I on se musel  mít skutečně na pozoru když šel do Obrtné. Možná se nedostal do Azkabanu, že ho to stálo možná víc než chtěl původně dát, ale stále měl podmínku.

Řekli to tehdy u soudu jasně, žádné bratříčkování na pochybných místech s pochybnými individui. Takže žádní jeho bývalý spolužáci také podezřelý, že byly smrtijedy. No a ovšem žádný obchod Borgia a Burkese.

Možná by to i dodržel kdyby se Narcissa nezbalila a i s Dracem neodjela na své panství ve Francii. To samo o sobě by ho možná tak nenaštvalo ale s ní odjelo i její dědictví Blacků.

Nenechala mu ani tolik aby mohl jet za nimi. Takže se tu teď jak nějaký póvl musí plížit aby mohl prodat některé skutečně cenné kousky své sbírky. Už nikdy nebude mít tolik aby mohl opět pozvednout jméno Malfoy z bláta kam ho zašlapala společnost v čele s Potterem ale snad by mohl mít dostatek na řádný život v mudlovském Londýně.

Prošel neslyšně až ke dveřím kde ho prozradil ten pitomý zvoneček. Novinka, která má upozornit na pochybné zákazníky. Jako by sem také chodili nějací jiní.

,,Á Lucius Malfoy... "Řekl muž za pultem. Byl ještě starší než si ho pamatoval ale ani on už není stejný. Nejenom co se vzhledu týče, hostit Voldemorta během posledních měsíců války se podepsalo na celé jeho rodině.

,,Není třeba to protahovat."řekl s povzdechem a položil na pult starou tašku, která měla svá nejlepší léta za sebou.
,,250 galeonů za vše."

Viděl,že se mu jeho návrh nelíbí ale to zmizelo když prošmejdil obsah tašky.
,, Platí."řekl jen a spočítal mu zlaté mince do měšce než mu ho hodil. Nejspíš nechtěl riskovat, že si to rozmyslí.
To si on ale nemohl dovolit, tohle by mu mělo nějaký čas vystačit než si v mudlovském světě najde své uplatnění.

Přesto si spíše ze zvyku mince přepočítal než z obchodu zmizel jak pára nad hrncem. Kdyby ho tu chytili už se z Azkabanu nevykroutí.

S mezi zastávkou v Gringottově bance kde si směnil galeony za Libry se vydal vstříc nepřátelskému světu, který je pro něj jednou velkou neznámou.

Něco možná zaslechl, ať už na srazech smrtijedů nebo v Bradavicích ale už pár let nevěří, že je to vše pravda.

Není přece možné aby se spolu mudlové dorozumívali bez kouzel na vzdálenost několika mil nebo aby dokonce uměli létat. To je zkrátka nepředstavitelné.
Mudlové jsou rozhodně primitivní, neinteligentní a celkově podřadní.

Když mu ty myšlenky proběhli hlavou jako už stokrát před tím, tentokrát se nad nimi ale pozastavil. Vždyť od teď i on sám bude jedním z těch mudlů tak by na něj měl začít pohlížet alespoň trochu jinak.

Tentokrát ty předsudky nechá ve svém starém světě a do nového vkročí s čistou myslí jako by o nich v životě neslyšel.

Ale k novému životu by to chtělo i nové já. To byl taky důvod proč první místo kam zamířil v novém světě byl holič, jeho účes se k mudlům se zkrátka nehodil.
Pokud chce zapadnou musí s přizpůsobit.

Musel se nechat ostříhat, převléct a když už vypadal jako čistokrevný mudla mohl vyrazit na výzkum.

Moc daleko ovšem nedorazil, protože hned na ulici ho srazil jeden mudla. Byl vyšší než on, svalnatý s hnědými vlasy a stejně hnědýma očima. Ovšem nebyl to Angličan, ten rozdíl ještě pozná.

Čehož si samozřejmě všiml náhodou když seděl na chodníku na svém natlučeném aristokratickém pozadí.

,, Omlouvám se."pronesl se silným přízvukem a nabídl mu ruku úměrně velkou k jeho tělu.,, Musel jsi mi spadnout z nebe do cesty, protože nikdo jiný než anděl být nemůžeš."

Měl chuť se zasmát, když už ne tomu příliš okatému flirtování tak tomu, že zrovna jeho nazval andělem. Vždyť on sám má blíže k ďáblu než k andělovi, temnota jeho duše tomu víc než odpovídá.
Správně by se měl zhrozit a s nadávkami na jeho adresu utíkat tak daleko jak jen to půjde ale protože si slíbil otevření na nové stránce neudělal nic z toho.

,,Nic se nestalo, skutečně jsem málo nápadný."řekl s elegancí sobě vlastní a nechal si pomoct má nohy.

,,Bylo  by ode mě sprosté vás takhle tvrdě shodit na zem a nenabídnout nic jako bolestné."řekl se stejnou lehkostí jako mladý Lucius před lety nadbíhal Narcisse a věnoval mu oslnivý úsměv. ,,Dovolte mi vás tedy pozvat do nedalekého baru na skleničku."

,, Dobře, dovolím."řekl lehce a nechal proniknout trochu jeho starého já na povrch. Přece jen ta hrdost a ego jen tak nezmizelo i když se Voldemort snažil seč mu síly stačily ho ponížit.

Tentokrát ale byl za své chování odměněn jen dalším úsměvem a jeho společník ho začal vést do baru aniž by se ho vůbec obtěžoval pustit.

On si ale pro tentokrát nehodlal stěžovat, na svůj nový začátek v tomhle světě si přece musí pořádně připít a proč ne zrovna s touto docela příjemnou společností...

Třeba ho mudlové ještě příjemně překvapí. To ukáže až čas co udělá mudla s čistou jeho rodu.

Tak hotovo,1queenofstory, i když možná neobvykle ale já tomuto Luciusovi neodolala.