Emma se začala opatrně plížit k oknu. Dech měla mírně zrychlený. Co blbnu? přemýšlela. Pak si ale náhle vzpomněla na Ruby a v hlavě se jí objevil obrázek, jak sedí svázaná řetězy v koutě a naproti ní je vrah s nožem. Rychle zatřepala hlavou. Bylo to hnusné.
   Chytla tlapkou za kliku. Mám? přemýšlela. Nejsem srab! Trhla klikou a přitiskla se ke zdi. Někdo se vyhoupl na parapen. ,,Au!" zakřičel potichu.
   Emma se rychle odtrhla od zdi. ,,Kaktus!" vyhrkla a chytla ho do ruky. Snad neumřel. Pak si rychle otočila k tomu, kdo stál na parapetu. Jeho srst byla béžová s hnědými skvrnami na tmavé a tlapách. ,,Znám tě....si mi povědomý....."
   Cizinec skočil do pokoje. ,,Promiň....že ti lezu do pokoje....jsem Michael Yuck...." začal a Emma si hned vzpomněla na ten plagát.
   ,,Michael! Ten zločinec!" začala. ,,Zase tě honí policie? Nebo.... mě chceš zabít?" řekla ostře a podívala se mu do očí.
   Michael zacouval. ,,Ano.... honí mě poldové....ale já vážně nic neudělal! Jsem nevinný....a.... potřebuji se někde ukrýt."
   ,,Takže ty zase potřebuješ pomoct od obyčejné studentky?" zeptala se a prohlédla si ho.
   ,,Obyčejné! Vždyť si z Hunk-wai! To já jsem obyčejný!" vyhrkl a Emma se musela usmát. Je milý.... ,,No.... když myslíš, tak by to asi mohlo jít." řekla opatrně."
   Michael zajásal. ,,Díky!" usmál se. Pak se zarazil. ,,Slyšel jsem, že máš narozeniny....." začal. ,,Tady máš... něco jako dáreček." podal jí červený lesklý kamínek ve tvaru srdce.
   Emma se rozzářila. ,,To- to je skvělé!" usmála se a objala ho. Pak se rychle odtrhla. ,,Ou....promiň....." Co vyvádím? První si myslím, že mě zabije a teď ho objímám? Já už vážně patřím do psychiatrické léčebny.
   Michael vykulil oči, ale pak se usmál. ,,To je v pohodě." odpověděl. ,,Co to čteš?" ukázal na knihu, která ležela na posteli. Averryho deník.
   Emma se chtěla sto chutí praštit do čela. Zase! Proč ale na to všichni ptají? Už mám toho vážně po krk..... ,,Nic!" řekla. ,,Jenom takovou....pitomost." odpověděla.
   Michael nakonec přikývl. ,,Fajn..." začal. Emma se podívala do skříně. ,,Na...tady máš nějaké oblečení....asi patří Djangovi, ale to je jedno." řekla a dala mu to.
   Michael poděkoval. ,,Za chvíli se vrátí.... můj spolubydlící.... musíš se někde schovat." Naštěstí si vzpomněla, že mám otvírací postel. Michael se tam taktak vlezl. Rychle zaklapla dveře, když zrovna někdo zaklepal. Django.
   ,,Odešla si nějak brzo, ne?" zeptal se a usmál se. Emma udělala zvláštní obličej. ,,Jo...já byla....unavená...." řekla pomalu.
   Django přikývl. ,,Jasně.... chápu." Podal jí růži. ,,To je pro tebe." řekl a šel spát. Emma si zaraženě sedla na postel. To mělo znamenat co? Byl to důkaz přátelství? Nebo něco víc? přemýšlela. Ale já ho mám ráda....jen jako kamaráda....nic víc ne.

                              · · ·

Emma se probudila někdy v 4:30. Zívla a šla se převlést. Když byla hotová, začala si balit věci, které bude v Bright de la Forte potřebovat. ,,Emmo...."
   Django! Rychle nadzvedla postel. ,,Asi mi došel vzduch...." zasmál se. Vylezl z postele. ,,Co že si tak brzy ráno vzhůru?" zeptal se.
   Emma se chytla za kapucu. ,,Já.... něco musím zařídit....je to důležité.... nesmíš tady zůstat. Nemůžeš. Pojď, najdu pro tebe místo." řekla
   Django přikývl. ,,Díky." poděkoval. ,,Že si mi dovolila tu zůstat."
  Emma kývla a potichu vylezla z pokoje. Oba dva se vykradli z pagody. Na zahradě foukal. ,,Schovej se někde na zahradě." řekla Emma potichu. ,,Budeš mi chybět." Možná už se nikdy nevrátím zpět....
   Django se usmál. ,,Měj se." chytil jí za packu a podíval se do jejích očí. Pak se otočil a zamířil dál po zahradě. Emma se za ním ještě dlouhou chvíli dívala. Pak se otočila směrem ke stromu, kde včera četla deník.
   Schovala se pod strom. Čekala asi čtvrt hodiny. Začalo pršet. Najednou se ozval hrom a před ní se objevila Hikara. Měla kapucu přes obličej. Pak si jí sundala. ,,Ahoj," řekla. ,,Tak jsem tady."
   Emma se usmála, odložila deník a zvedla se. ,,Ahoj," pozdravila jí. ,,Nenapadá tě, kde je ten portál?" zeptala se.
   Hikara přikývla. ,,Jsem si jistá....že je....tudy." řekla a zamířila k místu, mezi třemi třešněmi. ,,Musíš to udát ty."
   Emma překvapeně přikývla. Dotkla se země a napjala se. ,,Brigh de la Forte, město nebezpečí a hrůzy, otevři se mě....Emmě Liajové...." řekla nahlas. Najednou se pod nimi propadla zem. Emma začala ječet. Její tělo se začalo rozpadat na milión kousků.
   Musela jsem něco udělat blbě! To není možné! pomyslela si všechno kolem ní zářilo různýma barvama. Takhle se cítí zdrogovaný pes? Nezávidím!
   Uviděla Hikaru. Byla vedle ní. Najednou se rozletěla a Ema začala ještě víc ječet, když jí do tlamy vletělo její oko. Najednou se začala zase rozpadat. Strašně to bolelo. Jako by jí někdo trhal. Já umírám! Já umírám!
   Jak mám zachránit Bright de la Forte, když jsem se zabila v portálu? Tohle nemůže být normální. Nejhorší je, že už nikdy neuvidíme Michaela a Ruby....

                               · · ·

808 slov. Takže.... pád do portálu je asi mírně retardovaný XD. Tak....doufejme, že tam nebude padat znova. Tady je vidět, že Averry má vždycky pravdu....teda...skoro... Zatím Bye!