Emma se probudila. Dívala se na dřevěný a šikmý strop jejich domu. Už si ani moc nevzpomínala, co se jí zdálo. Nejspíše to byla zase nějaká blbost, jako obvykle. Třeba jak jednou oceánem autem, jejich soused jim zapálil barák a nebo jak byla na záchodě uprostřed náměstí a nikomu to nepřišlo divné.
   Podívala se na budík. Blížila se sedmá hodina a paprsky slunce si jemně zahrávaly z její srstí i přes okno. Byla neděle.
   Vstala, vyčistila zuby a oblékla si nějaký jednoduchý plášť nebo sukni. Vyběhla po schodech dolů a sedla si ke stolu, kde měla nachystanou snídani. To jí potěšilo.
   Zakousla se do pletence se skořicí a napila se horkého čaje s citrónem. Chutnalo to dobře. Samozřejmě.
   Z vedlejšího pokoje prolezla fenka. Její matka. ,,Dobré ráno, Emmo." pozdravila jí a vešla do kuchyně.
   ,,Dobré." řekla a dojedla pletenec. Podívala se na hodiny a pomalu se napila čaje. Hrnek s talířem jsem donesla do kuchyně.
   ,,Běž se podívat do schránky." nařídila jí a Emma vyběhla ke dveřím. Otevřela je, nazula si nějaké staré nazouváky. Moc pošty tu nebylo.
   Pouze nějaký časopis. Na úvodní stránce byl nějaký slavný pes. Emma ho neznala. Podívala se ještě na nějakou stránku, na které stálo:

        Hledá se Michal Juck,
Za jeho naleznutí odměna 3000 korun.

Pak tam byla fotka toho Michala ze předu a z boku. Emma pokrčila rameny a zavřela časopis.
   Zajímalo jí, proč toho vlka hledá policie. Asi zase nějaká vražda nebo krádež.
   Emma zahmatala tlapkou na dně schránky. Už chtěla jít, ale pak narazila na malý dopis. Kdo asi tak mámě mohl psát? přemýšlela a vytáhla ho. Otočila ho dozadu. Slečně Emmě Liajové. Bylo tam napsané. Emma zbystřila. Pak tam byla jejich ulice, směrovací číslo atd. Neváhala, a roztrhla obálku. Ve vnitř byl malý dopis. Rozabalila ho a začala číst:

                    Vážná Emmo,
z radostí vám oznamujeme, že jste byla přijata do bojové školy ve Hunk-wai. Čekáme vás spolu z dalšími novými žáky dne 2.září.
                                 S pozdravem, ředitel školy ve Hunk-wai, Keith Wonker.

Emma se překvapeně nadechla. Proč by jí někdo chtěl v bojové škole? To musel být nějaký omyl. Žádný nábor nedělala. A jak to, že znali její jméno? A kde je vůbec "Hunk-wai"? Znělo to divně.
   Schovala obálku. Zatím o ní radši nikomu říkat nebude. V průběhu dne něco vymyslí.
   ,,Tak kde si s těmi dopisi? Snad si tam zase nečteš pro mě." ozvalo se z kuchyně a Emma si rychle vyzula nazouváky a zavřela za sebou dveře.
  
                            · · ·

Emma zaryla nuž do česneku a odloupla slupku, dokud nebyl čistý. ,,Hotovo." zavolala na matku.
   ,,Dobře, ještě oloupej cibuli." nařídila jí a při tom si něco četla v novinách. Pak šla něco uklízet.
   Ach, ne, cibule. pomyslela si Emma a neochotně jí začala loupat. Z jejího ostrého pachu jí začala slzet oči. Šíleně to pálilo. Neměla ráda, když si někdo myslel, že brečí. Nemohla si je ani otřít tlapkami, které měla celé od cibule.
   Podívala se na hodiny. Blížila se pátá hodina a ona zítra měla být v Hunk-wai. Ani nevěděla, kde to je a její matka o tom nevěděla už vůbec. Musela s pravdou ven, tedy jestli si nechtěla poštvat nějakého Keitha Wonkera, kterého ani ještě osobně neznala.
   ,,Kde je Hunk-wai?" zeptala se náhle matky. Už to nešlo vzít zpět.
   Její matka náhle přestala uklízet a Emma cítila její pohled na zádech. Bylo jí to nepříjemné. ,,Hunk-wai?" zeptala se klidně. ,,Aha, tamto zvláštní město. Proč se ptáš?"
   Emma polkla. Nechtěla své matce kazit tak dobrou náladu. ,,Dostala jsem dopis." řekla a rychle ho vytáhla a donesla jí ho. Vyhýbala se jí pohledem.
   Matka si vzala dopis a začala ho číst. Pokývala halovou. ,,Takže pan Keith tě chce v bojové škole?" zeptala se a pozdvyhla jedno obočí.
   Emma přikývla. Snažila se vyčíst něco z matčiných očích. Nic v nich ale neviděla. Jako by se dívali do dopisu a zároveň někam do dálky.
   ,,Tu školu znám." řekla po pravdě a přihmouřila. ,,Možná, že bude pro tebe dobré, stát se jejím žákem, ale myslím, že by to mohlo být i nebezpečné."
   Emma se pokoušela ovládat. ,,Co je na tom nebezpečného? Je to jen škola." řekla. ,,Možná je nebezpečné jen to, když to nepřijmeme."
   Matka se zamračila. ,,Jsou i lepší školy, třeba matematikofyzická škola tady ve městě."
   ,,To ne! Vždyť víš, jak matematiku a fyziku nesnáším!" neudržela se Emma a měla chuť třísknout a tou cibulí o stěnu.
  Matka si pořádně prohlédla dopis. ,,To máš asi pravdu. Dobře. Myslím, že je to snad jediná škola, která se pro tebe hodí. Nemyslím to ve zlém, ale víš, že v našem městě je jen škola matematickofyzická a archeologická. A hlavně, netřískej s tou cibulí o stěnu, jinak jí budeš znova malovat anebo tapetovat." řekla jakoby jí četla myšlenky.
   Emma v duchu zajásala. Nechápala, jak to, že bylo tak lehké matku přesvědčit. Navíc, když jí měla v úmyslu dát na matematickofyzickou školu.
   ,,Tak kdy se tam má jít? Aha, druhého září, to je hned zítra, tak se rychle zbal." nařídila a Emma rychle vyběhla nahoru po schodech. Zaručeně to bude úžasné, navíc, když je to bojová škola ve městě, kde nikdy nebyla. Hunk-wai.

                             · · ·

                         851 slov.
Snad se vám to líbí, rozhodně budu ráda, když mi napíšete komentář nebo dáte hvězdičku 💖