„Co to bylo?" vyskočila Cathy z postele a rozhlédla po ztemnělé místnosti. Zašátrala po hůlce a pokusila se rozsvítit, ale Rodolfus ji zadržel.

„Ale nic, spi dál."

„Ne, něco jsem slyšela venku. Nenechám se zabít, protože máš tuhý spaní," vyskočila z postele, rozsvítila hůlku, následně i lampičku a doběhla k oknu. Vyhlédla ven a okamžitě vyjekla. „Někdo se k nám přemístil, leží před naším domem, dělej!"

Rodolfus nebyl nadšený, že zase musí něco dělat, ale nakonec neochotně svolil a vstal také. Společně sešli schody a Rodolfus stihl ještě svoji ženu zadržet, aby nevběhla přímo do pasti jen tak ven. Sám šel první a vysílal kolem sebe štítové kletby.

„To je přece..." zašeptala Cathy polohlasně. „Leno!" zaječela nahlas a i přes protesty svého manžela se rozeběhla k ležící dívce. „Podívej, je to Lena! Živá! Leno, no tak, probuď se," zatřásla s ní.

„A to vedle je Snape," šťouchl špičkou boty Rodolfus do muže vedle Leny.

„No a co? Odvedeme je dovnitř, oni nám už poví, jak to bylo," rozhodla Cathy a chtěla pomoct Leně, ale Rodolfus ji zarazil s tím, že je donese dovnitř sám. Cathy byla přece těhotná.

***

„A pozveme i Yaxleyho? Přece jen se nám o tu svatbu dost zasadil," přemýšlel Regulus, zatímco Alice mu kreslila kroužky prstem na hrudníku.

„Já jsem pro, co by se mohlo pokazit? Prvně naši přátelé zabijí jeho a potom jeho přátelé zabijí ty naše. Geniální plány na svatbu," protáhla se a nechala toho přejíždění prstem. Teď jen ležela a dívala se do stropu. „Stačí mi tam mít Elizu. Chtěla jsem ještě Siriuse, ale," zmlkla a povzdychla si.

„Za svědka by šel mně."

„Na to zapomeň," zavrtěla Alice hlavou. „Když je Mary v trapu a Lena asi mrtvá, Lily nepoužitelná, pak už mám jenom Siriuse."

Regulus se slabě zasmál. „Kolik lidí nám na svatbu vůbec přijde, když jsou všichni buď mrtví, nepoužitelní nebo v trapu," imitoval její slovník. „Nebylo by jednodušší to odložit? Nebo se vzít jen tak někde sami dva."

„To vlastně není zase tak špatný nápad. Na svatbě by stejně nikdo moc nebyl, to je pravda. A proč se nevezmeme vlastně hned zítra?"

„Protože," Regulus pozvedl obočí, „nás to nenapadlo. Tak třeba v poledne?"

Alice pokrčila rameny. „To je fuk, vlastně mi na svatbě ani nezáleží. Cathy ji měla taky tajnou a malou a jak jim to spolu jde. Možná v tom je ten úspěch, velká svatba všechno zničí."

Leželi spolu na posteli dál a už přemýšleli o tom, jak se z nich zítra stanou manželé.

„Nebojíš se toho?" zeptal se jí starostlivě Regulus.

„Regu, nikdy jsem si nebyla tak jistá. Ani když jsem dělala všechny ty předchozí věci. Mám tě ráda, to snad stačí, ne?" nadzvedla se na rukou a podívala se po něm skoro káravě. „Nebo ne?"

„Jistěže to stačí, mně to určitě stačí."

Bylo rozhodnuto. Vezmou se zítra v poledne, aniž by o tom kdokoliv věděl.

***

Zima jím prostupovala, až ho docela pohltila. Třásl se a nedokázal se probudit stejně jako dívka ležící vedle něj. Nikdo je přes noc nenašel, ranní rosa je pokryla celé a namočila jim oblečení. Leželi vedle sebe dlouho, oba byli vysílení a zničení, vězení, útěk, boj a přemisťování, všechno to bylo hrozně namáhavé.

Beatrice sebou trhla a otevřela oči. Vytřeštila je na Siriuse i na místo, kde se ocitla. Chvíli si nemohla vzpomenout, než jí to došlo. „Merline, tohle je síla," vydechla překvapeně. Pomalu vstala na nohy a rozhýbala ztuhlé svaly. „Blacku? Vstávej, už je ráno, spali jsme Evansový na zahradě."

„Ona to přežije," zamumlal ospale a jakkoliv se třásl, vlastně se mu spalo dobře. Nemusel viset v řetězech, nekrvácel, a dokonce ležel na trávě. Nechtěl se z toho snu nikdy probudit.

„Tak vstávej, musíme dovnitř, jsme zraněný."

Sirius ještě cosi zabručel, ale otevřel oči a vstal. „Do prdele, my jsme fakt živí," vyhrkl, když se rozhlédl kolem. „Štípni mě! Au!" vyjekl nadšeně. Stál znovu u domu svého nejlepšího přítele, znovu ho mohl spatřit. Všechny kamarády! Po tolika měsících je mohl potkat.

„Už to tak bude," povzdechla si Beatrice a podepřela Siriuse, jelikož hrozilo, že se skácí na zem. „Jdeme dovnitř," pomalu s ním šla až ke vchodovým dveřím.

„Jsem doma, Dvanácteráku!" zakřičel rozjařeně do domu Sirius a nebýt Beatrice, která ho podpírala, už by ležel po schody. Radost mu to z toho ale nevzalo. Tohle byl přece jeho velký návrat!

„James tady není," nesl se šepot z obýváku.

„James už není," opakovala jiná dívka tichounce.

„Siriusi?" nakousla Beatrice váhavě. „Víš, od dob, co jsi zmizel, se udála spousta věcí... No to háje," vešla do obýváku a zarazila se. „Evansová, co to má znamenat? Blacková, proč vězníš Pottera svázaného?"

„Jste fakticky zpátky?" vytřeštila na ně oči Lily a pomalu vstala ze svého křesla. Došla až ke svému příteli a objala ho tak vroucně, až se rozplakala.

„Jistě, Evansová zase řve, jak jinak," přehodila si nohu přes nohu Narcissa. „Blacku," pokynula mu, ale více se jím nezaobírala.

„Jsi hubená skoro jako já," podivil se Sirius, pak konečně spatřil na zemi ležícího Jamese, jak otupěle hleděl do zdi. Svázaný a zřejmě na pokraji svých sil. „Evansová?!"

„Nemůžu za to," vzdychla Lily tichounce. „Tohle není James, je to někdo – něco – jiného."

„Mluvil s tím pomocí syčení," oznámila to Narcissa naštvaně a hodila po Beatrici deníkem. Druhá dívka ho obratně chytila a závan temné magie ji skoro dostal na kolena. Čím více se temnou magií zaobírala, tím více na ni působila. Dokázala ji vnímat lépe a i v malém množství.

„Syčení? Jako hadí syčení?" ujišťovala se, následně přešla k Jamesovi a proti jeho vůli se ho dotkla. Zavřela oči a pokusila se zaměřit na celkový dojem. Pak rukou pustila deník. Ruku z Jamese téměř okamžitě sundala, jako by se popálila.

„Co je?" vyděsil se Sirius.

„Černá magie."

„Nesmysl. James přece do černý magie nedělá," stál si za svým, ale Beatrice zavrtěla hlavou.

„Nemusí do ní dělat on, stačí, že ona dělá do něj. A věř mi, když ti říkám, že je černý magie plnej. Pokud se s viteály dorozumíval, pak máme jen dvě možnosti. Potají je černokněžník a něco z toho je jeho duše, pak by byl on Pán zla, možnost druhá," ušklíbla se, když viděla výrazy dívek i Siriuse, „je možná horší."

„Ne," zavrtěla hlavou Narcissa. „To není možné."

„A proč by ne? Pokud vím, nikdo neříkal, že se viteál nedá vytvořit z živých věcí. Chvíli by to určitě trvalo..."

„Na podzim," vyhrkla Lily. „Na podzim zmizel. Na několik dní byl pryč, pak se vrátil a... Začalo to moje osobní peklo. Možná jsem celou dobu byla smutná i z jeho přítomnosti, možná, kdyby on byl viteálem, by všechno dávalo smysl."

„Uvědomujete si, co říkáte?" vyjel na ně Sirius. „Náš Jimmy a předmět černý magie? James není zrůda!"

„On už to možná James ani není," pokrčila Beatrice rameno, protože Pottera neznala a skutečně jí na něm nezáleželo. Pak se ale otočila k Siriusovi a smutně se pousmála. „Je mi to líto, Blacku, ale je to tak. Až přijde ta chvíle, kdy zničíme všechny části jeho duše, budeme muset zničit i..."

„Ne!" tentokrát Lily se Siriusem promluvili stejně.

Beatrice se pousmála. „Máte dost času se s tím smířit, stejně to budeme muset udělat. Určitě by si to Potter takhle přál, dokud to byl on," dodala, protože tělo na zemi začalo prudce vrtět hlavou.

Všichni zírali na Jamese, na to, co z Jamese zbylo, otřeseně. Takový obrat v ději skutečně nikdo nečekal.

***

Šlo to překvapivě snadno. Cathy stačilo, aby probudila Snapea pomocí obyčejného Enervate, ten začal okamžitě skákat okolo Leny. Po několika hodinách byla dívka skoro bez škrábanců na těle, jak to bylo s těmi na duši, to nevěděl nikdo. Led nezanechal žádné trvalé stopy, stačilo se dostat ze spárů zimy a jinak byla Lena uznána za zdravou.

„Cathy," zašeptala Lena jako druhé jméno od svého probuzení. První jméno patřilo jejímu zachránci. „Musím ti něco dát, je to prý důležité. Měla jsem ho s sebou, zlatý pohárek Mrzimoru, musel zůstat v zahradě," povzdechla si a začala vstávat z postele i přes Snapeovy protesty.

„Dojdu pro něj," nabídla se hned dívka a vyběhla ven. V ranním rozednění hledala blyštivý pohárek v trávě, ani si nevšimla stínu stojícího jen těsně za výhledem z okna. Přesně tak, aby na ně nikdo neviděl. „Rabastane," vyjekla, když konečně pochopila, kdo se na ni celou tu dobu dívá ze stínů.

„Wrightová," vyšel jí vstříc. „Kdy máš termín?" ukázal jí na břicho.

„V květnu, na jeho začátku. Do té doby nehodlám nic riskovat."

„To já vím," pousmál se. „Ovšem potřebuji něco, co mého Pána utěší aspoň prozatím, dokud neporodíš. Třeba ten pohárek, co máš přímo u nohou," ukázal na zem. „Obyčejný kus zlata za život tvé dcery."

Cathy zaťala zuby. „Nikdy jsem se neměla s tebou dávat do spolku."

Rabastan se zasmál. „Ale no tak, dělám jen to nejlepší pro nás oba. Pán bude spokojen a tobě nic chybět nebude, stejně jako v květnu. Možná zemřeš, ale budeš žít, co víc bys chtěla?" došel přímo k ní, až cítila jeho kolínskou. „Být tebou, nehýbal bych se, pohárek si vezmu sám."

„Přísaháš? Přísaháš, že budeme žít? Já i ona?" pohladila si břicho rukou. Věřila mu, i po tom všem jí pohárek přišel jako ubohá cena za život dcerky. „Ber, dokud to nevidím."

Pro životy těch, které milujeme, jsme schopni udělat cokoliv. Stejně jako Cathy.

***

Ta chvíle byla ničivá. V jediném okamžiku tam stála Alice a v tom druhém Sirius. Zírali na sebe neschopni slova, Regulus vedle nich nevěděl, kam s očima. Tolik emocí v jediném pohledu nezažil dlouhá léta. Vždyť byli pro sebe jako rodina. Trochu podivná rodina, ale kdo z Blacků nebyl.

„Alice Taylorová," vydechl až ve chvíli, kdy si padli do náruče.

Dívka popotáhla. „Blacková," znovu ho objala. „Už jsme skutečně rodina."

Sirius se přes dívčina ramena podíval na Reguluse, který jen krčil rameny a nevinně se usmíval. A starší Black tomu mladšímu přikývl na souhlas. „Škoda, žes neviděl matku, když jsem prchal z Manoru s Rosierovou."

Tehdy pobledl Regulus, protože schody dolů sešla Beatrice a na všechny se zářivě usmála. „Ráda vidím, že ti nějaká byla ochotná dát." Dívali se na sebe zprvu jako nepřátelé, pak se ale Beatrice pousmála. „Vidím, že jsme si prohodili Blacky, Blacková."

Alice jen stála a hloupě se usmívala. Tohle byl jeden z těch šťastných okamžiků kvůli kterým stojí za to nezemřít.

***

Chodba byla doslova pokrytá fotografiemi. Na několika z nich byla i ona sama. Na té první, tam se usmívala a blond vlasy měla v culíku stažené dozadu. Na jedné fotografii z Hastings, na jedné z konce roku a na jedné, která patřila jen jí. Byla černě orámovaná a byla to její nejhezčí fotografie.

Lena se jí dotkla špičkami prstů. Zemřela. Vše tomu nasvědčovalo, každá fotografie, každý pohled i to, jak ji nehledali. „Byla to pravda, to, co říkal Voldemort," zašeptala si pro sebe. „Skutečně mě pohřbili."

„Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla takhle," ozvalo se za ní. Lena se otočila a pokrčila rameny. Snape v celé své kráse, ten, kterého nařkla z tolika věcí a nakonec to byl on, kdo ji zachránil. Ten jediný se na ní nevykašlal.

„Asi mám i hrob, co?" zeptala se dutě a pokoušela se nebrečet. Skutečně si připadala, že ve světě živých nemá co dělat.

Snape pomalu přikývl. „Nechtěli tě odepsat hned. Ale čas to byl dlouhý..."

„Ale ty jsi nezapomněl, proč oni ano?"

Odpověď se mu přímo nabízela, ale Severus ji odmítal vyslovit. Nechtěl jí přiznat, že všechny ty hlasy, všechna ta pomoc, všechno to hledání, to mělo jen jediný důvod. Opěvovanou a všemi milovanou lásku. Prachobyčejný cit, který ho pomalu ale jistě prostupoval a sžíral zaživa.

„Slýchávala jsem hlasy, říkaly mi, abych věřila. Skutečně jsem to dělala, ale jak vidím," mávla rukou k fotografii a znovu si povzdechla. „Myslela jsem, že slyším skutečně je, ale oni to nebyli, viď?"

Pohlédla na něj. Pokud se měl někam led přestěhovat, bylo to nyní do jeho hrdla. Nedokázal ze sebe vydat ani slovo, protože ona, hrdá nebelvírka, krásná princezna, víla a hrdinka v jedné osobě, ta se na něj dívala. A vůbec ne s nenávistí v očích, ne jako dřív. Zase ho viděla jako tehdy v září před tolika událostmi, jako tehdy, když s ní poprvé mluvil. Jako tehdy, když se Amycusovi divil, co na ní jen může vidět. Teď už to chápal.

„Možná mě," zarazila se, „nepohřbili všude. Chtěla bych vidět ostatní. Možná pro někoho ještě pořád žiju," snažila se znít optimisticky a silně, ale v duchu se připravovala na nejhorší. Nedokázala si představit, že by zemřela pro všechny své přátele.

***

Výkřiky střídaly výkřiky, Leno, ty žiješ nebo Kdes byla, jak to, že jsi živá? To první skutečně křičeli, to druhé za jejich slovy Lena cítila. Ihned ji zahrnuli novinkami, a že jich bylo tolik. Mary se opět spojila s Nashem a nyní běhali někde po Británii a lákali k sobě lapky. Alice se vdala. Lily vedla svůj podivný život, Remuse zajali, Sirius si našel skutečnou holku, ne jen Alici. Tentokrát to vypadalo vážně. Tonksovi zemřeli. A co teprve všechno to, co se přihodilo za zdmi Bradavic!

Tohle všechno slyšela, ale sama se cítila příšerně. Tohle všechno zažili bez ní. O tohle všechno přišla, nepřipravil ji o to Voldemort, připravili ji o to oni. Kdyby se trochu víc snažili, kdyby ji hledali, kdyby jí prostě jen nevykopali hrob a nehodili dovnitř, možná by ještě mohla něco z toho zažít.

Když se dozvěděla, jak na tom Remus je, okamžitě se nabídla s přípravou lektvaru, ihned k sobě povolala Severuse, aby jí pomohl. Ostatní nesměli zasahovat. Lena pracovala beze slov stejně jako Snape, oba se perfektně doplňovali, jejich ruce se míhaly ve stejném rytmu, jejich srdce se začínala sjednocovat a Lena i Severus si to začínali uvědomovat.

Při tom všem se jí točila hlava. Lektvar dovařila a musela odejít do koupelny. Po cestě minula několik fotografií, na všech byla oblepená černě. Když dorazila k umyvadlu a vzhlédla na poličku, zarazila se znovu. Hořela na ní svíčka. Nikdy nehasnoucí plamen plápolal přímo před její fotkou. Stála na ní v šatech a vypadala jako princezna. Mrtvá princezna podsvětí.

Vztekle sebrala svíčku a vhodila ji do umyvadla, aby na ní pustila vodu. Zemřela. Pro všechny. „Fajn," praštila rukou do fotografie, až se z ní sklo začalo sypat ke svíčce. „Když mám být mrtvá, tak ať jsem. Očividně jim nezapadám do plánů."

Vztekle sešla schody dolů. „Leno, tady jsi..." začala na ni mile mluvit Lily, ale Lena její protesty odmávla rukou.

„Odcházím. Ne, odjíždím."

„To přece nemůžeš..." namítla Alice.

„A proč by ne? Očividně jsem umřela, pro vás všechny," hodila na zem kus vytrhnuté fotografie. „Co na tom, když zase odejdu? Můžete mi chodit na hrob a házet tam kytky, můžete to brát stejně jako předtím," teď už nepokrytě plakala. „Co já jsem se načekala, když mě mučil, nic jsem mu neřekla. Povídal, že jste mě pohřbili, že jste na mě zapomněli," křičela na ně, „a já mu nevěřila. Tolik času jsem si opakovala, že nesmím přestat věřit, protože víra je to hlavní, víra ve vás. Ale vy..." vzlykla a znovu se rozplakala.

„My jsme přece nemohli vědět," snažila se Narcissa, ale došlo jí, že pak to věděli. Měli tolik indicií, že Lena žije, jen se jimi nezaobírali. Věděli to, pověděl jim to kámen, říkala to i jejich intuice, ale oni toho nedbali. Nechali Lenu napospas Voldemortovi.

„Ale mohli," zašeptala Lena. „Zapomněli jste na mě, tak je fér, abych já zapomněla na vás," prohlásila chladně, jako by jí led, ve kterém ji věznili, pronikl až do srdce. „Odjíždím hned teď."

Vyběhla před dům. Nic neměla, nic nevlastnila, byla prakticky mrtvá!

„Leno, počkej," ten jediný ji nezatratil.

„Severusi, to nejde," pousmála se. „Máš život tady, já mám ve Francii aspoň vzpomínky na rodinu. Mrtvou rodinu," dodala hořce. „Mysli na to, než řekneš svoji další větu," přesto mu dala na výběr. Tajně si přála, aby na to všechno už nemusela být sama, ale nechtěla být poslem jeho neštěstí.

Ani se nemusel rozmýšlet, ani se nezakoktal, tohle věděl už dávno. „Chci jet s tebou."

Tak je to tady, Lena odjíždí, to je obrovský milník pro všechny, bude to v budoucnu ještě hodně znamenat. To, že mizí Snape, celou hru taky obrovsky poznamená, neboť obě strany ztrácejí svoje lidi. Já se vás ale musím zeptat, divíte se Leně? Možná reagovala trochu přehnaně, na druhou stranu, já ji asi docela chápu. Vidět svoje malé hroby v podobě fotek a svíček rozhodně není nic příjemného, scénu, kdy by na hřbitově skutečně viděla svoje jméno, jsem raději vynechala :D

Další kapitolu momentálně sepisuji, bude to velká bradavická jízda, kde možná pomine ten optimistický lesk posledních dvou kapitol, a pak se konečně dočkáme Cathyiny one-woman-show! Prozatím se s vámi loučím, u další kapitoly na viděnou!