Když tehdy na zápraží našla dítě s těmi nejjasnějšíma zelenýma očima věděla o koho jde. Takže ho okamžitě vzala dovnitř a teprve poté přečetla dopis od Brumbála. Bylo jasné, že se o něj postará když Sir-Black nemůže. V den kdy odešel se zapřísáhla, že jeho jméno znovu nevysloví a to ani v myšlenkách.
Přenesla ho do pokoje k vlastnímu synovi, položila ho k němu do jedné postýlky a na okamžik se jí zastavilo srdce. Jen ona věděla,že to vypadá jako kdyby se dva nepokrevní bratři sešli už v dětství. Ovšem její syn věděl co je třeba pro jeho bezpečí, pro jejich bezpečí. Už tak mladý uměl vycítit jejich strach a při pohledu jejího manžela měl vlasy téměř světlé. V těch okamžicích si vzpomněla na Lilly a její první náznaky divoké magie, bylo to podobné a přesto tak jiné. Oba budou mocní až přijde jejich čas. Teď ale musí čelit svému manželovi, muži kterého si vzala pouze z pudu sebezáchovy a aby jejímu dítěti nic nechybělo. Byl to hrubý, misogyní neandrtálec bez vychování, který si své neúspěchy rád vybíjel na lidech ve svém okolí. Jen na jejího syna ne, i když hlavně proto že ho měl za vlastní krev.

***

Přišel den kterého se obávala, jedenácté narozeniny jejich synů. Harryho si přijala za vlastního v okamžiku kdy ho uviděla na svém prahu. Věděla kdo je jeho kmotr a má kom by byla za jiných okolností povinnost se o něj postarat, nyní ale byla její vlastní.
Věděla co se dnes stane a nemohla to zastavit, tak si alespoň kluky vzala stranou aby se to Vernon nedozvěděl dřív než budou muset odjet. Sedla si s nimi jen tak do parku a čekala na sovy. Nepochybovala,že přiletí i když v Dudleyho rodném listě lhala. Když mohla přiletět k její sestře, můžou i k jejímu synovi. Sice bude pro všechny jen další mudlorozený ale na tom nesejde, její synové budou mít příležitost zůstat společně, což je něco co jí a Lilly nikdy nebylo dovoleno.
Z jejího přemýšlení jí vytrhli dvě obálky v jejím klíně. Jedna byla nadepsaná Harold J. Potter a druhá
Dudley D. Evans. Zapsala ho pod svým dívčím jménem, další věc kterou před manželem tají.
Vernon se to ale nikdy nesmí dozvědět. Pro něj budou kluci chodit do nějaké prestižní internátní školy o které v životě ani neslyšel ale tím její problémy nekončí. Musí totiž přijít na způsob jak kontaktovat toho senilního dědka, který byl ředitelem ještě v době kdy tam chodila Lilly.

***

Svět kouzel se nezměnil, stále jim Petúnie nestála za to aby za ní poslali někoho důležité. Brumbál jí poslal šafáře a když překonala první odpor musela mu dát za pravdu, v doprovodu Hagrida na příčné nebudili takový rozruch jako by tři osoby v mudlovském oblečení mohli. Nejvíc pozornosti budil Harry a ona se oháněla svým deštníkem aby od něj udržela veškeré ty podivíny dostatečně daleko, a byla úspěšná. Vzal je ke Gringottům kde vyměnila značný obnos na kouzelnickou měnu. Nejenom aby měli její chlapci vše potřebné ale i proto aby Vernon věřil,že nakupovala věci potřebné do školy pro Dudleyho, vždycky ho chtěl rozmazlovat a ona mu to pouze naoko dovolovala.
Kluci získaly jednu sovu napůl aby jí mohli pravidelně bombardovat takovým množstvím dopisů, kolik jen budou schopni napsat. Není totiž ochotná se jim dovolit se tvářit, že ve chvíli kdy odjedou vlakem do kouzelnického světa ona přestane existovat. Něco takového by jí totiž zlomilo srdce, už přišla o jednu rodinu o druhou se takhle připravit nenechá. I když musí přiznat, s tím geniálním nápadem sehnat jim sovu přišel Hagrid. Asi nebude tak neužitečný jak si na první pohled myslela. Ve skupině byl docela příjemná a osvěžující společnost, úplný Vernonův opak.

***

První dopis dostala skutečně brzy. Oba se totiž nemohli dočkat až se s ní podělí o všechny dojmy z nového světa i tím do které koleje je moudrý klobouk zařadil. Nebylo pro ní příliš velkým překvapením, že oba její chlapci skončili v Nebelvíru. Bylo to jejich dědictví a šance, že by je něco rozdělilo byla mizivá.
Dále se dozvěděla o blbci co jim znepříjemňoval život od prvního okamžiku. Když jí napsali, že Draco Malfoy nazval Dudleyho mudlovským šmejdem měla chuť tomu zmetkovi dát takový výprask, že by si měsíc nesedl. Kdyby jen věděl pravdu ale to se nestane. Přestože Dudley se v Bradavicích vrátil k podobě se kterou se narodil, už neměl důvod se skrývat před Vernonem. Dále vyprávěli o svých nových přátelích. Mladý Weasley jí nepřekvapil, to příjmení si pamatovala z vyprávění o Bradavicích z doby... její sestry.
Při vyprávění o té dívce jí ale píchlo u srdce, byla to celá Lilly v tom věku a to bez ohledu že nebyla tak pohledná. Chytrá, bystrá, všímavá a všetečná. Opět se jí zastesklo, že tam také nemohla studovat a vidět Bradavice. Ovšem když četla vyprávění svých synů měla na chvíli, na pár okamžiků pocit jako by tam byla s nimi. Viděla velkou síň, slyšela zpěv moudrého klobouku, viděla loďky plout přes černé jezero a oliheň vystrkovat chapadla.

***

První ročník vydržela. Druhý už se musela dost ovládat, obzvlášť když se její kluci nemohli dostat do školy ale když se před třemi dozvěděla, že Black utekl z Azkabanu ani velký Albus Brumbál jí nemohl zabránit aby se s nimi jela do Bradavic. A že to opakovaně zkoušel každý den kdy je držel stranou než bude čas jet na nástupiště 9 a 3/4. Ječela na něj opakovaně takovým způsobem až to i on vzdal.
To bylo nejspíš poprvé co mudla vyhrál možnost jet někam kam by rozhodně neměl. Petunii to ovšem nemohlo zastavit, nic jí nemůže zabránit ochránit syny.

***

Prvního září s nimi nastoupila do vlaku navzdory všem nevěřícným pohledům a usedla s nimi do kupé. Snažila se tvářit nenápadně když poznala muže kdo tam byl s nimi. Remus Lupin, poslední z pobertů a jediný svobodný člověk.
Nevšímala si ho a když přišli mozkomoři měla plnou náruč dětí, svých i cizích a Lupin se nakonec odhodlal zamávat tu svou absurdní hůlkou. Ovšem pozdě, na Harryho měla ta věc větší vliv než na ostatní.
,, Mami?"zeptal se Harry když konečně otevřel oči a jí spadl kámen ze srdce. Ovšem Lupin naopak zalapal po dechu. Jako by snad očekávat něco jiného. Nejspíš v tom viděl zradu vůči Lilly a Jamesovi ale tak to nebylo. Ctila jejich památku a vychovala ho jako vlastního. To je totiž to nejmenší co mohla pro svou sestru udělat.
,,Máš s tím nějaký problém?"zeptala se ho možná tvrději než musela a ochranářsky sevřela své syny jako by jí je chtěl vzít. On byl totiž i tím prvním koho podezřívala, že pomohl Blackovi utéct. Byly přece nejlepšími kamarády stejně jako byl Black s Potterem téměř bratry. Když Lupin mlčel ušklíbla se způsobem jaký měla vyhrazený pro něj a jeho kamarády.
,,Tak nepřibližuj k mým synům více než je nutné."

***

Stal se z ní jejich stín kdykoliv nebyly na hodinách, nepustila je ani na krok z dohledu. Tedy snažila se a vyšlo by jí to nebýt toho pekelného nástroje co dal Harrymu Brumbál. Prý dědictví po otci, naschvál to byl. Jak je měla chránit když ji zmizely pod neviditelným pláštěm. Dnes to ale bylo horší, obrazy viděly Blacka a měli z něj hrůzu. Ona ale tímto stihomamem netrpěla, což byl možná důvod proč za syny prolezla tím tunelem kolem toho vražedného stromu. Vrba mlátička jí asi bude děsit v nočních můrách ještě roky ale černý pes jí děti nevezmete.

***

Lupin se možná mohl tvářit jako velký ochránce ale když stanul tváří v tvář svému starému příteli na okamžik ztuhl. Ona ale ne, přešla k Blackovi a udělala něco co se na dámu rozhodně nehodí. Dala mu pěstí a do té rány vložila všechen vztek co se v ní za ty roky nashromáždil. Kluci jí chtěli zděšeně stáhnout stranou když se vzpamatovali ze šoku ale než to stihli místnost naplnil štěkavý smích.
,,Stále máš skvělou ránu, Petty."řekl hlas který neslyšela víc jak třináct let.
,, Neříkej mi tak."zavrčela ale její hlas zněl najednou příliš slabě. Když mu stála tváří v tvář opět se v ní ozvaly staré city. ,, Právo mě tak oslovit jsi ztratil dávno, tedy přesněji ses ho sám vzdal."
Teď zbytek nevěděl která bije ale na tom nezáleží, nikdo to nikdy nevěděl.
Lupin na něj už mířil hůlkou ale Black se o nic nepokusil. Stále zíral na ní jako by nemohl věřit, že tu stojí.
,, Odešel jsem abych tě ochránil, se mnou nikoho nečeká štěstí ale Jamese a Lilly jsem nezradil. To bych neudělal..."
Nesnažil se přesvědčit Lupina ani Harryho, chtěl přesvědčit jí a ona mu to nechtěla dovolit.
,,Už ti nevěřím, Siriusi. Už nikdy."zašeptala pevně.

***

Všechno se seběhlo příliš rychle. Pettigrew žije, Severus je stále parchant a Lupin měkota co potřebuje málo aby odpustil. Přesto všechno nejděsivější moment byl když se za úplňku začal Lupin měnit na vlkodlaka, tušila to ale myslela si že to byla pomluva, když z něj Brumbál udělal učitele.
Teď to ale viděla na vlastní oči a neměla strach o sebe, ani v nejmenším. Měla strach o Dudleyho, o Harryho, o Rona s Hermionou a ,což jí překvapilo, i o Blacka.
,, Jestli se necháš sežrat tak ti znovu vrazím."zavrčela a skryla děti za svá záda.
,, Záleží ti na mě, Petty."

***

Navzdory svému přesvědčení byla nepříčetná když se k ní dostalo, že Black dostal polibek. Vřískala jako Banshee, nadávala jako dlaždič a v rekordním čase bez použití magie zlikvidovala vše v ředitelně. Bylo to poprvé co ztratila veřejně své sebeovládání a viděla jak tím kluky vyděsila, přesto se nedokázala zastavit. Srdce co jí do teď zlomené bilo v hrudi se nyní rozsypalo na prach a zůstala po něm jen bolestná temna, kterou nic nedokáže utišit. Ani její děti jí v tuhle chvíli nedokázali utišit. Muž který jí před lety ukázal, že svět kouzel není špatný a může z něj vzejít něco dobrého.

***

Nepamatovala si co se stalo před tím než se Harry vrátil do minulosti ale zůstal otisk pocitu. To byl taky jediný důvod, proč se nechala přemluvit k dalšímu setkání se Siriusem Blackem. Stáli proti sobě v úplném tichu a hleděli si do očí.
,, Harryho jsem poznal, je celý James ale jedno mi pověz Petty... Kdo je ten druhý mladý muž po tvém boku ?"zeptal se.
,,Dudley Deneb Evans, můj syn."řekla pevně a byla na sebe hrdá, že se jí nezasekl hlas. Poprvé jí kluci mohli slyšet říct Dudleyho celé jméno, protože je v mudlovském světě tak neobvyklé, že o ho nezmiňovala ale věděla že Sirius pochopí. Deneb je totiž jméno souhvězdí, přesně podle tradice o které jí kdysi vyprávěl když spolu na louce hvězdy sledovali.
,,A můj syn?"zeptal se slabě. V tu chvíli byl slyšet i vítr jaké bylo ticho. Všichni napjatě čekali co odpoví ale ona neměla potřebu. Řekla vše co bylo třeba říct, ona mu nemusí nic vysvětlovat.
,, Můj syn."řekla pevně s pohledem upřeným do jeho očí.

***

Grimmauldovo náměstí číslo 12 ten rok praskalo ve švech ale na tom jí nezáleželo. Přijala nabídku bezpečnějšího bydlení, i když to znamenalo být pod jednou střechou s Blackem. Pro své syny by udělala vše a její rozvod byl pouze formalitou. Kdyby se totiž Vernon dozvěděl kým jsou její synové už nic by je neochránilo. Samozřejmě,že Sirius z ní páčil kdo je Dudleyho otcem ale ona úspěšně vzdorovala až do chvíle kdy chtěl Black všem ukázat rodokmen rodu Blacků a tam pod ním bylo Dudleyho jméno, ovšem ne tak jak ho má napsaný v rodném listě.
Deneb Dudley Black, tohle jméno se jí bude ještě dlouho odrážet ve snech ovšem v tuhle chvíli to vedlo k možná neočekávané reakci. Seběhla až do přízemí a strhla látku co kryla obraz paní Blackové. Ta nemeškala ani okamžik a začala jí nadávat.
,,Ty mudlovské nosnice pro krvezrádcova potomka..."
,, Mudlovská běhno..."
,, Šmejdko..."
Tentokrát jí to vůbec nevadilo, řvala na ní naoplátku až do chvíle než Sirius přikryl obraz. Potřebovala ze sebe dostat frustraci, že její nejstřeženější tajemství prasklo tak snadno. Teď  to bude vědět každý v jejich podivném světě. Všichni budou vědět, že její jediný syn je nikdo jiný než zatracený Black. Syn Siriuse Blacka, který jí teď nedá pokoj dokud nebude smět být součástí jejich života. Bude si chtít vynahradit ty roky co byl pryč a ona nevydrží dlouho vzdorovat než mu to dovolí.

Není to tak dlouho co jsem se s ReleapsePandy bavila o shipu
Petunie Evansová/Sirius Black v současnosti s výzvou od 1queenofstory. Nějak mi to nedalo ale neupravovala jsem to klasicky, pouze jako směs double drabble a drabble.