich špatného?" dožadoval se vysvětlení Marigold.

,,No..." přemýšlela, jak mu to co nejjednodušeji vysvětlit, ,,víš, už od mala moc velkým fanouškem tohoto typu oblečení nejsem," pokrčila nakonec rameny.
,,Vlastně pokud si vzpomínám, šaty jsem na sobě měla asi jen třikrát v životě... a pokaždé jsem se v tom cítila strašně nepřirozeně."
,,Navíc," dodala, když viděla, že se básník nadechuje nejspíš k nějaké kousavé odpovědi, ,,ty bílé jsou nahoře strašně krátké, vypadalo by to blbě. A ty červené s černými jsou zase strašně úzké, pochybuji, že bych se do nich vůbec narvala. A když už, tak bych se brzy zbláznila z nedostatku vzduchu."

Marigold asi chtěl ještě něco namítnout, zřejmě mu ale došly argumenty, neboť chvíli jen naprázdno otevíral a zavíral pusu. Nakonec zavrtěl hlavou, prudce se otočil a odkráčel si to přímo do otevřených dveří, kde se zastavil, založil si ruce na hrudi a obrátil se čelem k nim.
,,Neopustíš tuto místnost, dokud na sobě nebudeš mít
normální obečení, jasné?!"

Když dívka vypadala, že se s ním místo toho začne hádat, rozhodl se Geralt zakročit. Popošel pár kroků dopředu, zastavil se těsně vedle ní a mírně sklonil hlavu, aby jí viděl do očí.
,,Notak," zamumlal polohlasně, aby ho slyšela jenom ona.
,,Chápu, že je ti to nepohodlné, ale zkus to pro jednou přežít, nebo se Marigold zblázní."
Při pohledu na básníka, který stále postával ve dveřích, mu nakonec chtě nechtě musela dát za pravdu.

Když se o deset minut později znovu vynořila z koupelny, tentokrát nasoukaná v dlouhých, černých šatech se stříbrným zdobením, dostalo se jí od Marigolda uznalého hvízdnutí.

Loupla po něm vyčítavým pohledem, ale nijak to nekomentovala. Sebrala ze stolku hřeben a ještě si stihla pročísnout vlasy, než vyrazili.

,,Znovu mi připomeňte... na co že jsme to vlastně měli přijít?" zarazila se dívka, když se svými společníky dorazila do hlavního sálu a viděla, že to, co se v něm odehrává, má k nějaké večeři hodně daleko.
,,No to nevím," zamračil se Geralt a hodil podezřívavým pohledem po Marigoldovi, který nahodil ten nejnevinnější výraz, jakého byl v tu chvíli schopen.

V celé místnosti stály tři podlouhlé stoly s občerstvením, ale židle u nich jaksi chyběly. Mezi lidmi, kteří postávali u stolů - a že jich tam bylo požehnaně - se proplétali sluhové roznášející na tácech skleničky s pitím. V rohu byl vyvýšený prostor ve tvaru čtverce, na kterém hráli muzikanti.

,,Věděl jsem, že byste sem jinak nepřišli," pokrčil rameny Marigold a věnoval jim široký úsměv, za který by ho Kate nejradši na místě uškrtila. Básníkův život zachránil Geralt, který si všiml jejího vražedného výrazu a zasáhl dřív, než se k němu stihla dostat do dostatečné blízkosti. Když ucítila jeho ruku kolem svých ramen, ztuhla a chvíli to vypadalo, že se mu vycukne, potom ale svěsila ruce podél těla a nechala se mírným tlakem nasměrovat ke schodům.

,,Už chápu, proč ten podvraťák tolik trval na společenském oblečení," zavrčela, když pomalu scházeli ze schodů.
,,A my mu na to skočili," přikývl neradostně Geralt a prsty na jejím rameni zesílily stisk.
,,Nějak to zvládneme... zašijeme se někam do rohu a tak za hodinu zase odejdeme... alespoň se stihneme najíst."

,,Joo, kéž by to bylo tak jednoduché," zalétla dívka pohledem na opačnou stranu sálu, kde se nacházel královský trůn.
,,Hádám, že v tomhle si Marigold nevymýšlel."

Král Foltest byl štíhlý, vysoký muž s nakrátko zastřiženými vlasy, které pod korunou, kterou měl na hlavě, skoro nebyly vidět. Při pohledu na jeho tvář Kate odhadovala, že je mu něco okolo pětatřiceti.
,,Á, to je dost, že jste tady," všiml si jich, když se jim konečně podařilo dostat se přes ostatní hosty až do kruhového prostoru před trůnem.

Na tváři se mu usídlil nic neříkající, neprostupný výraz, který Kate dokázal znervóznit snad ještě víc, než už byla.

,,Zdravím, králi," sklopila zrak a dřív, než stačil něco říct, udělala menší pukrle, jak jí to kladl na srdce Marigold celou cestou, co šli do sálu.
,,Nečekal jsem, že budeš tak mladá," pronesl místo odpovědi po chvíli ticha, ve kterém si ji zamyšleně prohlížel od hlavy k patě.
,,Alespoň že už je ti natolik lépe, že jsi se mohla dostavit. Dala jsi mým léčitelům pořádně zabrat, to ti teda řeknu. Nakonec to s výraznou pomocí mé rádkyně Ranuncul zvládli, a to myslím více než obstojně. Poté, co jsi společně se zaklínačem poskytla pomoc mým chlapům, jsme ti to ale zřejmě dlužili," odmlčel se, předklonil se na trůnu a upřel na ni jiskřivé oči.
,,Je až s podivem, maličká, jaké jsi měla štěstí... kdyby pár mých můžů nepřežilo a nezastalo se tě, když jste sem přijeli, vůbec bych tě ve svém sídle nenechal. Nevypadala jsi v tu chvíli moc... lidsky."

Zatnula zuby a uvnitř ní se všechno bouřilo proti takovému jednání, na venek ale nedala nic znát.
,,Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo," odvětila, neboť netušila, co jiného na to říct.
Mírně se ušklíbl a upřel zrak někam za ni, nejspíš na své hosty, kteří po skupinkách postávali, nebo se procházeli po sále, to vše za neustálého hovoru.
,,Nu což... můžete jít," propustil je po chvíli mávnutím ruky.
,,Napijte se, najezte, seznamte se s ostatními hosty... vždyť to, doprdele znáte, nebudu vám říkat, jak podobné akce probíhají," dokončil svůj proslov a Kate neměla tu odvahu jeho tvrzení popřít.
Pro ni tohle bude něco úplně nového.

* * *

,,To snad ani není... jak může..." vrčela potichu dívka, když spolu s Geraltem přicházeli ke stolu, který měli cestou od trůnu nejblíž.
,,Notak, uklidni se," šeptl zaklínač nazpátek a kývl na pozdrav jednomu z dvořanů, který jim věnoval zvědavý pohled.
,,Ale," konečně popadla dech a snížila hlas do sotva slyšitelného šepotu, zatímco na tváři celkem úspěšně udržovala nezúčastněný, klidný výraz, ,,jak může tak příšerný a arogantní člověk vládnout tolika lidem? Copak tohle svět dopustí?"

,,Je to tu normální," zastavil se Geralt a věnoval jí zkoumavý pohled.
,,U vás je tomu jinak?"
,,No... většinou," zamumlala a upřela zrak na stůl, ke kterému mezitím stačili dojít. Při pohledu na lahůdky, které byly spolu s různými ozdobami vyskládány po celé jeho délce, se jí sbíhaly sliny. Než si ale stačila vybrat, jestli si dá kousky pečeného masa s chlebem, nebo zkusí ochutnat toho lákavě vonícího lososa, zjevil se vedle nich Marigold a jeho ruka se sevřela kolem Katina zápěstí.

,,Nestůjte tu tak a pokračujte dál, delší postávání u stolů je považováno za nevychovanost," vychrlil na ni a dívka jen tak tak stihla chňapnout po menším talířku a nandat na něj něco, o čem o chvíli později zjistila, že je vařený krab, než ji zatáhl dobré dva metry od stolu, kde ji konečně pustil.

Věnovala mu naštvaný pohled a sváděla tichý vnitřní souboj, jestli mu má skočit po krku teď, nebo až za chvíli, to by ale kolem nich nesměla procházet ta černovlasá žena.

,,Raylo!" všiml si jí okamžitě básník a zamával na ni.
,,Marigolde, to je ale... milé překvapení," pozdravila jej, ačkoliv tón jejího hlasu moc nadšeně nezněl. Kate netušila, jestli je Marigold takový idiot, že si toho nevšiml, nebo mu to prostě jen bylo jedno, každopádně ji svižným krokem dohnal a zabředl s ní rozhovor, během něhož odešli pryč.

,,Černá Rayla," ozval se Geralt zničehonic tak blízko ní, že leknutím málem nadskočila.
,,Cože? Kdo je to?" zajímala se, když si všimla nesouhlasného pohledu, který upíral směrem, kudy básník se ženou zmizeli.
,,Žoldnéřka, jejíž jedinou zálibou je vraždění elfů..." při těch slovech dívka vytřeštila oči.

,,Předpokládám, že byla pozvána jako čestný host, celý tenhle nesmysl je podle všeho pořádaný na oslavu zničení jednoho komanda Scoia'tael, na kterém se významně podílela," pokračoval, aniž by si jejího výrazu všiml.

,,No... tak doufejme, že Marigold neudělá nějakou hloupost," zamumlala potichu, a než jí na to Geralt stačil cokoliv říct, otočila se a zamířila zpátky ke stolu s jídlem.
Zaklínač nad tím jen protočil očima, ale po chvíli se pustil za ní.

* * *

Z jedné hodiny, kterou tady chtěli maximálně strávit, se staly dvě. Dvě hodiny, během nichž Kate konstatovala, že takovéhle akce začíná nenávidět. Uvědomila si totiž, že takovéto a podobné události se točí hlavně okolo dvou věcí - drbů a alkoholu. Lidé utvoří větší či menší skupinky, ve kterých neustále o něčem melou - a mluví prakticky o všem. O hostiteli, o lidech, kteří se nedostavili, o svých zážitcích, o plánech do budoucna, ať už se týkaly čehokoliv... to vše probíhalo za hojného popíjení vína a jiných nápojů, které se zde roznášely. Kate sice ochutnávce vína, které jí bylo nabízeno ze všech stran, neodolala, ale jinak se jí dařilo držet si čistou hlavu.

Marigolda s Raylou už nikde nezahlédla, zato se jí, i když nedobrovolně, podařilo seznámit se spoustou jiných hostů. Když ji potom jeden ne zrovna sympaticky vypadající muž, který se jí představil jako Roderick de Wett, chtěl vyzvat k tanci, tak trochu zpanikařila. Zaskočil jí kousek kuřete, který v tu chvíli žvýkala, a jen co záchvat kašle pominul, co nejzdvořileji se omluvila a vyrazila směrem, kterým naposledy viděla zmizet zaklínače.

Geralt pro ni zrovna sháněl k pití něco, co by neobsahovalo alkohol, když se zničehonic objevila vedle něj a téměř křečovitě se mu zavěsila na ruku.
,,Pojďme už, prosím, pryč," zamumlala a lehce ho zatáhla směrem ke schodům, po kterých sem přišli.

,,No počkej... děje se něco?" nechápal, proč najednou vypadá tak nervózně a těká očima po místnosti, jako by čekala, že se zpoza rohu vynoří vrah se sekerou.
,,Jo!" sykla, zatímco se snažila zklidnit svůj dech.
,,Právě mě jeden povedenej hejhula vyzval k tanci... k tanci, sakra! Já nemůžu... neumím... musíme..."

Zaklínač se napřímil a přejel pohledem celý sál. Hostů tu bylo v podstatě méně, než na začátku, někteří už to zabalili. Nehrozí jim tedy, že by opustili banket příliš brzy - to bylo samozřejmě považováno za nezdvořilost.

,,No dobře... tak pojď," šeptl směrem k ní a během chvíle dorazili zpátky do chodeb prvního patra, kde se nacházely jejich pokoje. Sotva Kate zapadla do své komnaty, z úst se jí vydralo úlevné vydechnutí. Nepohodlné šaty nahradila volným dvoudílným úborem, který měl při troše představivosti připomínat pyžamo, a dokonce stihla i vlézt do postele, než se ozvalo to zaklepání.

,,Dále," zavolala a lámala si hlavu, kdo to může v tak pozdní hodinu být, pak se ale otevřely dveře a dovnitř nevešel nikdo jiný než Geralt.
,,Co se stalo?" zneklidněla, když si všimla vzteku v jeho očích a dlaní sevřených v pěst. Procedil mezi zuby pár nadávek na adresu někoho, jehož totožnost zatím neznala, a posadil se k ní na postel.

,,Nemám kde spát," sdělil jí, když se mu konečně podařilo zklidnit dech.
,,Už vím, proč jsme dole nemohli Marigolda najít... celou tu dobu byl v našem pokoji! Přitáhl si tam nějakou ženskou a... zítra ho roztrhnu jak hada," vrčel, zatímco Kate přemýšlela, jestli to, co se mu chystá navrhnout, je dobrý nápad.

,,Podívej," začala, když domluvil, ,,pomstu pak ve vhodný čas naplánujeme spolu... a postaráme se, aby to stálo za to," pousmála se a zavrtěla hlavou.
,,Protože ani já mu ten dnešní večer nezapomenu. A prozatím... můžeš přece přespat tady," navrhla mu opatrně a snažila se, aby se nejistota, kterou momentálně uvnitř cítila, nepromítla i v jejím hlase.

Naklonil hlavu k levému rameni a věnoval jí dlouhý, zamyšlený pohled.
,,Nejspíš ne. V tom křesle, které tu máš, se spí fakt nepohodlně, jak jsem měl v předchozích dnech možnost zjistit..."

,,Nenechala bych tě spát v tom křesle."

____________________________                                                

Jsem zpět!
A to jsem si nevěřila, že se k dokončení téhle kapitoly někdy dokopu... ale vidina vydání kapitoly ještě v tomto roce a to úžasné číslo, které se nedávno objevilo na místě hlasů u mé knihy, mě přesvědčily, že to půjde ^^ 🖤
Tímto vám všem tedy přeji hodně štěstí, zdraví a úspěchů do nového roku!
Upřímně... s touhle kapitolou moc spokojená nejsem, ačkoliv mě stála spousty přepisování a nakonec dopadla úplně jinak, než měla xD
Netuším, co jiného bych s tím ale ještě měla dělat 😂
Snad jen vás ujistit, že ta příští bude o něco zajímavější (pokud tedy další kapitola vůbec bude, taky bych ty pololetky, které mě čekají následující týden, vůbec nemusela přežít)
Zatím se tedy loučím a na přečtenou u další kapitoly, která je bohůmžel zase odložena na dobu neurčitou :'D.