To jsme takhle seděly. Já, mamka a sestra. Já na židli vedle stolu, mamka naproti mě a sestra na houpačce naproti mě a mamce. Byly jsme u prarodičů a jedly jsme meloun. No a co mě nenapadlo. Meloun má totiž pecky a s peckama se dá co? Přece střílet po ostatních....

Já: *vybírám pecku z melounu a rychle ho dojídám (ten meloun ne tu pecku 🙃)*
Já: *nenápadně skloním hlavu a přes vlasy se ďábelsky usměju*
Já: *chytnu pecku mezi ukazovák a palec a namířím na moji oběť - mamku. Pořád se ďábelsky usmívám a střílím*
Já: ,,Trefa!" křičím a jásám.
Mamka: *podívá se na mě pohledem alá chcešsmrtteďneboažpotom?*
Mamka: *hledá pecku a střílí po mě*
Já: *nenechám se zastrašit a opětuji palbu*
Sestra: *přidává se do naší bitvy po té, co jí melounová pecka přistála na nose*

Melounové pecky lítají všude kolem a vypadá to, že žádná strana zatím nevítězí. Válka je v plném proudu a pecky lítají všude kolem.

Mamka: *smála se až málem spadla ze židle*
Já: *trefuji mamku do tváře a mamka se na mě podívá pohledem, který naznačuje smrt*
Mamka: *pálí po mě jednu pecku za druhou a já nestíhám se ani bránit ani pálit*
Já: *kde ty pecky sakra bere? tohle mi prostě hlava nebere*
Sestra: *sama se pomalu také nestíhá bránit před palbou a pokud by toto opravdu byla válka jsem si jistá, že bychom děravý všichni tři jak cedník*
Mamka: *trefuje mě těsně do míst, kde mám mobil*
Já: ,,Neee můj mobíííl!! To ti neodpustím!" *schovávám mobil za sebe a bráním ho vlastním tělem a ještě házím po mámě pohled, který značí pomalou, dlouhou a velmi bolestivou smrt*
Já: *šmatám po melounu, kde je nejvíce pecek a už střílím po všem, co se pohne v mém dosahu*

Takhle se bojuje ještě nějakou dobu, dokud nejsem nucena vzít si mobil do ruky, poněvadž za mými zády už nebyl v bezpečí. A tady se nám to trošku zvrtlo.

Mamka: *pálí po mě pecku, ale ne z melounu, nýbrž z meruňky*
Já: *sehnu hlavu a pecka proletěla těsně nad mojí hlavou, jsem si jistá, že kdybych tu hlavu nesklonila už bych ji neměla*
Já: *já se ovšem nenechám a hledám pecku z meruňky a střílím*

Situace vypadá následovně. Já, sedím na židli a vyhýbám se peckám jak z meruněk, tak z melounu. V jedné ruce mobil ve druhé zase náboje. Mamka v obou rukách palebná síla a střílí po všem. Sestra se snaží jakžtakž přežívat, je taková ta strana, která dělá, že bojuje, ale vlastně vůbec nedělá, jen někdy něco střílí. Ovšem pak se stalo něco nečekaného, něco, co se stane jen jednou za sto let.

Mamka: *pálí po mě pecku z meruňky a já před sebe instinktivně dávám levou ruku, ano, levou, tu, ve které držím mobil*
Já: *udělám rukou s mobilem takový odpalový pohyb přesně ve chvíli, kdy se pecka dotkla mobilu, což docílilo toho, že pecka odletěla pryč a víte jak? Přesně směrem k mamce*
Já: *škodolibě se směju, když má rána trefuje mamku do čela*
Mamka: ,,Heeeej!Auuu!!" řvala mamka.
Já: *jen se strašně škodolibě směju a uklidňuji svůj mobil, který utrpěl velice silný otřes SIM karty*

Bitka skončila a jsem si jistá, že válku jsem jistojistě vyhrála já, i když jsem měla na mále.

//////////////
Po dlouhé době zase něco málo na zasmání. Dám vám radu. Nikdy, ale opravdu NIKDY, si neberte mobil sebou pokud jíte meloun. Mohlo by se stát, že by váš mobil mohl též utrpět otřes SIM karty.
Díky